Na začátku popisuje, jak se Pospíšil stal ministrem spravedlnosti. Kariéra mladého plzeňského politika začala tak, že jej do funkce stínového ministra spravedlnosti ODS doporučila Dagmar Lastovecká, kterou chtěl na tuto funkci Topolánek původně. „Omluvila se mi, že si toho sice váží, ale že by chtěla jít za rok na Ústavní soud, což se nakonec i podařilo. Řekla mi tehdy: V poslaneckém klubu je jeden mladý poslanec z Plzně, jmenuje se Pospíšil, je to šikovný kluk, zkus si s ním promluvit.“
Topolánek přiznává, že ačkoliv Pospíšil zpočátku neuměl mluvit tak, aby to bylo srozumitelné široké veřejnosti, během svého působení v ministerské funkci se to naučil dokonale. Ve svých začátcích ve vysoké politice neuměl ani politický marketing. I ten se podle Topolánka naučil tak dobře, že byl „skoro lepší než Ivan Langer“.
Při nástupu do funkce ministra spravedlnosti Topolánek Pospíšilovi také řekl: „Jiří, musíte udělat regulérní coming out, protože můj ministr spravedlnosti nemůže být vydíratelný. Mně to nevadí, ale je to třeba takto udělat," citoval Topolánek svá slova. Když pak Pospíšila z ministerské funkce vyhazoval, řekl mu: „To jsi nikdy neudělal a pokládám to za tvou velkou chybu."
Psali jsme:
Pospíšil se pod těmi nahoře hrbí, po těch dole šlape
Expremiér uznává, že Pospíšil „velmi dobře“ připravil Modrou šanci. Jinak k němu má ale řadu výhrad. „Je typickým příkladem člověka, který se pod těmi nahoře hrbí a po těch dole šlape. Byla v tom i taková nejistota – když jsem se na něho křivě podíval, tak hned kolem mě sháněl informace, jestli ho náhodou nechci vyhodit. Pořád vytvářel nějaké protiakce, konspirace. Vždycky, když se cítil nejistý, získal na svoji podporu nějakou petici, prohlášení nějaké skupiny, dopisy. Pochopil jsem, že je extrémně ambiciózní a nemá absolutně žádné skrupule v naplňování této své ambice.“
Kvůli svým výhradám, které k Pospíšilovi měl, jej Topolánek do své druhé vlády už nechtěl. Jenže: „Lidé kolem mě, jak už to ve stranách bývá, mě ukecali. Tvrdili, že bez Plzně, to znamená bez Jurečka (zákulisní hráč plzeňské ODS Roman Jurečko – pozn. ČJ), nemáme šanci ustát další kongres,“ podotkl Topolánek s tím, že místo Pospíšila chtěl tenkrát raději vzít do svého kabinetu z Plzně například poslance Papeže na Ministerstvo zemědělství.
Místo Pospíšila rozhodovala Bradáčová
Pospíšila označil jako spíše levostředového politika. Vytýká mu také, že neuměl na sebe brát riziko rozhodování. „V jeho kanceláři ministra seděla, což nemělo obdobu, Lenka Bradáčová, a zjevně rozhodovala za něj,“ konstatoval Topolánek.
Zmiňuje též, že vždy o Pospíšilovi říkal, že je extrémní populista. „Po mém vynuceném odchodu, nebo lépe vnitrostranickém puči, už to bylo naprosto evidentní. Vezl se na vlně laciného volání po protikorupčním boji. Typický politický surfař. Fakticky dělal politiku proti ODS,“ tvrdí Topolánek.
Psali jsme:
Řešit se mají hlavně příčiny korupce. A až pak má být její postih
Topolánek v souvislosti s tím, že orgány činné v trestním řízení prosazují teorii, že politika má sloužit zájmům všeho lidu, mimo jiné podotkl: „Lidi musí mít strach. Pokud se bojí o svoje místo, tak fungují lépe a kradou méně.“
Podle jeho názoru by se ale měly spíše postihovat příčiny, proč korupce vzniká, a až pak by se měla postihovat korupce samotná. „Vždycky jsme ale trvali na tom, že korupce nějak vzniká – na základě velkého balíku přerozdělovaných peněz, spousty rozhodovacích procesů, razítek – a že jediné fungující kroky jsou v prevenci. Teprve pak v postihu. Tedy zjednodušením a zpřehledněním rozhodovacích procesů a samozřejmě zmenšováním koláče přerozdělovaných peněz. Snižováním byrokracie a vlivu zájmových skupin. Tam korupce klesá řádově,“ uvedl s tím, že Pospíšil se ale vezl na vlně laciné represe. „Čímž také na Plzeňsku získal ten svůj volební výsledek a stal se pro Nečase koulí na noze. Nečas při tom, jak je vnitřně ustrojen, neměl odvahu ho vyhodit okamžitě. A udělal to v nejméně vhodné době,“ poznamenal Topolánek.
Vyjádřil se i k častému tvrzení, které zaznívalo poté, co se Pospíšil v lednu nedostal do vedení strany, že ODS Pospíšilovi vyčítá, že fakticky umožnil ofenzívu státních zástupců proti politikům. Podle Topolánka to ale není tak, že by státní zástupci byli jen černí a bílí, je to složitější. „Renata Vesecká přinesla jasnou vizi, jak postupně přebudovat celou soustavu z prokuratury na státní zastupitelství. I s tou rolí, kterou mají státní zástupci při vyšetřování a která je nesmírně zodpovědná. Ale platí, že státní zástupce zastupuje státní, tedy české zájmy, nikoli jiného státu, nikoli partikulární, nebo nějaké své vlastní. A právě proto byla trnem v oku skupině lidí, kteří buď byli protagonisty něčeho hodně minulého (lidé z komunistické vojenské prokuratury) a pak lidí mladých, ambiciózních a netrpělivých, kteří chtěli aktivistickým způsobem státní zastupitelství přetvořit v něco úplně jiného, řekl bych k obrazu svému. To, že se jim dostalo řádného amerického proškolení, je jen kolorit,“ uvedl Topolánek a zřejmě tím naznačuje souvislosti s právě projednávanou kauzou údajné korupce při nákupu vozů Tatra pro českou armádu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
