Upozorňuje na to, že nyní francouzský státní dluh dosáhl 97,5 % HDP, v roce 2007 to bylo jen 64 % a o osm procent méně v roce 1995. Přebytkový rozpočet měla Francie naposledy v roce 1974.
Dalším varovným znamením, že s Francií není něco v pořádku, je rostoucí počet Židů, kteří ze země každoročně odcházejí. Například v roce 2012 odtud odešlo 1923 francouzských občanů židovského původu, o rok později to bylo 3263 Židů, a loni dokonce 6658. „Je celkem spolehlivým pravidlem, že pokud nějakou zemi opouštějí její Židé, je to pro ni špatné znamení. Vlastně neexistuje ani jedna výjimka z tohoto pravidla,“ píše Kohout s tím, že podobnou statistikou se ohledně úprku Židů může ze zřejmých důvodů pochlubit také Ukrajina.
Jenže z Francie neutíkají jen Židé. V Londýně a okolí prý žije na 300 tisíc etnických Francouzů. „Jde především o mladé, kteří v Anglii seženou práci daleko snáze než doma ve Francii,“ tvrdí Kohout. Podle něj je podstatný rozdíl mezi oběma zeměmi v tom, že britský trh práce je řízen nabídkou a poptávkou, kdežto francouzský je ovládán byrokracií.
V závěru svého zamyšlení Kohout uvádí, že hlavní problémy Francie jsou domácího původu. Byrokracie, vysoké daně, extrémně nákladný sociální stát. „Francie je stále bohatá země, ale nynější trend není udržitelný. Události v Řecku by měly Francouze varovat,“ uzavírá svůj komentář ekonom Pavel Kohout.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
