Na začátku besedy Verner vzpomněl na nestora české egyptologie, akademika Františka Lexu, který zemřel v roce 1960, když Verner nastupoval na studium egyptologie na UK, což je jediné vysokoškolské pracoviště u nás, kde se egyptologie přednáší. Žákem akademika Lexy byl Jaroslav Černý. „V Egyptě prožil druhou světovou válku v exilu a po válce pro něj u nás nebylo místo. Nakonec odešel do Velké Británie, kde se v polovině padesátých let stal profesorem egyptologie na Queens College v Oxfordu, na jednom z nejprestižnějších egyptologických míst na světě,“ informoval přítomné Verner. „Žákem obou dvou těchto egyptologů je Zbyněk Žába, který se zásadním způsobem zasadil o vznik tehdy československého, dnes Českého egyptologického ústavu. V něm působí několik profesorů, několik docentů a k nim v rámci různých vědeckovýzkumných projektů ještě přibývají doktorandi. Tento tým dnes pracuje nejen v Egyptě, ale také v Súdánu,“ vrátil se k současnosti uznávaný egyptolog.
Nedostatek vody a populační exploze
„V celé východní Africe a na Předním východě vůbec se nedostatek vody stává opravdu velmi vážným problémem,“ informoval přítomné profesor Verner. „Velice úzce to souvisí s dramatickou demografickou explozí v celé této oblasti, a proto se některé východoafrické země rozhodly získat vodu pro sebe, protože kvotace, kterou před druhou světovou válkou ještě Britové, koloniální vrchnost, rozdělili nilskou vodu mezi země východní Afriky, ta už je dávno překonaná. Jednak tou demografickou explozí, jednak bouřlivým a velmi chaotickým rozvojem těchto zemí.“ Bez ohledu na druhé země si staví podle Vernera jednotlivé státy svoje přehrady a snaží si zadržet na svém území co nejvíce vody. Dnes se na území Súdánu buduje dokonce celá soustava vodních přehrad a vodních nádrží. Vyvolává to samozřejmě velké politické pnutí mezi jednotlivými zeměmi východní Afriky. „Egypt de facto začal stavbou velkou Asuánské přehrady – s ní je také spjato založení egyptologického ústavu v roce 1958. Tehdy se československá vláda rozhodla pomoci při záchraně památek Núbie, které měly být zatopeny obrovským jezerem, jež mělo vzniknout stavbou přehrady. Dnes nazývané Násirovým nebo Asuánským jezerem, je dlouhé okolo 500 kilometrů, sahá hluboko do Súdánu a místy je široké až 50 kilometrů. Pod ním samozřejmě navždy zmizelo obrovské kulturní a historické dědictví starého Egypta. Vzhledem k tomu, že Československá republika se k pomoci na záchranné archeologické akci pod záštitou UNESCO přihlásila, ale neměla dostatek deviz, tak to řešila tím, že vyslala do Núbie český odborný tým egyptologů a archeologů. V rámci tohoto týmu jsem se tam také já v roce 1964 poprvé jako student dostal,“ vrátil se ke svému milovanému povolání i koníčku světově uznávaný egyptolog.
„Náš tým pracuje v Súdánu na dvou lokalitách, které jsou právě ohroženy těmi budovanými přehradními soustavami. Jednou z lokalit je Sabaloka, kde náš tým objevil a zkoumá velké mezolitické pohřebiště z před zhruba 10 až 12 tisíci lety. Druhou lokalitou, kterou náš ústav zkoumá, samozřejmě v úzké spolupráci se súdánskými archeology a v podstatě na žádost súdánských úřadů, je lokalita Usli, kde začíná odkryv, protože tam začaly práce před několika málo lety, odkryv velkého chrámového komplexu z doby Nové říše, kdy tato část Súdánu byla pod egyptskou svrchovaností,“ popisoval. Vlajkovou lodí je však výzkum pohřebiště v Abu Síru, jež leží uprostřed pyramidových polí, která se táhnou v délce zhruba sto kilometrů od západního okraje Káhiry.
Za normalizace rozprášeni
„Náš ústav byl na začátku normalizace v roce 1971 zrušen jako pracoviště naprosto zbytečné, jak tehdy prohlásil normalizační děkan FF,“ vzpomněl na začátky sedmdesátých let profesor Verner. „Že je to prý pracoviště potencionálních emigrantů. Tým byl více méně rozmetán a „přežil“ jsem pouze já a fotograf. Trvalo poměrně dlouho, než se podařilo přesvědčit vedení univerzity, že není dost dobře možné od rozpracovaného díla, navíc smluvně vázaného mezinárodními dohodami, prostě jen tak škrtnutím pera odejít. To by bylo velmi nezodpovědné. Takže po delším váhání nakonec tehdejší univerzitní vedení souhlasilo s jakýmsi omezeným pokračováním prací v Egyptě. To už jsme tam pracovali na žádost egyptské vlády a úřadů, které byly velmi spokojené s výsledky práce československého egyptologického týmu v Núbii a jako projev jejich velkého ocenění té práce vyšla z jejich strany nabídka, aby náš tým v Egyptě nadále pokračoval při výzkumu a záchraně egyptských památek. S tím, že dostal možnost pracovat na pyramidových polích.“ Tak to podle Vernera vyjednal tehdy profesor Žába. „V době nejhlubší deprese se nám podařilo vyjednat s egyptskými úřady získání nové, velké archeologické koncese na pyramidových polích, která zahrnuje přibližně dva čtvereční kilometry. Toto doslova archeologické eldorádo nám umožňuje rozvinout archeologický výzkum, a to i díky velmi významným archeologickým nálezům, které se nám v minulých letech na této koncesi podařily,“ pochlubil se Miroslav Verner.
Nejen mezi fanatiky
Na dotaz ohledně bezpečnosti v Egyptě profesor uvedl příklad, jak „nějaký fanatický islamista si dal tu práci a buldozerem splanýroval vzácnou římskou baziliku…“
Podle Vernera se stává, že vojáci nedají povolení k výjezdu, protože za některými oázami začíná velmi nebezpečné pásmo bojů mezi islamistickými militanty, kteří se pohybují na území rozvrácené Libye a západního Egypta. „Tudy se pašují zbraně, drogy, tudy také putují migranti, kteří jsou pak dále posíláni do Evropy. Je tedy zcela pochopitelné, že v této době zde pracovat nemůžeme a výzkum musel být pozastaven. Rádi bychom pokračovali, ale nemůžeme, je to nesmírně riskantní,“ uvedl. Pak upozornil na střelbu do skupiny turistů: „Skončilo to tragicky, jejich džípy si egyptští vojáci spletli s uloupenými terénními vozy z rozvrácené libyjské armády a celou výpravu zlikvidovali. Tam totiž absolutně není možné se pohybovat, aniž by člověk předem pečlivě informoval vojenské úřady, které jsou ve všech oázách, vyžádal si jejich souhlas – a pokud jej dostanete, tak potom oni za vás zodpovídají a skutečně sledují, když se jim neozvete v určité době, tak vás začnou hledat. Je to nesmírně krásná zem, ale naprosto nebezpečný svět,“ pokračoval Verner.
„Pokud vám cestu úřady povolí, tak ji potom můžete považovat za bezpečnou. Dali by vám průvodce, určitě by to byla policie, kdo by vás doprovázel. Nebylo by to jistě levné. Dnes i v oáze Fajút, a to je hluboké vnitrozemí Egypta, která leží kousek od Nilu, vás doprovází auto s policisty. Co ale člověk neví, zda to není spíše o to nebezpečnější, protože právě policie je v Egyptě terčem útoků islamistů. Spíše než třeba my. My zatím naštěstí pro ně zajímaví nejsme, oni si zatím vyřizují účty s policií,“ informoval dále o bezpečnostní situaci.
Miliony Koptů mezi muslimy
„Egypt není typická arabská země,“ rozhovořil se dále Verner. „Egypt je země s velmi hlubokou a slavnou minulostí. Byl a považuje se za kolébku kultury a byl koridorem mezi kulturami, Evropou, Afrikou a Asií. Nežijí tady jen muslimové. Žije tu velmi početná minorita křesťanská – Koptové. Úřady neuvádějí přesná data, záměrně snižují počet Koptů. Odhaduje se, že jich je až dvacet milionů v Egyptě, který má dnes něco přes sto milionů obyvatel. I když oni oficiálně už dlouhá léta uvádějí, že mají 80 milionů, a jedním dechem dodávají, že jich přibývá jeden a půl až dva miliony ročně. Koptská minorita je diskriminovaná, ale zase není utlačovaná nějakým krutým způsobem. Ta diskriminace Koptů se projevuje například tím, že si nesmí postavit kostel,“ popisoval Verner. Upřesnil pak, že nejdřív musí existovat na daném místě dostatečné množství mešit a teprve pak povolí stavbu kostela. „To samozřejmě vyvolává pnutí, protože jsou oblasti, kde je převážná většina Koptů, třeba v jižním nebo horním Egyptě. Ale soužití tam zatím existuje relativně v poklidu,“ dodal.
„Islamisté, Muslimské bratrstvo – to je tak všechno složité, tak komplexní problém. Ani odborníci nejsou schopni postihnout všechny aspekty problematiky,“ pokračoval egyptolog. Muslimské bratrstvo je podle Vernera jenom ta největší z islamistických frakcí v Egyptě. „Nejvlivnější, nejstarší a de facto její zakladatelé byli zároveň zakladateli islamismu v arabském světě. Vedle Muslimského bratrstva tam existují desítky dalších islamistických organizací. Už v době po atentátu na Anvara Sadata na počátku osmdesátých let, jsem se dozvěděl, že v Egyptě už tehdy operovalo asi 70 islamistických teroristických organizací, které se různě jmenují.“
Psali jsme:
Neodvatné kataklyzma?
„Svět je v chaosu. Jak to všechno dopadne, ví jen Bůh,“ povzdechl si Verner a pokračoval: „Určitě řešení není jednoduché, není krátkodobé. Když jsem se poprvé jako student dostal do Egypta, tak Káhira měla dva a půl milionu obyvatel a celý Egypt měl 23 milionů. Dnes jenom Káhira má 21 milionů a celý Egypt neví nikdo přesně, ale je to určitě přes 100 milionů. Ta obrovská demografická exploze úplně převrátila celou společnost naruby. Společnost zchudla, všechno zaostalo. Za dob Britů, královského Egypta, ještě do konce čtyřicátých let – na to pamětníci vzpomínají se slzou v oku – všechno fungovalo, byly tam nádherné parky, obchody, měli se dobře. To už je dávná minulost. Dnes je to všechno úplně jinde. Ekonomika nefunguje, už desítky let tam existují vojensko-policejní režimy, které prostě jenom prohlubují napětí ve společnosti. Společnost hledá nějaké východisko, ale to není snadné. Chce to dlouhodobé hospodářské, sociální reformy, vzdělávací programy. To není na roky, na desítky let, ale na celá staletí.“
Podle odhadů odborníků se má demografická exploze zlomit někdy v polovině tohoto století. „Jestliže jich má neustále přibývat v tom rozvráceném světě, kde zároveň dochází k obrovskému úpadku životního prostředí a hospodářství o rozměrech, které si vůbec nedovedeme představit, kde není voda... v Egyptě na mnoha místech lidé dojíždějí s kanystry autobusem až desítky kilometrů daleko pro vodu. Nilská delta, která byla kdysi úžasně úrodnou oblastí, vždyť Egypt byl obilnicí Říma, tak dnes se do ní zakusuje moře. Dochází k obrovské erozi delty. Když jste v Alexandrii a v okolí, tak můžete vidět, jak tam sloupy elektrického vedení končí někde v moři. Voda, která je v deltě, je brakická, poškozená slanou vodou, takže úrodnost a bonita půdy klesá,“ vypočítával největší problémy Miroslav Verner za absolutního ticha auditoria. „Oni to řeší tím, že do toho cpou čím dál víc umělých hnojiv, takže to ještě více zhoršuje situaci, ale i situaci památek. Agresivní roztoky, které vznikají degradací umělých hnojiv, vzlínají do památek. Asuánská přehrada přináší na jedné straně úžasný prospěch pro lidi, kteří by nepochybně trpěli nedostatkem vody a neměli by elektřinu, ale stavba má také svou odvrácenou tvář. Vzniklo obrovské jezero, kde dochází k velkému odpařování vody. Asuánské jezero změnilo mikroklima, takže častěji prší v zimních obdobích. Nilské údolí se doslova dusí pod kouřem ze spousty továren, kde ekologické standardy nikoho nezajímají. Vznikají kyselé deště, které památky v severní části země, jež jsou postaveny z vápence, doslova hasí před očima. Rozpadají se. Co já pamatuji, tak je to úplně zoufalé. A v jižním Egyptě, kde jsou památky z pískovce, je zase ničí buď deště, byť jich tam není tolik, ale bezesporu jsou to ty agresivní slané roztoky, které vzlínají a ničí dokonce i památky z žuly. Během několika desítek let stély, které byly ještě docela čitelné v dobách po druhé světové válce, jsou nyní oloupané, plné strupů,“ popsal stav památek v Egyptské arabské republice Miroslav Verner.
„Co dělat s tímto světem?“ povzdechl si. „Nejnovější geologické a hydrogeologické průzkumy jasně ukazují, že 90 procent podzemních vod v celém pásmu severní Afriky a Předního východu je vyčerpáno. A varují, že možná během příští dekády se vydá na pochod až sto milionů lidí. Nevím, co se bude dít. Ale nás se to samozřejmě velmi dotýká.“
Postřílení policisté a egyptský lázeňský kolorit
A k bezpečnosti profesor Verner uvedl další příklad: „Máme tam policistu, který by nás měl hlídat. Když přijíždíme na pracoviště v poušti, tak cestou existují check-pointy, kde je plno policistů a všechno kontrolují. Ale kdyby z pouště přijel džíp s partou hrdlořezů se samopaly, postřílí nás jako vrabce. Policista by byl první, kdo by utekl nebo by jej zastřelili. Některé expedice tam už přestávají pracovat. Proto jsou Egypťané hrozně rádi a vděční za to, že pokračujeme v práci. Protože pro ně je to velmi důležité. Obraz země navenek, že jakoby to fungovalo všechno normálně. Ale nemine měsíc, aby neproběhla zpráva, že se postřílí policejní check-point,“ uvedl smutným hlasem Verner. „Dva lidi na motorce – jeden řídí, druhý má samopal. Tu zas rozstříleli pick-up nebo mikrobus s šesti policisty na jižním předměstí Káhiry. Kdysi slavné lázně z dob ještě britské správy Egypta, kam se jezdil léčit revmatismus, něco jako Karlovy Vary Egypta, dnes bych vám přál vidět. Jedno gigantické smetiště plné odpadků, lidí, dětí,“ popsal tragický obrázek kdysi výstavního místa Verner.
Egyptským památkám by u nás bylo víc než dobře…
„Jak je to s objevy?“ zeptal se jeden z návštěvníků besedy. „Co tam objevíme, musíme nechat tam. My jsme mohli dělit památky do poloviny osmdesátých let. Pak přijali zákon, který to znemožňuje. Máme právo vše vědecky zpracovat, publikovat, filmovat, využívat naše nálezy i ke komerčním účelům. Máme právo si ty památky sem i zapůjčit, i dlouhodobě, ke studiu, vystavovat je. Že by těm památkám podle našeho názoru mnohdy prospělo, aby byly tady, je evidentní. Jednak těch památek mají velmi mnoho a tady by určitě nestrádaly, skvěle ošetřené a restaurované by byly vystaveny v muzeích. Ale oni právě to nechtějí, protože chtějí přitáhnout pozornost k památkám do Egypta, mít z toho prospěch. Je to chudá země, měřeno našimi měřítky, velmi chudá,“ ukončil za dlouhého bouřlivého potlesku smutný závěr téměř dvou a půlhodinové besedy přední český egyptolog, profesor Miroslav Verner.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
