Je něco po půl páté odpoledne. Na místě našeho setkání v centru Prahy již postává nepřehlédnutelná vysoká postava zpěváka a hvězdy osmdesátých let Vítězslava Vávry. I on čeká na Tomia Okamuru, se kterým za pár minut vyjedeme směr Lomnice nad Popelkou do místního Tylova divadla. Koná se tam totiž jedno z mnoha jeho veřejných vystoupení. Vystoupení podnikatele, blogera, se stále zřetelnějšími politickými ambicemi. A Vítězslavem Vávrou, Jirkou Bláhou a někdy prý i Ivo Šmoldasem. Toho jsme však v tento večer možnost vidět v akci neměli.
Fotogalerie: - Okamura show
„Pravidelně máme absolutně vyprodáno – ostatně budete mít možnost to uvidět,“ říká nám, ještě než dorazí na místo Okamura, jeho spoluvystupující na jevišti Vítězslav Vávra. A Tomio Okamura ihned poté, co přijde na místo odjezdu, doplňuje, že se podařilo úspěšně zkloubit osobnosti, jež lákají ideální mix diváků.
„Na Tomia chodí spíše starší lidé, čtyřicátníci, padesátníci. Dámy v tomto věku jsou mými bývalými fanynkami, a tak je vidět, že jsou spokojené, když si během vystoupení poslechnou nejen názory a historky, ale i písničky, jež jim připomínají mládí,“ vysvětlil Vávra tajemství úspěchu, které za několik desítek minut budeme moci skutečně potvrdit.
Ale nepředbíhejme…
Všude dobře, tak co doma? I třikrát v týdnu
Zájem o talkshow nazvané ,,Všude dobře, tak co doma?” je obrovský. A jak sám Okamura říká, byl stejně tak velký i v době, kdy se o jeho „koketérii“ s politikou ještě nemluvilo ani šeptem. „Na přednášky, besedy, autorská čtení a vystoupení jsem zván organizátory, městy či obcemi z celé České republiky již dva roky. Nemá to tedy nic společného s aktivní politikou. Jsem zvyklý říkat na rovinu, co si myslím, nehledě na jakoukoli kampaň,“ konstatuje Tomio Okamura. A aktuálně dodává, že v současné době jezdí za těmito povinnostmi v průměru dvakrát, třikrát v týdnu.
Psali jsme:
Jelikož se většina jeho vystoupení koná v poslední době hlavně na Moravě, (protože je již veřejným tajemstvím, že se ve Zlínském kraji chce Okamura ucházet jako nezávislý o post senátora), máme vlastně štěstí, že v době naší reportáže jedeme „jen“ na pomezí Českého Ráje a Krkonoš – tedy zhruba dvě hodiny cesty.
„Jo, mnohem častěji trávíme večery a noci na cestách. To víte, na Moravu je to z Prahy i tři, čtyři hodiny cesty a pak znovu zpět – skoro nikdy tam nepřespáváme, jelikož máme druhý den jiné povinnosti zase v Praze. Je to náročné, ale jsme rádi, že je o ta vystoupení zájem,“ přiznává ParlamentnímListům.cz Vítězslav Vávra. A Okamura dodává: „Mě to opravdu naplňuje, je to pro mě takový relax po té práci v kanceláři. Samozřejmě, že kdyby lidé nechodili a vystupoval jsem před poloprázdným sálem, asi už bychom tak často nebo možná už vůbec za diváky nejezdili.“
"Aston Harakiri" versus Škoda Superb
Cesta odsýpá. Během ní Tomio Okamura vypráví své zkušenosti s novináři, které ho poslední dobou velmi rozladily. Řeč se stáčí i na jeho nedávnou nehodu, při které zničil své luxusní auto Aston Martin. „Brzy už budu mít nového, zatím používám k cestám, jak vidíte, Škodu Superb, a jsem vlastně taky spokojený,“ pochvaloval si Tomio Okamura auto, které, na rozdíl od toho budoucího, nebudí závist. O pár desítek minut později si z něj už na jevišti trochu vystřelí imitátor Jirka Bláha, který v této souvislosti mluví o tom, že se Okamurovi nyní přezdívá Aston Harakiri. A že se lidé baví na jeho adresu tak, že říkají - "no jo, on má to auto, co James Bond - jenomže ten s ním, na rozdíl od něj, uměl jezdit..."
Psali jsme:
Ale zpět. Jak vysvětluje Tomio Okamura během cesty, v divadle v Lomnici nad Popelkou, už čeká na náš příjezd zbytek partičky, která se na vystoupení podílí – tedy imitátor Jirka Bláha, zvukaři a další pomocníci, kteří asistují u toho, aby vše proběhlo bez chyby a jakýchkoli zádrhelů. Tedy třeba i tím, že se ihned poté, co auto zabrzdí u divadla, vrhají ke kufru, aby z něj vyložili knížky Umění vládnout a Český sen. Ty se totiž na vystoupení během přestávky a po ukončení představení prodávají a podepisují. Vzpomínkovou knihu na osmdesátá léta, ve kterých údajně mohl být dokonce Zlatým slavíkem, nabízí i zpěvák Vítězlav Vávra.
Plné divadlo a diváci všech věkových kategorií
Já a fotograf usedáme v poslední řadě, zatímco ve foayer již netrpělivě čekají desítky lačných diváků. A nutno dodat, že jsou mezi nimi velmi mladí lidé, také ale lidé ve středním i důchodovém věku. Někteří s sebou mají i děti zcela jasně ve věku mladších školáků. Ti všichni se těší na „toho Okamuru“.
Psali jsme:
Po třetím zvonění se v sále sešeří světla a objevuje se moderátor celého večera Jirka Bláha. I když se o něm některá média v souvislosti s tímto vystoupením dost nelichotivě vyjádřila, a i když nepatří mezi známé televizní tváře, jeho vystoupení odpovídá – laickým pohledem diváka – úrovni vystoupení mnohých televizních „bavičů“. Imituje známé české zpěváky, do naprosté dokonalosti dotáhl imitování Václava Neckáře. Lidé však pobaveně tleskají i u Haničky Zagorové, Dalibora Jandy a dalších hvězd dob minulých. Když vystoupí živý důkaz zašlé slávy – Vítězslav Vávra a zazpívá Holky z gymplu a Dívku z Heřmánkové návsi – mnohé ženy v hledišti mačkají do kapesníčku slzy nostalgie.
Mix vážných i lehčích témat a slzy dojetí
A není to během večera jen při této příležitosti. Hvězdou je totiž Tomio Okamura. A ten pro někoho méně poutavě, pro řadu lidí přítomných v divadle však evidentně velmi poutavě vypráví nejen to, jak se vlastně stalo, že má tak exotický vzhled a rysy Japonce, Korejce, Čecha i Moravana. Počátek je totiž, jak prozrazuje, v tom, jak se jeho rodiče před lety seznámili…
Psali jsme:
Během 100 minut dále vypráví vtipnou formou ale i o rozdílech mezi cizinci a Čechy, o světové a japonské kuchyni, o gastronomických zážitcích při svých cestách po světě nebo o cestovní kanceláři pro plyšová zvířátka, do které investoval v pořadu ČT „DEN D“. Jak prozrazuje, v současné době s ní již nemá nic společného. A ten, kdo původně s nápadem přišel a cestovku provozoval, se prý zřejmě v důsledku dluhů stal bezdomovcem. Zdá se tedy, že plyšovým zvířátkům na cestování po Česku opět zhasla naděje.
Proč je přivázaná propiska? V zemi, kde propiska není v bezpečí před prezidentem...
Jelikož na počátku pořadu dostávají diváci sešit s propiskou, do kterého mohou psát své dotazy na vystupující, aby se dočkali odpovědí v závěru večera, napjatě očekáváme, co místní obecenstvo nejvíce zajímá. „Nezlobte se, že tu propisku máme přivázanou, ale to víte, v zemi, kde se v tomto ohledu nedá důvěřovat ani prezidentovi, člověk nikdy neví,“ komentuje předání sešitu Jirka Bláha. A Okamura mu přikyvuje. „No, taky jsme vystupovali v Chánově, a tam se nám nevrátil ani ten sešit, tak prostě jsme už opatrnější. Přesto raději obraťme list, abychom nebyli za rasisty, tady jsou na to lidi dost hákliví,“ dodal podnikatel, viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a úspěsný bloger.
Zahrát na strunu vlastenectví
Během večera se střídají lehká témata s těmi těžšími – apelujícími na vlastenectví, na aktivitu občanů k tomu, aby bojovali proti nepravostem v této zemi. Často zaznívá věta: „Země je rozkradená…“ A výzvy k tomu, že každý má ve své moci se proti tomu, co se mu nelíbí, postavit. Lidé v hledišti kývají, souhlasně přizvukují. V určitých momentech, kdy Okamura směrem k divákům říká, že nechtěl být nikdy ničím víc, ale vzhledem k svému smutnému osudu v dětství, koktavosti a jistému druhu sociální vyloučenosti si přál jen to, aby byl braný ostatními jako rovnocenný, je vidět stejně jako u písniček Víti Vávry, u lidí pohnutí, někteří vytahují kapesníky – a doslova a do písmene zamačkávají slzu dojetí. To se opakuje při některých přirovnáních a vyprávění o tom, proč je důležitá i ta nejmenší pomoc…a také v okamžiku, kdy Okamura vypráví, jak jako malý kluk v Japonsku čelil výsměchu za to, že je jiný a pochází z nějaké neznámé země. „Vytáhl jsem obrázky Komenského, fotku Lendla, Čáslavské, jméno Kafky a dalších a řekl jsem: „Ti všichni jsou z té malé země, kterou neznáte a kvůli které se mně smějete. A já jsem hrdý, že do ní taky patřím.“ Jak Okamura dodává, všichni se nad jeho tvrzením pozastavili, protože netušili, že ti lidé opravdu pocházejí z Československa, mysleli si, že jsou úplně jinými státními příslušníky. „A byl jsem rád, že jsem mnohé donutil se zamyslet nad tím, že když může být tolik slavných lidí z tak malé země, že musí být něčím vyjímečná. Je škoda, že si to málo uvědomujeme,“ pokračoval Okamura a sálem se opět nesl šum vytahovaných kapesníků. V zadních řadách dokonce někteří lidé povstali a dojatě mu tleskali.
Psali jsme:
Z divadla si skoro každý odnáší Okamurovy knížky - většinou obě. A podepsané...
Během přestávky se více než polovina lidí z naprosto plného sálu (vstupné stálo 240 korun) vydala nejen do místního bufetu za občerstvením, ale hlavně ke stolu, kde se prodávaly knihy Tomia Okamury i Vítězslava Vávry. Než se sál opět sešeřil, mnozí usedali do křesel s oběma knihami – Umění vládnout i Český sen.
S těmi se po představení ukázněně postavili do fronty, aby požádali o podpis, osobně prohodili s Okamurou pár vět a v mnoha případech se s ním i vyfotografovali. V divadle v Lomnici nad Popelkou byl skutečnou celebritou, kterou obdivovali mladí, staří, i místní starosta, který se také nechal s ním rád vyfotografovat.
Když se ParlamentníListy.cz ptaly lidí vycházejících ze sálu, jak se jim vystoupení líbilo, skoro všichni nadšeně pokyvovali hlavami, že ano. A to je s přihlédnutím k tomu, že ve městě dosahuje u občanů slušná výplata maximálně 12, 13 tisíc korun hrubého, zajímavý a o mnohém vypovídající fakt. Do divadla se totiž tito lidé stejně jako všude ve světě vydávají ve dvojici – vstupné pro ně vzhledem k jejich příjmům rozhodně není úplně zanedbatelnou částkou. Pořízení dvou knih (které si tam většina z nich skutečně koupila) také představuje další částku minimálně 500 korun. Výjimky, které však očekávaly přece jen zřejmě více, se našly.
Někteří přece jen čekali od vystoupení víc
„No čekal jsem od toho víc,“ říkal muž středního věku své partnerce u šatny. Jak dodal, z pořadu bylo podle něj již velmi silně cítit, že jde o předvolební kampaň, a to mu prostě vadilo. Poté, co se ho ParlamentníListy.cz zeptaly, zda si dokáže představit Okamuru v české politice, opatrně přikývl. „V Senátu snad ještě jo…Ale jako prezidenta, to fakt ne…“
Jak to vše nakonec dopadne, uvidí Češi zřejmě už na podzim, po volbách do Senátu. Pokud v nich Tomio Okamura uspěje, dá se s velkou pravděpodobností čekat, že se o post hlavy státu bude ucházet – i když zatím to oficiálně připustit odmítá.
To, že však získává body sympatií na plné čáře po celé zemi již nyní, je víc než jasné. Ukázal to večer, který ParlamentníListy.cz mohly s ním absolvovat. Ukazuje to i zájem z různých středních a vysokých škol o jeho přednášky. Další fanoušky může o svých kvalitách přesvědčovat na různých kongresech a konferencích, pořádaných v kulturních domech o cestovním ruchu, s názory seznamují veřejnost i jeho pravidelné blogy a videoblogy na aktuální témata a problémy.
- Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Do Prahy se příjíždí hluboko v noci
I když má pochopitelně také celou řadu odpůrců a v poslední době uvažuje dokonce o tom, že si změní své telefonní číslo, aby snížil na minimum zájem o svou osobu z řad médií, úspěšný tah „na bránu“ se mu nedá upřít.
Do Prahy přijíždíme několik desítek minut po jedné hodině v noci. Jak Okamura ještě před rozloučením konstatuje, ráno ho čeká rozhovor a fotografování pro jeden kulinářský časopis. V devět ráno přistává do redakční schránky text jeho dalšího blogu...
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
