Jaký byl dle vás rok 2014 pro Českou republiku?Anketa
Jak jste přijal informaci o tom, že byly na úřadu vlády založeny odbory?
Tuto informaci neznám. Spíše mě ale zaráží, jak je možné, že úřad vlády nectí zákony této země, protože v každé organizaci, kde je více než padesát zaměstnanců, musí být podle zákona odborová organizace. Úřad vlády by přitom měl být vzorem. Někdy je ale v těchto ústředních orgánech problém sehnat někoho, kdo by šel s kůží na trh.
Jaké máte vztahy s vedením organizace?
Nikdy v minulosti jsme nešli proti vedení organizace. Vždy jsme se domluvili. Jak vedení organizace, tak i odboráři měli, a já doufám, že i dále budou mít, stejný cíl.
Letos byla situace zvláštní v tom, že hnutí ANO přes velké sliby, jak všude dosadí odborníky, je k nám nedosadilo. Ministr Antonín Prachař se obklopil poradci, kteří naši organizaci škodili. V jednom případě šlo dokonce o našeho bývalého zaměstnance. Pan Tomeš je dnes pětasedmdesátiletý pán, jenž před patnácti lety odešel do důchodu. Nyní se nabalil na ministra Prachaře a po personální i organizační stránce tady zaváděli taková opatření, která organizaci bolí dodnes.
Můžete být konkrétnější v tom, co se tady dělo?
Naše organizace má nevýhodu v tom, že jsme rozmístěni po celé republice. Máme velice specifickou činnost, tedy výstavbu, opravy, údržbu a zajištění provozu na silnicích prvních tříd, rychlostních silnicích a dálnicích. Není jich málo. Nikdy jsme nečelili tomu, čemu v tomto roce. Odbory proto do té doby nijak veřejně nevystupovaly. Vždy jsme se s vedením organizace domluvili, v některých případech i s ministry, kteří byli. Nyní se zde ale děly věci, že jen co pan ministr Prachař usedl do křesla, tak odtud okamžitě odvolal bez jakéhokoliv důvodu stávajícího generálního ředitele pana Kočicu. K tomu neměl ale vůbec žádné důvody. Vyhodil na hodinu ředitele interního auditu pana Měšťana. Bez toho, že by tyto lidi vyslechl a sám si udělal názor. Ministr Prachař seděl tady u mě v kanceláři, třikrát jsem ho žádal, aby to zvážil, a on to třikrát kategoricky odmítl. Na ostatních věcech jsme se domluvili. Pak k nám pan Prachař dosadil do interního auditu dva velice specifické lidi, kteří zde udělali takové zlo, že to horší být už nemohlo. Hned poté sem přišlo nové vedení, které začalo odvolávat další lidi. Ředitele úseku výstavby, úseku provozního nebo ekonomického ředitele. Odvolán z funkce byl i pan Nestrašil, ředitel úseku provozovatele elektronického mýta. Když se to pan Prachař dozvěděl, tak mu během hodiny volal, ať se nezlobí, že šlo o přehmat, a aby se do funkce ředitele vrátil. Ono to šlo ale dál. Na Závodě Praha vyhodili pana Kroupu. Nyní se vrátil zpět, což je ohromná satisfakce. Museli odejít další lidi jen proto, že ti, co sem přišli, si přivedli své kamarády a kamarády kamarádů. Dělo se to hlavně na generálním ředitelství až do referentských míst. Prostě taková personální genocida.
V polovině roku jsme se dozvěděli, že vedení organizace má za úkol odvolat ředitele Správ a Závodů. Jednali jsme s vedením a žádali je, aby od toho ustoupili, což se stalo. Správy a Závody jsou naším „rodinným stříbrem“ a jakékoliv necitlivé změny by naši organizaci velmi poškodily.To ale bývalého generálního ředitele pana Kubiše stálo místo. Od konce ledna se to tady tak vedlo. Nikdo nevěděl, co a jak bude. Lidé, co sem přišli, nevěděli, která bije. V mnoha případech měli nedostatečnou kvalifikaci. Máme tady „experta“ přes finanční věci, který tvrdí, že tady vůbec žádné finanční kontroly dělat nemusíme. Přitom existuje zákon 320 o finanční kontrole, který nám to ukládá. Jsou zde lidé, kteří by chtěli ředitelský plat, ale přijmout odpovědnost a pracovat za něj ne, takže některé odpovědnosti se snaží přesunout na jiné. Je tady oddělení, které řídí a zpracovává změny během výstavby. Protože jeho ředitel nechtěl tuto obtížnou agendu řešit, přesunul ji jinému řediteli a ten po zjištění, o co se jedná, ji zase vrátil zpět. A lidé tady lítali s papírama a nevěděli, jak se jmenují. Kdyby se nejednalo o velmi vážnou věc, mohli bychom se tomu i zasmát.
Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) však vždy nejvíce kritizovala Miloslava Pošvářová...
Ano, pasovala se do role Johanky z Arku, jediné spravedlivé bytosti. Zaplať Pánubohu, že se za ní u nás zavřely dveře. Když odtud byla odejita, udělala nám veliké peklo. Sdělovací prostředky měly dnes a denně co psát, zprávy na celé stránky. Zatím se ani jedno obvinění, které vznesla, neprokázalo. Při realizaci staveb záleží na mnoha faktorech a chyby se můžou stát. Přiznám se, že mým snem je, abychom naši činnost zajišťovali vlastními zaměstnanci. Nicméně se to neděje, dělají to pro nás zhotovitelé. Poprvé jsme se jako odbory ozvali proti vystupování paní Pošvářové až potom, co začala osočovat naše zaměstnance. Tvrdila, že jsou naši zaměstnanci nuceni krást, že nás zhotovitelské firmy uplácejí a tak dále. Prohlášení paní Pošvářové týkající se odborných věcí byla našimi specialisty vždy pečlivě prověřena a došli jsme k jasnému zjištění, že se velmi diplomaticky řečeno, mýlila. Prostřednictvím našeho tiskového oddělení jsme vydávali zprávy, které obvinění paní Pošvářové uváděla na pravou míru. Nikdo nám to ale neotiskl. Například vystoupila s tím, že most v Lochkově spadne a byl z toho titulek přes celou stránku. On ale nespadne, bude ještě dále léta sloužit. Vydali jsme zprávu, že s tímto tvrzením nesouhlasíme, a nikdo to neotiskl. Zastání se nám dostalo až v Haló novinách. Až poté začaly naše zprávy sporadicky zveřejňovat i další sdělovací prostředky.
Nicméně vrtat do resortu dopravy začal už ministr Věcí veřejných Vít Bárta...
Ano. Dodnes na jeho působení nevzpomínáme rádi, neboť nám způsobil svým amatérským jednáním velké problémy. Vykřikoval, že k nám nasadí řezníky, kteří nás zaříznou, že to tady dá dohromady. Na plzeňskou Správu třeba přijel člověk, kterého tam pan Bárta delegoval, a když zjistil, že bude muset pracovat a za jaké peníze, zmizel a od té doby jsme ho neviděli. Nicméně na řadu míst Bártovi lidé nastoupili, a když zjistili, že je to o práci a ne o velkých platech, úplatcích a moci, tak odešli. Za rok a něco ministrování nám pan Bárta střídavě zakazoval a povoloval pokračovat v již rozestavěných stavbách, nebo připravovat k realizaci další stavby. S důsledky „činnosti“ pana Bárty se pereme dodnes. Postavit komunikaci je u nás běh na dlouhou trať. Od zámyslu do prvního „kopnutí“ může uplynout i deset až patnáct let. Když někdo tento proces zarazí a pak se k němu následně vrátí, musí v mnoha případech začít od začátku.
Jak vnímáte kritiky toho, že se u nás dálnice staví dvakrát dráže než v Německu?
Tyto lživé informace se pravidelně ve sdělovacích prostředcích objevují. Lidem, kteří naši práci takto devalvují a lžou, jsme vyhlásili nulovou toleranci. Například Autoprofi jednou s velkou pompou uvedlo, jak stavíme draho. A když jsem panu šéfredaktorovi napsal, jak na to přišel, tak odvětil, že se to píše všude. Doporučil jsem mu, ať si stáhne z Eurostatu data, ve kterých je uvedeno, že stavíme za 84 % průměrných evropských cen. To, že zde máme dálnice opticky dražší než v Německu, je pravda. Ale je to způsobeno odlišnou metodikou výpočtu. Velmi jednoduše řečeno oni v tom mají započítané jen těleso té dálnice a nic jiného. My do celkové ceny musíme započítat vynucené investice dotčených obcí jako jsou sjezdy, nájezdy, kruhové objezdy, rekonstrukce komunikací přes obce, výměna protihlukových oken, výstavba protihlukových stěn a tak dále.
Na to asi máte jasnou dokumentaci, jasné faktury a tak dále. Proč jste to tedy takto nedokázali vysvětlit již dříve?
Když půjdete lesem a potkáte lišku, tak uteče, pokud nemá vzteklinu. Postaví se vám pouze ve chvíli, kdy ji zaženete do kouta, a bude se bránit. Nejspíš vás i pokouše. My jsme do toho pomyslného kouta byli zahnáni až nyní. Máme svých starostí dost a ještě se dohadovat o tom, kdo co napsal. Nemáme na to ani náladu, ani čas. Útoky na naši organizaci vygradovaly vystupováním paní Pošvářové. Snažili jsme se poukázat na skutečnost, že není odborníkem na silniční stavitelství. Je absolventkou vysoké školy a má svářečský kurs.
Psali jsme:
Takže máte s médii jen ty nejhorší zkušenosti?
Máme problémy s novináři, u nichž se veškerá naše činnost scvrkne na tři kauzy: Nemáte dodělanou D11, D8, děláte blbě opravu D1 a pan Jančura říká, že to máte dělat podstatně levněji a rychleji. Tvrzení předních odborníků v těchto kauzách je nezajímají. Veřejnoprávní televize se občas chová hůře než bulvár. Moc sdělovacích prostředků je obrovská. Nechci házet všechny sdělovací prostředky do jednoho pytle, ale nezaslouženě nás okopávají ze všech stran.
Proč jsou v Česku pořád takové problémy s dostavbou či opravami některých úseků dálnic?
Těch vlivů je více. Od chybějících finančních prostředků, přes špatnou legislativu až třeba po ekology. Jsou dvě skupiny těchto lidí, co bojují za a proti přírodě. Ekologové, s nimiž jsme se zatím vždy dohodli, a ekoteroristé, s nimiž se domluvit nelze. Ekoteroristé nám například na D8 už léta blokují dostavbu. Kdyby nebylo těchto zpoždění, tak už x let po dálnici jezdíme. Dálnice do Hradce Králové dodnes není hotová. O této kauze se píše řadu let. A mohl bych pokračovat uvedením další řady případů.
Ale D1 se opravdu opravuje už dost dlouho...
Oprava takového rozsahu se u nás nikdy nedělala. Za provozu opravovat tepnu z Prahy do Brna je opravdu hodně velký úkol. D1 byla postavena perfektně, vždyť přežila čtyřicet let bez velkých investic. Masakr nastal vstupem Česka do EU, kdy se přes nás začala valit tranzitní kamionová doprava. Velké procento kamionů je přetíženo. O tom vydává důkaz pravý pruh dálnice. Je třeba zavést vážení vozidel. Třeba celníci by mohli převzít tuto činnost ke kontrole placení mýta.
Jak to vypadá s tendrem na provoz elektronického mýtného systému?
Tuto otázku musíte položit někomu na ministerstvu dopravy. Doufám, že s nástupem nového ministra dopravy se situace rychle vyřeší. Jsem toho názoru, že vybírat koordinátora je nesmysl. Přesně víme, jak by měl mýtný systém pracovat. Tím, kdo by měl mýtnému systému „velet“, je stát, potažmo naše organizace.
Resort dopravy byl přidělen hnutí ANO. Kolikrát jste jednali s jeho předsedou Andrejem Babišem?
Dvakrát. Po prvním jednání na ministerstvu financí přijel k nám. Při těchto jednáních jsme ho žádali, aby byl konečně jmenován nový generální ředitel. Odborník, který by zasedl za stůl a mohl ihned začít pracovat. Dále jsme žádali pana Babiše, aby vláda, potažmo Poslanecká sněmovna přijala závazný dokument týkající se dlouhodobého rozvoje silniční a dálniční sítě. Takový, který by si každý ministr dopravy neupravoval, jak se mu zlíbí. Naše poslední žádost se týkala pomoci při zjednodušení legislativy.
Ten závazný dokument by měl být výhledově na jak dlouho?
Na dvacet až pětadvacet let, aby na tom lidé mohli klidně dělat.
Proč?
Rádi bychom zavedli určitou kontinuitu naší práce. Silnice vyšších kategorií se plánovaly již za první republiky, tehdy je začala stavět armáda. Až do roku 1989 se plánovalo na desítky let dopředu. V minulosti docházelo k tomu, že jsme stavební projekty museli přerušit, protože přišel nový ministr, který měl jiné priority. A to se opakuje pořád. Nicméně jsme státní příspěvkovou organizací, v jejíž zřizovací listině je napsáno, že je naším posláním výstavba, opravy a udržba dálnic, rychlostních komunikací, silnic první třídy a jiných komunikací.
Když mluvíme o poslání naší organizace, dovolte malou vsuvku. Nedávno došlo k velké kalamitě. Vše zamrzlo. Nejezdily tramvaje, vlaky a tak dále. Slyšel jste jedinou informaci, že by nejezdila auta po komunikacích, které spravujeme? Neslyšel! Šlo opravdu o nečekanou kalamitu. Přesto naši zaměstnanci zajistili sjízdnost všech našich komunikací. Tímto příkladem deklaruji, že nejsme organizace v rozkladu. Pracuje se tady stále a poctivě.
Berete jmenování nového ministra dopravy Dana Ťoka s nadějí? A jak nahlížíte na to, že se do vedení resortu dostane bývalý podnikatel, který s ním dělal obchody?
Vždy v minulosti jsme jmenování nového ministra dopravy očekávali s nadějí, že se naše situace zlepší. Jmenováním pana Dana Ťoka se do vedení ministerstva dopravy dostal manažer, který má zkušenosti se silničním stavitelstvím. Ať tam dáte kohokoliv, tak na něj někdo, něco, někde, „vyhrabe“. Vždy je nějaký střet zájmů. Udělal pan inženýr Ťok nějaké levárny za dobu, když byl ve Skansce? Naopak. Zavedl určitá pravidla hry a byl v tom vzorem etiky ve stavebnictví i pro ostatní firmy. Zatím nemáme strach, že by něco zneužíval. Pana ministra jsme si „prolustrovali“. Získali jsme informace, že vždy držel slovo, jednal slušně, uměl naslouchat a byl komunikativní.
A jak vnímáte nového ředitele ŘSD Jana Kroupu? Když jsem sem šel za vámi, zaslechl jsem obavy, že se právě on bude snažit zametat všechny výtky a zjištění kontrol pod koberec...
Kladně. V něm se dostal na post generálního ředitele odborník, po kterém jsme volali. Je to člověk, který zasedne za stůl a může hned pracovat. Je erudovaný odborník na pravém místě. Doufejme, že se s ním vrátí klid a pohoda. Pan Kroupa nemá v povaze něco zametat pod koberec. Znám ho dvanáct let.
Bezpečnostní informační služba dříve upozornila, že se kolem výstavby dálnic angažují vlivové a nátlakové skupiny. Co vy na to?
Žádnou takovou zprávu BIS jsem nečetl. Nevím, kde čerpá tyto informace. Jsou tam vysoce kvalifikovaní lidé, takže předpokládám, že něco vědí. Jakmile se někde točí peníze, tak jsou kolem nátlakové skupiny. Panu Babišovi jsem říkal, že jestli chce mít na ŘSD klid, tak ať doplní naši zřizovací listinu o dvě holé věty nerozvité. První je, že výstavbu, opravy a údržbu všech svěřených komunikací bude ŘSD zajišťovat vlastními zaměstnanci. Druhá je, že výjimku povoluje ministr dopravy. Je to v současné době samozřejmě neprůchodné. Zhotovitelské firmy by přišly o obrovské zisky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
