Když se tedy objeví přímo v sjezdovém heslu berlínského sjezdu SPD (7.-9.12.) působí překvapivě, že „Taková je naše cesta: Moderně a spravedlivě.“ A hlavním tématem jsou veškerá synonyma: obnovy, revitalizace, regenerace, generální inventura, repolitizace a nová definice a snad i pokus o renesanci filosofie sociální demokracie (předseda Schulz: „Není to sjezd jako každý jiný.“). Samozřejmě jde také o volbu nového vedení strany, schopného se zhostit úkolu (hlas z Berlína: „Martine, ty máš můj hlas, ale co ti ostatní ?“).
Takový předěl SPD dlouho nezažila. Snad od roku 1959 (sjezd v Godesbergu, po kterém přišel Willy Brandt), který zahájil tehdejší modernizační pohyb SPD ke středu stranického systému. Připojila se tak k trendu poválečných catch-all-parties (Kirchheimer), v němčině lidových stran, v češtině všelidových, tradičních, klasických, v politogii stran levého a pravého středu. Je to ten cyklus poválečného vývoje, který se nejnověji dle Wolfganga Merkela (podobnost se jménem německé kancléřky je náhodná) dostal do své závěrečné fáze a strany opět vstupují do nového modernizačního cyklu. K vrcholům starého cyklu zřejmě patřila New Labour, New Democrats či německý Nový střed, které samy již úspěšně reagovaly na dlouhodobou krizi levice. P.Bourdier jim ovšem vytkl hluboký omyl v příklonu k neoliberalismu. To samé teď na sjezdu v Berlíně prohlásila G.Swanová na adresu dnešní Evropské unie.
Ralf Dahrendorf otázku modernizace SPD nakousl již v osmdesátých letech, když prohlásil, že zásluhou sociální demokracie jsme se již všichni stali sociálními demokraty a SPD se tak přestala odlišovat od ostatních stran a měla by si nechat napadnout něco nového. Někdy v devadesátých letech pak Niklas Luhmann ironicky mluvil o vývoji, který směřuje k jediné středové Straně průmyslu a práce.
SPD se vydala k novým břehům a pro stranu, která je zvyklá myslet v kategoriích práce a peníze to nebude lehká cesta. Intensivní a značně kontroversní debatu o hledání ztracené důvěry zastínilo dilema nového vydání Velké koalice,otázka tolerance menšinové vlády a opět dilema nových voleb, ve kterých by SPD zřejmě nedopadla dobře. Mandát ze sjezdu nakonec opravňuje k předběžným jednáním s CDU/CSU, ale bez konkrétního závěru ve prospěch „té či oné varianty“ (O.Scholz). Konkrétní a radikální byl naproti tomu M.Schulz, který navrhl vybudovat Spojené státy evropské podle návrhu SPD z roku 1925 a poznamenal, že nemá v úmyslu překonat národní suverenitu.V tomto směru navrhla G.Swanová vybudovat sociálnědemokratickou Evropu.
Potěšitelně málo bylo sociálnědemokratického pathosu a frází a imitací starých řečníků. Předsedkyně klubu SPD A.Nahles si SPD dokáže představit jako stranu, která je zajímavá svoji kulturou, nesmí být nudná a je schopná inspirovat veřejné diskuse. Na radikální návrhy stranického dorostu dokázala již v předpolí odpovědět klidně a nečekaně upřímně: „Měla jsem také jasnou představu, se kterou jsem šla 2013 do Velké koalice:najít populární témata, dodržet volební sliby, výrazně se podílet na práci ve vládě a nakonec sklidit zaslouženou odměnu voličů. Tak, přesně to nefunguje. My jsme byli příliš nudní, málo vyhranění, nebyli předmětem veřejných sporů.“ Proč to proboha neřekla už před dvanácti lety.
Eman Pluhař
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
