Z toho jsem nejzoufalejší, smutní Táňa Fischerová kvůli věci týkající se Andreje Babiše. A říká: Ta dívka Petra Kvitová si neuvědomuje...

16. 7. 2014 8:23

ROZHOVOR Spojení politiky s byznysem jako v případě majitele Agrofertu a vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše je podle političky a občanské aktivistky Táni Fischerové naprosto nepřijatelná zhouba pro demokracii. I když si váží lidí, jako je Martin Stropnický nebo Věra Jourová, jsou jen zástěrkou pana Babiše a dalších ministrů, kteří už začínají naslouchat lobbistům.

Z toho jsem nejzoufalejší, smutní Táňa Fischerová kvůli věci týkající se Andreje Babiše. A říká: Ta dívka Petra Kvitová si neuvědomuje...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Táňa Fischerová

Anketa

Poraďte premiéru Sobotkovi: Které jméno chcete za českého eurokomisaře?

hlasovalo: 5484 lidí

„Na jedné straně přinesou do politiky něco nového, ale jde o to, jestli to pozitivní, co přinášejí, je víc než to, že jsou zástěrkou pana Babiše. Ale to ukáže samozřejmě čas,“ řekla v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz herečka, spisovatelka, moderátorka a předsedkyně Klíčového hnutí.

Nechystáte se za vaše Klíčové hnutí kandidovat v podzimních senátních volbách?

Dostala jsem nabídku, ale řekla jsem, ať si někoho najdou, že budu záložník pro případ nouze, protože nechci pořád kandidovat. Navíc si myslím, že přinášet do Senátu nové impulsy jako jedinec moc nejde.

Je tam víc nezávislých senátorů, s nimiž by bylo možné se spojit…

To nepochybně, ale mně jde o náš program, který už míří trochu dál. Ale myslím si, že už někoho našli.

Nezkusíte uspět ani v komunálních volbách?

To už vůbec ne. Komunální politika je nesmírně důležitá, ale já bych se v ní zablokovala. U takových věcí, jako jsou územní plány, i když je to samozřejmě důležité, ale já chci přinášet další impulsy a tam bych nemohla. Ale naši členové v komunálních volbách po republice kandidují, to ano.

Co vůbec říkáte dnešní politice? Máte pocit, že se atmosféra ve společnosti už trochu zlepšila?

Jak v čem. V některých věcech ano. Frustrace za minulé vlády už byla nesnesitelná. Čekám, co se dál vyvine, ale myslím, že některé věci nebudou tak ideální, jak se zdá.

Nemáte na myslí problém, na nějž poukazuje řada odborníků, novinářů i politiků, kterým je střet zájmů v případě vicepremiéra, ministra financí a předsedy ANO Andreje Babiše, jenž je současně majitelem jedné z největších firem v Česku i řady významných médií?

Já jsem to říkala už ve chvíli, když byl zvolen, že to spojení politiky a byznysu je naprosto nepřijatelná zhouba pro demokracii. I kdyby pan Babiš stokrát říkal, že to myslí dobře, tak to nejde. V pořadu Reportéři České televize ukázali, kolik podniků vlastní, dostává dotace, veřejné zakázky, teď je částečně dává sám sobě, to přece není možné a myslitelné. Navíc je těžké to všechno zvládat, protože on se vlastnictví své firmy nevzdá. Říká sice, že se vzdal řízení, ale určitě ne úplně, protože když je vlastníkem, tak podnik nemůže pustit úplně z ruky, ale dělá to zřejmě nějak ne na plný úvazek, ale dělá to. A to přece není možné.

Jak si vysvětlujete, že lidem to zřejmě nevadí, protože hnutí ANO stále rostou volební preference, dnes by podle některých agentur veřejného mínění předstihlo sociální demokraty dokonce o patnáct procent?

Myslím, že je několik důvodů. Jednak lidé nevidí a nechápou, co přináší spojení politiky s byznysem, vidí jen vnější projev pana Babiše, který se odlišuje od politiků. On je docela šikovný v tom, jak pořád říká: Já nejsem politik, dělám to, protože už to nešlo. Ono to vypadá hrozně mile, že vlastně politiky nemá rád a obětoval se. A druhá věc je, že tam má pár lidí, jako je Věra Jourová nebo Martin Stropnický, kteří dělají dobrý dojem, a lidé mají pocit, že to je tedy asi ta cesta. Ale už nevidí, že paní Heleně Válkové vypadli z Ministerstva spravedlnosti náměstci Hana Marvanová a Pavel Štern, nevidí, že ministr dopravy Prachař nepřijal paní Pošvářovou, nevidí, že se ty věci pomalu začínají vracet zpátky. Nevidí, že i ministr životního prostředí Brabec začíná naslouchat lobbistům. To zřejmě není tak vidět, takže lidé mají pocit, že asi je líp. Líp trochu je, protože po té minulé vládě to bylo opravdu nesnesitelné, zejména v sociální oblasti.

Máte pocit, že Martin Stropnický nebo Věra Jourová, kteří svou misi v politice zřejmě myslí dobře, jsou jakýmsi výkladním štítem, za který se schovají věci, jež už možná nejsou tak výstavní?

To je dvousečná zbraň. Na jedné straně přinesou do politiky něco nového, ale jde o to, jestli to pozitivní, co přinášejí, je víc než to, že jsou zástěrkou pana Babiše. Ale to ukáže samozřejmě čas.

Pan Babiš není jediný podnikatel, který pronikl do politiky, ve sněmovně je ještě Tomio Okamura a jeho hnutí Úsvit přímé demokracie, do pražské politiky míří hnutí Pro Prahu, které podporuje miliardář Radim Passer. Je tento trend podle Vás nebezpečný?

Samozřejmě, je to zhoubné. Připomínám, že my máme v programu princip organizace společnosti, která pracuje s tím, že ty tři principy – politika, ekonomika a kultura - budou odděleny, že nemohou být takto propleteny. Ale tento vývoj jde přesně opačným směrem, už nejenže podnikatelé lobbují u politiků, kupují si je a podporují jejich strany, ale přímo si stavějí vlastní politické strany, aby si zákony dělali rovnou a už nemuseli uplácet politiky. Spojení politiky a byznysu je zhouba celého světa, protože nejsme jedinou zemí, ve které se to děje. Všude to představuje zásadní nebezpečí.

Je proti tomu nějaká obrana, když právě miliardáři jako šéf Agrofertu Andrej Babiš nebo Radim Passer mají dost peněz na nákladné volební kampaně, které přitáhnou voliče? Prorazit nebo dokonce vyhrát volby bez množství peněz je pro stranu nebo kandidáta velmi těžké, ne-li přímo nemožné. To jste ostatně sama zažila v prezidentské volbě, když jste čelila s hrstkou peněz milionům, které měli k dispozici kandidáti jako Miloš Zeman nebo Jan Fischer.

Dokud se lidé nechají omámit billboardy a tím povrchem, tak to nebude vypadat líp. Na tom, že se voliči nechají omámit penězi a populismem lidí, kteří jim slíbí modré z nebe, stojí úspěch miliardářů nebo kandidátů, které podporují. Já jsem právě byla dokladem toho, že je tu určitá část lidí, která uvažuje jinak. Mne podporovali moji přívrženci, já jsem nechtěla peníze od žádných sponzorů, upozorňovala jsem na to, že v okamžiku, kdy je člověk vezme, je koupen a ztracen, protože je nikdo nedá zadarmo. Je třeba, aby si to lidi začali včas uvědomovat. Potom často říkají, my jsme to nevěděli, ale když se nechali zmámit povrchními hesly, je to těžké.

Mnoho lidí zdůvodňovalo svoji podporu miliardáři tím, že bohatý člověk si nepůjde do politiky nakrást, jako kdyby bohatství bylo vlastně jakási záruka jeho čistých úmyslů. Co si o takové argumentaci myslíte?

Z toho jsem vždycky úplně nejzoufalejší. To je přece taková nepravda, že když je někdo bohatý, tak už má dost. Když někdo má milion, chce dva, když má pět, chce dvacet, když má miliardu, chce ještě víc. Vždyť ti nejbohatší u nás neplatí daně, odcházejí do daňových rájů. Na zemi, kde třeba vystudovali, kašlou. Je jim úplně jedno, co se s jejich zemí stane. A politici to samozřejmě tiše snášejí nebo je jim to vlastně jedno. Vždyť ti bohatí nedávají zemí, co mají. Zaměstnávají cizince, dávají jim minimální mzdy, zisk je pro ně prvotní. Když chudý ukradne kliku od záchodu, protože nemá na nájem, dá se to pochopit. Ale ti bohatí odsud odvádějí miliardy a prochází jim to. Jak může někdo říkat, že když je někdo bohatý, bude poctivý? To je naprostá bláznivost. To je úplně neuvěřitelné. Tím nevylučuji, že se sem tam najde někdo, kdo je altruista a pomáhá jiným. V Německu se objevili podnikatelé, kteří navrhovali zvýšit daně, protože si uvědomovali zodpovědnost za svou zemi, ale byli v menšině a většina je nepodpořila.

Když jste mluvila o odchodu do daňových rájů, co říkáte případu, který rozvířil veřejné mínění i politiku, a to o wimbledonské vítězce Petře Kvitové, jež přiznala, že má právě kvůli nižším daním trvalé bydliště v Monaku? A hned se ozvaly hlasy, dokonce i od jednoho poslance, že by měla přijít o české občanství. Souhlasíte s tím?

Tento radikální názor nesdílím. Ale nelíbí se mi, že když někdo zbohatne, odejde do jiné země, aby tady neplatil daně. Myslím, že takhle dívka, která hraje tenis, si to vůbec neuvědomuje, že jí to někdo poradil. Navíc není sama. Ale svědčí to o pádu vztahu k vlastní zemi, o neschopnosti chápat souvislosti, že když nebudou odvádět daně tady, nebudou peníze na kulturu, na sociální věci, protože peníze odcházejí jinam. Ti lidé si to buď neuvědomují, nebo je jim to jedno. A oboje je smutné.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nelegály vyhodit, odkud přišli. A Merkelová měla být taky už dávno pryč, a ne něco domlouvat s tím podivným Turkem. Hovoří senátor ČSSD

20:47 Nelegály vyhodit, odkud přišli. A Merkelová měla být taky už dávno pryč, a ne něco domlouvat s tím podivným Turkem. Hovoří senátor ČSSD

ROZHOVOR Už je pozdě, Evropa i Německo zaspaly a útokům jednotlivců se neubráníme. Tak mluví o souča…