Kampaň pro eurovolby finišuje. Který kandidát vás oslovil nejvíce? (anketa zůstane až do dne voleb)Anketa
Komu podle vás konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem prospívá?
Osobně se domnívám, že konflikt neprospívá ani jedné straně, která je jeho účastníkem. Protože je to konflikt, který v současné době výrazně komplikuje bezpečnostní situaci v Evropě a má globální dopady. Samozřejmě nelze přehlédnout, že konflikt má velmi silnou dynamiku, protože po půl roce od doby, co začaly na Ukrajině vnitropolitické problémy po nepodepsání asociační smlouvy s EU, zde máme výrazné ohnisko bezpečnostní nestability v Evropě, a v případě eskalace tohoto konfliktu to samozřejmě může mít neblahé dopady na bezpečnost v celé Evropě.
Ukazuje se, že konflikt škodí i Rusku, protože to negativně ovlivňuje kurz rublu i akcií ruských společností. Ale proč tedy Rusko ten konflikt přiživuje, jak tvrdí někteří pozorovatelé?
Já jsem obecně říkal, že tento konflikt neprospívá nikomu, nejen Ukrajině, ale ani Rusku, ani Evropě. Myslím si, že klíčové je najít nějaký způsob, jak konflikt deeskalovat, protože v opačném případě zde můžeme mít trvalý zdroj bezpečnostní nestability, typu zhrouceného státu nebo zamrzlého konfliktu. Vy jste zmínila dopady na Rusko, ale myslím, že Evropa musí vnímat také dopady konfliktu na Evropu, protože přes Ukrajinu vedou důležité energetické cesty, kterými se do Evropy dováží poměrně velké množství surovin, především plynu. A Ukrajina má i poměrně důležité místo na cestě tranzitu zboží z Asie a z Ruska do Evropy. Takže jak pro Rusko, tak pro Evropu je konflikt velmi nebezpečný z bezpečnostního i z ekonomického hlediska.
Mnozí varují, že sankce přijaté evropskými zeměmi proti Rusku jsou možná citelnější pro Evropu než pro samotné Rusko. Ale ptám se na Rusko, protože je v konfliktu aktivním účastníkem, který podle mnoha expertů různými způsoby přiživuje události na jihovýchodě Ukrajiny. Evropa teď už jen reaguje na to, co se děje. Nebo nesouhlasíte s tím, že Rusko ten konflikt přiživuje a že záleží právě především na něm, jestli konflikt bude dál pokračovat?
Rusko je každopádně aktérem, který je silně zainteresován na dění na Ukrajině a je nepochybné, že má politický vliv na dění na jihovýchodě Ukrajiny a uplatňuje jeho prostřednictvím i své zájmy. Mluví se i o činnosti zpravodajských služeb, resp. jejích příslušníků. Nikoho by to ale nemělo příliš překvapovat. Možná, že v souvislosti s vyjednáváním o asociační dohodě měla mít Evropská unie situaci na Ukrajině „detailně přečtenou“ a počítat i s různými scénáři vývoje událostí. Včetně těch velmi negativních.
Psali jsme:
_635357380055856209.JPG&id=22449)
Je třeba Krym v současné době pro Ukrajinu naprosto ztracen, nebo vidíte nějakou možnost k jeho návratu k Ukrajině?
Upřímně řečeno, nevidím v současné době příliš perspektivu, že bychom mohli nějakým způsobem uvažovat o návratu Krymu pod ukrajinskou jurisdikci. Z hlediska mezinárodního práva není připojení Krymu k Rusku v souladu s mezinárodním právem. Sama Ukrajina ale fakticky nebyla schopna vývoji na Krymu čelit, o čemž mj. svědčí i přechod značného množství ukrajinských vojáků a jednotek na ruskou stranu. Když se ptáte na naději, je zajímavé, že počátkem května Rakousko předložilo šestibodový plán pro deeskalaci konfliktu na Ukrajině s tím, že tento plán by vytvořil prostor pro garantovanou neutralitu Ukrajiny, podobně jako se to stalo v Rakousku v roce 1955.
Neutralita by měla být garantována Ruskem, EU a Spojenými státy. Jednou ze šesti podmínek je například to, že by na Krymu mělo proběhnout referendum, které by ale mělo podstatně jiný charakter než referendum v březnu, bylo by pod mezinárodní kontrolou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Na základě tohoto referenda s mezinárodní legitimitou by se pak mohlo rozhodnout, zda Krym se může stát součástí Ruska, nebo zda zůstane Ukrajině. V této chvíli je to opět jen hypotetická možnost, ale rakouský návrh mne zaujal.
Vladimir Putin je...Anketa
Dlužno ale dodat, že přičlenění Krymu k Rusku bude hodně drahou záležitostí. Podle některých ruských expertů to bude stát tolik jako olympiáda v Soči. Je nicméně nesporné, že pro Rusko má Krym nemalý vojensko-strategický význam.
Na jihovýchodě Ukrajiny ale už proběhla další referenda. V Doněcku a Luhansku dokonce vyhlásili nezávislost. Evropa i Spojené státy tato neprůhledná hlasování považují za nelegální. Ale myslíte si, bez ohledu na situaci, ve které referenda probíhala, že mohou jejich výsledky odrážet skutečnou náladu většiny tamních obyvatel?
V každém případě je pochopitelně legitimita těchto referend velmi sporná. V situaci, kdy jste fakticky ve válečné zóně nebo občanské válce, je složité říkat, jestli referendum má nějakou legitimitu. Co je asi evidentní, že tam nebyla zanedbatelná účast lidí, a i když se čísla ohledně účasti liší, ústřední vláda v Kyjevě uvádí mnohem nižší než organizátoři referend, nicméně přece jen je vidět, že tam byl vyjádřen jakýsi nepřehlédnutelný politický názor ohledně politické situace na Ukrajině i jejich snaha o směřování k nezávislosti. Ta je ovšem pravděpodobně vnímána organizátory jako určitý předstupeň možného přičlenění k Ruské federaci. Myslím, že referendum ani uznat nelze, nebyli tam ani mezinárodní pozorovatelé. Myslím, že tohle si uvědomuje silně i ruská strana.
Psali jsme:
Anketa
Referendum na východě Ukrajiny skončilo dle očekávání. Co teď?
hlasovalo: 9564 lidí
Anketa
Referendum na východě Ukrajiny skončilo dle očekávání. Co teď?
Proto také asi ruský prezident vyzýval k odložení referenda. Vy jste zmínil, že na východě Ukrajiny je válečná zóna. Kritik intervence na Krymu, ruský historik a politolog Andrej Zubov dokonce prohlásil, že je to válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Dá se současný konflikt už tak vnímat?
Nevím, jestli se to může takhle otevřeně nazvat, ale v každém případě dochází ke střetu zájmů dvou zemí, Ruska a Ukrajiny. Je evidentní, že nynější politické vedení na Ukrajině má úplně jiné představy o politické budoucnosti své země. Ale musíme vidět, že ukrajinská politika byla a je silně ovládána zájmy oligarchů. A popravdě řečeno válka s Ruskem podle mého názoru až tak úplně v jejich zájmu není.
O Krym mělo Rusko velký zájem kvůli jeho strategické poloze na pobřeží Černého moře. Ale má takový zájem i o připojení východních částí Ukrajiny, nebo ruskému prezidentovi Putinovi jde spíš o vyvolání nepokojů v zemi, aby se z Ukrajiny nezformoval nový demokratický stát?
O strategickém významu Krymu pro Rusko jsem již mluvil a také jsem upozornil na to, co to Rusko bude stát. Popravdě řečeno si teď přičlenění východních částí Ukrajiny k Rusku představit nedovedu, protože to by prostě Rusko ekonomicky nemohlo „utáhnout“. Vždyť mluvíme o milionech lidí, průmyslu, který je ekonomicky nevýkonný, spoustě lidí na hranici chudoby. Nepokoje nejen na východě Ukrajiny, ale i v ostatních jejích částech pak nemusí být vůbec motivovány nějakými etnickými důvody, nebo vnějším podněcováním, ale v současné ekonomické situaci země stojící před bankrotem bude jejich spouštěčem nespokojenost se sociální situací. A možná bylo chybou, že se při sjednávání asociační dohody nebral příliš v potaz faktor ekonomického propojení Ruska a Ukrajiny a v širším ohledu i politické a historické souvislosti vzájemných vztahů obou zemí. A že se „ruský faktor“ musí brát na Ukrajině vážně, na to upozorňují i těžké váhy americké diplomacie jako je Henry Kissinger (bývalý americký ministr zahraničí v letech 1973-1977 – pozn. red.) nebo naposledy Zbigniew Brzezinski (bývalý poradce prezidenta Cartera pro otázky národní bezpečnosti 1978-1981 – pozn. red.). Henry Kissinger napsal začátkem března na toto téma článek v listu Washington Post, ve kterém říká, že Ukrajina by měla být mostem mezi Západem a Východem. Předpokladem pro to je, že by Ukrajina neměla aspirovat na členství v NATO.
Psali jsme:
Co říkáte postoji exprezidenta Václava Klause, který dává najevo obdiv k ruskému prezidentovi Putinovi a v demokratické Evropě vidí většího nepřítele než v Rusku?
Václav Klaus měl vždycky svým způsobem „originální“ názory, ať to bylo na globální oteplování nebo na Evropskou unii, takže mě to nepřekvapuje. Rozhodně to nemůže být takto pojímáno.
Ještě jednou budu citovat ruského historika a politologa Andreje Zubova. Prohlásil, že Rusko pod vedením Putina spěje k diktatuře. Myslíte si, že tento vývoj představuje riziko pro Evropu, kdyby k této formě vlády velmoc, jako je Ruská federace, skutečně dospěla?
Myslím, že se můžeme dívat kritickým okem na některé věci týkající se lidských práv, ostatně profesor Zubov je toho příkladem, když byl za svůj kritický postoj zbaven místa v Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů. To je něco, co se vymyká standardům, které máme ve státech Evropské unie. Konkrétní vývoj v Rusku – to je velmi komplikovaná materie, protože to je země, která má celou řadu vnitřních politických, ekonomických a etnických problémů. Rusko ale především stojí před nezbytností ekonomické modernizace, protože nelze donekonečna záviset na ropě a plynu jako v podstatě jediných komoditách, které jsou na světovém trhu konkurenceschopné. Ale je podle mého názoru naprosto zjevné, že modernizace Ruska nemůže proběhnout bez toho, aby spolupracovalo s vyspělými zeměmi na Západě.
Ale může dojít k takové spolupráci v dohledné době, když se nyní rozpoutala mezi západními zeměmi a Ruskem spíš nová studená válka?
Já hodnotím otázku možnosti spolupráce nebo nespolupráce skrze zaváděné sankce. Je to možná trochu paradoxní, ale z mého pohledu ty sankce v podstatě žádnými skutečnými sankcemi nejsou. Zásadní ekonomické sankce zavedeny nebyly, a nebyly prostě zavedeny proto, že Evropa je s Ruskem velmi silně ekonomicky propojena a nejedná se pouze o ropu a plyn. Hodně se to týká nejsilnějšího člena EU Německa. V Rusku působí například víc než šest tisíc německých firem. Německo silně v Rusku investuje, v současné době tuším v objemu dvaceti miliard euro. Je tam řada obřích projektů, Německo má například velký zájem o kontrakty v oblasti rozvoje dopravní infrastruktury v souvislosti s mistrovstvím světa v kopané, které se má v Rusku uskutečnit v roce 2018. Má se např. stavět vysokorychlostní železnice z Moskvy do Kazaně. Podobně jsou na tom další evropské země, Francie již oznámila, že i přes ukrajinský konflikt dodá do Ruska výsadkové lodě Mistral. Proto možná bude určitá snaha ukrajinský konflikt urovnat nějakým způsobem tak, aby jeho eskalace neohrozila ekonomické zájmy jednotlivých evropských zemí včetně Česka.
Ministr obrany Martin Stropnický prohlásil, že Česká republika nechce, na rozdíl třeba od Polska, na svém území v souvislosti s plány NATO na posílení bezpečnosti v členských státech jednotky NATO. Schvalujete tento výrok?
Především musím podotknout několik věcí. Za prvé NATO jsme i my a není tedy žádné „my“ a „oni“. Za druhé NATO nemá žádné jednotky, to jsou jednotky členských států NATO. Za třetí jsme se zavázali v případě potřeby přijímat jednotky členských států NATO na území České republiky, to je součást alianční praxe. A rozmísťování jednotek členských států NATO v reakci na současnou situaci na Ukrajině se podle mne netýká bezprostředně České republiky, protože jsme obklopeni spojenci, ze všech stran máme buď členské státy NATO nebo EU, rozmísťování by se primárně týkalo zemí, které jsou na hranici s Ukrajinou nebo Ruskou federací. Suma sumárum jsme vázáni konkrétními závazky vůči NATO, jíž jsme 15 let členem - a ty hovoří jasně.
Co považujete v souvislosti s konfliktem na Ukrajině za nejzávažnější?
Myslím si, že je poměrně nebezpečné pro EU, když máme paralelně tři ohniska bezpečnostní nestability v jejím sousedství: v severní Africe a na Blízkém východě, na Ukrajině a stále také na Balkáně, jak ukazuje situace v Bosně a Hercegovině. A již jsme třeba konfrontováni s přílivem nelegální migrace z Afriky, což může nastat i v případě zhoršení situace na Ukrajině. Nezapomínejme, že v Česku žije okolo 200 tisíc Ukrajinců, kteří by jistě chtěli přijímat svoje rodiny, či příbuzné.
Ukrajinský konflikt by nás, a myslím tím EU, měl inspirovat k reflexi toho, kde jsme udělali v případě Ukrajiny chybu. Henry Kissinger v již vzpomínaném článku ve Washington Post to vyjádřil pregnantně slovy, že Evropská unie musí uznat, že její byrokratická laxnost a podřizování strategického prvku domácí politice při vyjednávání o vztahu Ukrajiny k Evropě přispělo k proměně tohoto vyjednávání v krizi.
Dnes je klíčové zabránit další eskalaci konfliktu, jeho proměně v totální občanskou válku, která by asi hodně připomínala jugoslávský scénář. S ohledem na slabost současné kyjevské vlády, což nutně nemusí změnit ani prezidentské volby, pokud se je podaří uskutečnit, bude zásadní domluva hlavních vnějších aktérů Ruska, EU a Spojených států. Určité východisko založené na jednání všech zainteresovaných stran konfliktu nabídl německý ministr zahraničních věcí Frank Walter Steinmeier v listu Frankfuter Allgemeine Zeitung. Takže snaha konflikt vyřešit zde existuje. Alternativou je pouze dlouhodobá bezpečnostní a ekonomická nestabilita, která by samozřejmě poškozovala i Českou republiku.
Psali jsme:
Miloš Balabán
Absolvent Vojenské akademie a kursu sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 2000 zakončil doktorandské studium na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se specializací na problematiku ruské armády a ruské bezpečnostní politiky. Po odchodu z armády působil na zahraničním oddělení ČSSD, od roku 2005 je vedoucím Střediska bezpečnostní politiky CESES. Je kandidátem ČSSD do Evropského parlamentu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Libuše Frantová
