Server Echo24 přinesl komentář šéfredaktora slovenského týdeníku Týždeň Štefana Hríba s pohledem na české prezidentské volby. „Rozhodla též plebejskost mimopražského Česka. Mýtus o prozápadním a reformním Česku, který ve prospěch rozdělení Československa živil Václav Klaus, je v troskách. Česko je – a to dlouhodobě – spíš ustrašené, sobecké a uzavřené do sebe. A je i překvapivě primitivní,“ píše Hríb. Jsme sobečtí, ustrašení a překvapivě primitivní?
Který kandidát na předsedu ČSSD je nejlepší?Anketa
První díl rozhovoru s Davidem Zábranským je ZDE
Ne, takový je podle mě Štefan Hríb. Ten jeho komentář, jakož i obálka slovenského časopisu Týždeň, kde ten komentář vyšel, vnímám jako jeden z těch nejméně šťastných projevů slovenského pocitu méněcennosti. Jinými slovy, vidím v tom komentáři velmi nešťastnou snahu některých Slováků, jak se přilísat k Západu, jak se pozápadnit, jak si šplhnout. Jasné, neměli bychom zapomínat, že Slováci mají Kisku, to je jejich Macron a jejich lístek pro vstup do civilizovaného světa. Kromě toho mají velkoměsta, Slovensko je vůbec taková aglomerace, něco jako Brusel východu. Jenomže podle mě je to trochu jinak, napsal jsem o tom dokonce divadelní hru, která bude brzy mít premiéru a kde se to říká na plnou pusu: „Nikdy nás nedoženete, natož Evropu v uvozovkách. Ani tisíc Kisků vám nepomůže… Ani tisíc Kisků nesloží jednoho Macrona… Můžete si do vlády nadelegovat celou romskou osadu, můžete vládu přenést rovnou do osady, a stejně vám to nepomůže, i kdybyste se utolerovali k smrti. Jsme lepší, protože jsme blíž. Máme ucho nalepené na zdi Západu. To je naše místo.“
O posledním románu Davida Zábranského ,,Za Alpami" čtěte ZDE
Lze říci, že jeden názorový proud spojuje naprostý souhlas s Evropskou unií, často i liberálnější přístup k migrantům, tvrdý postup vůči Rusku, naprostý obdiv k Václavu Havlovi. Ještě před prezidentskými volbami Ivan Gabal říkal v médiích, že má obavy, že se tento elektorát může rozpadnout. Co se stalo, že pro alternativu, kterou ztělesňoval Jiří Drahoš, lidé nehlasovali? Měli velké množství peněz, podporovala je média… Do jaké míry lze hovořit o krachu směru, kam můžeme zařadit Zelené, TOP 09, část ODS, který ztělesňoval Karel Schwarzenberg?
Podle mě ten směr nezkrachoval, vždyť se mu podařilo z lidí vycedit 48 procent hlasů. Podle mě je to skoro zázrak, že tak nevýrazný kandidát dostal tolik procent. Pro mě to vůbec byly volby zázraků – byl to zázrak, že Zeman vyhrál (po tom všem!), ale zároveň byl zázrak, že Drahoš dostal tolik po tom… Ničem.
Jiří Drahoš uvažuje kromě kandidatury do senátu i založení nového politického hnutí. Miroslav Kalousek už dříve vyvíjel snahu zastřešit názorový proud a politické strany, řekněme, s proevropskou agendou. Bude apel tak silný, že by něco takového mělo šanci?
Přijde mi to jako vtip, ale čím častěji to slyším, tím víc mi padá koutek. Nevěřím. Co by prosím mělo být programem? Prozápadnost? Skutečně to je plán – pan Drahoš, což je podle mě úžasný člověk a vědec, bude v politice spoluzakládat prozápadní stranu, která bude pak… Dělat co? Stranu Ano už máme, dokonce hnutí Nevím nějak žije, a já bych tedy tyhle dvě strany navrhoval doplnit o stranu Prázdno v koalici s Cokoli. Pana Drahoše bych v jeho politické pozici pak navrhoval k vydražení, mohl by se vypsat nějaký grant na to, kdo politika Drahoše vyplní nějakým obsahem. Omlouvám se za tu jízlivost, ale prostě mi to stále přijde jako hloupý vtip, jak vidíte...
Jaká byla role Evy Drahošové v kampani? Byl to pozitivní příklad, jak by se měla aspirantka na první dámu republiky chovat? V Hospodářských novinách hovořila o tom, že ji během kampaně zarazilo, jaká se na ni snesla kritika za to, že o sobě a manželovi prohlásila, že jsou „pravdoláskaři a havloidi“. Pomohla, nebo spíš uškodila svému manželovi v kampani?
To nevím, podle mě její působení příliš nevybočilo ani jedním směrem. Ani ohromná pomoc, ani ohromná zátěž. Já si ji spojuji jen s tou větičkou o nadržování v České televizi, o tom, že v ČT mají rádi Drahoše, v tom směru se projevila jako docela bystrá analytička, která zároveň pojmenovává to, co je zcela nabíledni.
Psali jsme:
Jaká byla role médií v předvolební kampani? Co byl opravdu klíčový moment? A jakou váhu přisoudit vystupování obou kandidátů v televizních debatách na Primě a v České televizi?
Vím z dobrých zdrojů, jak těžkou pozici může mít v redakcích člověk, který dejme tomu dokáže volit Zemana. To za vámi pak chodí kolegové a vy se jim musíte zpovídat. Nepříjemná situace! Lezou za vámi lidé, dívají se na vás skrz prsty, zkoumají, co vám je, a kladou vám nekonečné otázky. Pohrdají vámi. Pořádají výslechy. Nemohou tomu uvěřit. Naléhají… A já si vždycky říkám, proč se tohle neděje oboustranně, čili proč voliči prezidenta Zemana nelezou do kanceláří za voliči pana Drahoše a neptají se jich – vysvětli! Řekni! Proč?! Prostě řekni proč, teď hned, ty vole, nebo tě vyhodíme! Možná je to prostě otázka vkusu a míry, možná i otázka pochopení smyslu svobodných voleb a demokracie vůbec. Pokud jde o pražské redakce, pak asi lze zobecnit, že větší míru vkusu a rozumu mají voliči toho současného borce… Média samozřejmě hrála velkou roli. Ten bias, neboli zaujatost médií, je stejný jako třeba v USA. Paralel mezi různými zeměmi je vlastně v globalizovaném světě tolik, že už jen načase, aby se nad nimi někdo zamyslel. Třeba nad rolí umělecké fronty a tak dále. Lidé se na herce a umělce rádi dívají ve filmech a v bulváru. To ale automaticky neznamená, že jejich slova berou za slova boží, často naopak. I tady v tom ohledu dnes, myslím, vládne hodně neporozumění.
I Miloš Zeman jistě udělal v kampani chyby. Z tábora jeho příznivců zaznívaly spekulace, dezinformace a ti, kteří stáli za placením jeho kampaně, nedokázali jasně vysvětlit financování. Hovořilo se o tom, že v kampani může jít i o peníze z Ruska. Jak je možné, že tyto informace lidi nevyděsily?
Ani mě nevyděsily. Předvolební boj je špinavý, to se holt nedá nic dělat. Pokud Zemana platí Moskva, vadí mi to, ale potřebuji vidět na stole něco relevantního. Žijeme v tomhle směru ve zvláštní situaci, v jakési mediální bublině, ve snovém světě. Teď budu mluvit jako laik, obyčejný člověk, volič, který se má rozhodnout, koho zvolí… Na jedné straně každý den slýchám o financování Zemana z Moskvy. Dále často slýchám o tom, že jsou o tom důkazy, že prostě není o čem pochybovat, že je věc jasná. Když se vydám pátrat po důkazech, čili když se chci poučit a využít investigativní práce českých novinářů nebo kohokoli jiného, skončím pravidelně u názorového a podle mě nepodloženého článku v Respektu, který mě odkáže opět na začátek, k jakémusi kafkovskému naddůkazu, který mi pak ale opět unikne, neexistuje nebo ho nevidím, a tak dále. A to si představte, že jsem docela aktivní a že jsem vystudoval dvě vysoké školy. Přesto mi důkazy o financování Zemana z Moskvy jaksi unikají. A pozor, netvrdím, že nejsou! Jen si neumím představit, že by je dokázal najít volič, který politice a pátrání po důkazech věnuje dejme tomu jen pět hodin denně. Prostě kafkovská situace. Virtuální realita. Drahoš řízený na dálku, virtuální důkazy, roztáčení her, které slouží různým zájmům. Strašení je samozřejmě jednou z použitelných strategií. Ostražitost je jistě namístě, ale smyslem života podle mě není. Natož život strávený ve strachu a vyděšenosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
