Co považujete za nejpozoruhodnější událost končícího roku z mediálního pohledu?
Jednoznačně brexit a dominantní převzetí postu prvního muže planety Donaldem Trumpem. Obě události jsou důsledkem mediálního zlomu, k němuž letos došlo jak v Británii, tak i ve Spojených státech. Pro každého opravdového demokrata je to velmi pozitivní důsledek rozvoje alternativních médií, která z mediálního prostoru vytěsňují manipulativní a sebestředná tradiční média, coby nástroje propagandy establishmentu. Tento vývoj jen potvrzuje známou zkušenost, že pokrok se šíří ze západu. Tentokrát však nejsme pozadu ani my v Česku, spíše naopak. To ostatně potvrdila i studie alma mater většiny tuzemských novinářů, tedy Fakulty sociálních věd UK v Praze. Ze studie plyne, že česká veřejnost ztrácí důvěru k produkci tradičních médií včetně veřejnoprávních. Sledovanost a důvěryhodnost internetových médií dle studie roste.
Signifikantní na studii je to, že nad jejími výsledky ronil krokodýlí slzy i laureát Peroutkovy ceny a vrcholový manažer ČT Marek Wollner na konferenci Czech Internet Forum 2016. Tedy jeden z těch, kteří mají na propadu důvěryhodnosti ČT nemalý podíl. Inu, Peroutka se musí točit v hrobě jako ventilátor.
Nicméně, pokrok je nezastavitelný. Důvěryhodnost propagandistických médií je totiž nepřímo úměrná mediální gramotnosti veřejnosti, jejíž vysoká úroveň má v českých zemích tradici už od dob Habsburků. Na tom nic nezmění ani odbor opinionmakerů, který by prý měl analyzovat dezinformace „zvenčí“, temně řečeno „z východu“. Tito novodobí exorcisté se však bez dvojího metru neobejdou, v opačném případě by museli hned zkraje diskreditovat svého ministra či premiéra.
Myslíte si, že vytvoření odboru boje s dezinformacemi na Ministerstvu vnitra, jehož šéfovou bude Eva Romancovová, nesplní svůj účel?
Základní účel ve smyslu odčerpání nemalého objemu peněz z veřejných zdrojů splní jistě. Faktickým výsledkem jejich snažení však bude pouze zvýšená návštěvnost webových zdrojů, které Romancovové analytici vyhodnotí jako dezinformační. Bude-li se některý z postižených vydavatelů vůči takovému nařčení bránit soudní cestou, budeme se mít na co těšit.
Zejména, když šéfová odboru se signifikantním příjmením se ve svém PR článku v Bakalově serveru Aktuálně.cz už předem chytla do vlastní pasti, když zasvěceně uvedla: „Na východ od nás se skutečně jedná o pokusy zdiskreditovat naše společenské zřízení, představit demokracii jako nefunkční model fungování státu.“ Zřejmě si neuvědomila, že u nás doma přetrvávají nejen pokusy, nýbrž i faktická realizace diskreditace demokracie. Té se dopouštějí veřejnoprávní média svým monotónním naplňováním svého poslání, které vyplývá z Listiny základních lidských práv a svobod v oblasti práva všech občanů na informace. Tedy nejen pouze privilegované části tzv. havlistů a jejich příznivců, nýbrž i všech ostatních občanů, včetně kritiků vlády a mainstreamu. Tímto směrem se však Romancovová nevydá.
Jak to můžete vědět?
Pokud ano, pak urychleně skončí. Jejím jednoznačným úkolem bude pouze boj s imaginárními proruskými trolly a v neposlední řadě diskreditace internetového fenoménu, kterým je portál ParlamentníListy.cz. Ten totiž umožňuje čtenářům, kteří disponují kritickým myšlením, názorově pestrou, různorodou, zdrojově doloženou základní orientaci ve společenském dění. Doplňuje totiž mezery, které záměrně či jen z ideologické slepoty nepokrývají veřejnoprávní média. S takovým přístupem se však dřevní demokraté, v Bruselu i v Praze, nemohou smířit. A to ani nemluvě o novinářské žumpě, jejíž elitní členové už cítí nejen ohrožení svých pozic, nýbrž i svůj konec. A jít skutečně makat se žádnému z těchto fabulátorů vskutku pochopitelně nechce.
Psali jsme:
Jinými slovy, oduševnělých inkvizitorů, exorcistů a normalizátorů známe z historie přehršle. Myslím, že paní Romancovová se svým týmem se do historie pozitivně rovněž nezapíše. Světlá budoucnost ji zřejmě nečeká už po příštích volbách. Ještě před nimi totiž odezní přechodná vlna rusofobie Obamovy administrativy. Její tuzemští lokajové, v pozicích fanatických rozsévačů nenávisti a válečných štváčů, budou ve veřejnoprávním vysílání a v produkci Bakalových médií zasvěceně, tudíž bez kvalifikovaných oponentů, argumentovat a přesvědčovat voliče o své pravdě.
Který z letošních mediálních výroků považujete za nejpozoruhodnější?
Skokanem roku v této kategorii se stal Jiří Pehe. Ten naši zemi před listopadem 89 přirovnal k jednomu velkému koncentračnímu táboru. Zřejmě nebyl ve škole, když nám za socialismu vštěpovali posvátnou úctu ke všem židovským obětem. Netuším, co o tehdejších zvěrstvech učí dnešní pedagogové, nicméně totalitní režim přirovnat ke koncentračnímu táboru může jedině zaslepený, sebestředný mediální propagandista, který si neuvědomuje, že tak v konečném důsledku znevažuje desítky miliónů nevinných lidí, kteří v koncentrácích zahynuli.
Podobný příměr veřejně použil i Miroslav Kalousek v souvislosti s EET. Vzhledem k jeho pohasínající hvězdě na politické scéně to však nestojí za řeč. Je to prostě typický polistopadový pravicově konzervativní politik, který své voliče neváhá oslovit čímkoliv.
Jak byste charakterizoval vývoj zpravodajství a publicistiky veřejnoprávních médií?
Vývoj v České televizi a v Českém rozhlase potvrdil dodržování pravdoláskařského azimutu, který po svém nástupu vytyčili generální ředitelé Petr Dvořák a Peter Duhan, jenž má ve svém nástupci René Zavoralovi zřejmě zdatného následovníka. Tedy odchylky od zákonných povinností informovat komplexně a pestře. V praxi to znamená zprostředkování reality pouze a jen optikou havlistů. Všichni tři generálové oprášili v minulosti osvědčený princip řízení, jenž je založen na lidech s tzv. plovoucí náturou, tedy neobvyklou duševní kreativitou. Tito charakteroví eskamotéři dokážou ve zpravodajství zúčastněně moderovat přímý přenos z místa teroristického útoku, který spáchal islámský fanatik. A poté z „jakési piety“ k desítkám obětí dokáží stejně přesvědčivě moderovat pořad, jehož hosté podle očekávání veřejnost obviní z rasismu. Ten je podle všech, tedy i moderátora, jenom důsledkem strachu z neznámého.
Za všechny vzpomenu člena vedení Českého rozhlasu Jana Pokorného, jenž nezapomenutelně moderoval pořad České televize Souvislosti 14. září na ČT2. Ten by se mohl stát učebnicovým příkladem produkce virtuální reality za peníze nás všech. O důvěryhodnosti hostů pořadu v čele s Petrem Pithartem ani nemluvě.
Našel jste ve zpravodajství a publicistice veřejnoprávních médiích přece jen něco, co by se trochu vymykalo z vámi popisovaného stavu?
Nařízenou odchylku od zákonem stanovených úkolů ve zpravodajství a publicistice letos bez reptání dodržovali všichni tvůrci v České televizi i v Českém rozhlasu. Nicméně Martin Řezníček na postu zahraničního zpravodaje v USA stojí za zmínku. Jeho upřímně působící notorická snaha o zprostředkování reality podle představ „Kavek“ byla roztomilá nejen v předvolební kampani prezidentských voleb či v samotnou volební noc, nýbrž i poté. Kromě zpravodaje ČRo byl zřejmě jediným zahraničním zpravodajem v USA, který zvažoval variantu, že by Donalda Trumpa nezvolili rozhořčení, tudíž podle něj seriózní volitelé. Kupříkladu slovenská zpravodajská TA3 takové kecy striktně odmítla s tím, že jde pouze o zbožná přání několika pomatených volitelů, kteří podlehli mediální propagandě o ruském ovlivnění amerických voleb. Řezníček tak vyzněl opět trapně, nebo snad pomateně, když Trumpa nezvolili dva volitelé, avšak Clintonovou čtyři!
Co si myslíte o zákonu na omezení střetu zájmů členů vlády? Je správné omezit Andreje Babiše, aby nemohl vlastnit média?
Je to paskvil a navíc pouze proklamativní zákon. Paskvil proto, že ignoruje katastrofální stav v komunální sféře, kde starostové zneužívají svá postavení a skrze své přímé podřízené, rodinné příslušníky a jiné šibaly ovládají redakční rady radničních periodik, které je na rozdíl od Babiše nic nestojí. Tito pseudodemokraté tak udržují v našich městech a obcích, čest výjimkám, zatuchlý autoritářský systém, který s demokracií nemá nic společného. Teď mě napadá, že ani na tyto permanentní „diskreditátory“ naší demokracie si paní Romancovová jistě „neposvítí“.
Zákon je proklamativní, protože Andrej Babiš stejně jako kterýkoliv oligarcha má spoustu možností, jak diskrétně využívat pro své zájmy jakékoliv médium. Mezi novináři totiž rčení o tom, že peníze hýbou světem, údajně platí dvojnásob.
Jak hodnotíte návrh skupiny poslanců v čele s Martinem Komárkem z hnutí ANO, podle něhož by na veřejnoprávní média „dohlížela“ rada, která by nově měla větší kompetence než ta dosavadní a navíc by neměla být zdaleka tolik závislá na politických stranách?
Je dobře, že se poslanci konečně rozhýbali. Návrh je bezesporu v mnoha oblastech přínosem. Pokud by byl přijat v navrhovaném znění, byl by to obrovský posun k naplnění původního poslání České televize a Českého rozhlasu. Veřejnoprávní vysílání by totiž už konečně mělo sloužit veřejnosti a mělo by poskytovat názorově pestré, všechny relevantní, ověřené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Proto mají být v Radě ČT a ČRo zastoupeny vyváženě různé názorové proudy. Škoda, že poslanci do návrhu nezahrnuli rovněž uplatnění stejného principu při obsazování postů editorů a analytiků ČT a ČRo.
Nicméně, mám obavy, že většina poslanců a senátorů nenajde odvahu oponovat svým řídícím důstojníkům, tudíž nedokáže překročit svůj stín. Nedělám si iluze o omezení bezbřehého lobbingu zástupců FITESu, ARASu, Asociace producentů, Federace židovských obcí, Herecké asociace a mnohých dalších. Ti všichni veřejnoprávní média dosud efektivně ovlivňují, avšak netransparentně. Rozšíření počtu členů o reprezentanty navrhovaných institucí snad přispěje k vyšší transparentnosti činnosti televizní a rozhlasové rady. Nicméně, samotné renomované instituce nezmění nic, budou-li do mediálních rad navrhovat stejné splachovací typy, jaké většinou v radách působí nyní. Ono totiž pokoru a odpovědnost vůči veřejnosti lehce zbortí prebendy a různé netransparentní bonusy, zejména u lidí s unikátní charakterovou kreativitou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
