Český pravoslavný katedrální chrám sv. Cyrila a Metoděje se v červnu 1942 zapsal do českých dějin. Bylo to poslední místo, kam se uchýlili českoslovenští parašutisté, kteří 27. května 1942 provedli atentát na Reinharda Heydricha. Josef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Bublík, Adolf Opálka, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc a Josef Valčík tu bojovali proti sedmi stovkám německých vojáků. Památku těchto sedmi statečných si připomněli účastníci akce nazvané přiléhavě „Mělo to smysl!“.
Více než hodinový program vzpomínky zorganizoval Národní památník hrdinů heydrichiády, časopis Reflex a Vojenský historický ústav Praha. Akce se zúčastnil 1. místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Přemysl Sobotka, ministr obrany Alexandr Vondra, ředitel Vojenského historického ústavu Praha Aleš Knížek, generální ředitelka vydavatelství Ringier/Axel Springer Libuše Šmuclerová, děkan chrámu sv. Cyrila a Metoděje Jaroslav Šuvarský a především potomci a příbuzní těch občanů, kteří v roce 1942 za heydrichiády zemřeli.
Akci moderoval herec Kryštof Hádek, který také hned na úvod požádal přítomné, aby minutou ticha uctili památku generála Roberta Matuly, který před několika dny zemřel a za války bojoval v řadách parašutistů. Zazněl také na video natočený vzkaz, který generál Matula jen několik dní před smrtí adresoval účastníkům setkání.
Aleš Knížek, ředitel VHÚ, ve svém proslovu zmínil: „Jan Kubiš a Josef Gabčík na sebe vzali vojenský úkol, který v operacích druhé světové války nemá obdoby. S podporou domácího odboje se jim podařilo odstranit zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, kata českého národa a architekta holocaustu. Věděli, do jak nebezpečné akce se pouští, bylo jen na jejich rozhodnutí, jak útok na nacistického pohlavára provedou. Nezaváhali. Svůj úkol splnili.“ Na tato slova posléze zazněla v Hádkově přednesu známá báseň Rudyarda Kiplinga „Když“, která byla krédem československých vojáků.
Během programu, který přenášela také Česká televize na ČT24, předal ministr obrany Alexandr Vondra vyznamenání Zlaté lípy paní Ireně Hešové, jejíž rodiče za heydrichiády pomáhali parašutistům a zahynuli v koncentračním táboře Mauthausen. Ministr k vzpomínce na parašutisty po jejím skončení poznamenal: „Myslím, že za poslední roky se interpretace atentátu posunula správným směrem. Šlo skutečně o čin hrdinský, před kterým je nutné mít úctu a respekt. Osobně jsem nikdy o smyslu atentátu nepochyboval. Přitom můj dědeček také patřil k obětem nacistických represí, které po Heydrichově smrti následovaly.“
Mezi přítomnými byl i brigádní generál Jaroslav Klemeš, který je po smrti Roberta Matuly posledním žijícím členem parašutistických jednotek, jenž byly za války vysazeny v protektorátu. Právě on ve svém pozdravu zmínil odvahu všech občanů, kteří v protektorátu žili a pomáhali čs. vojákům. Klemeš zdůraznil, že parašutisté byli vycvičeni pro boj, uměli se bránit a byli odpovědni jen sobě; obyčejní lidé riskovali mnohem víc, protože se nemohli bránit a měli také rodiny a děti.
Klemešovy následovníky, dnešní vojáky-parašutisty zastupoval plukovník Miroslav Hlaváč, velitel 4. brigády rychlého nasazení, nesoucí historický název „Obrany národa“. Miroslav Hlaváč připomněl, že odkaz československých parašutistů je zavazující a že i dnešní vojáci jsou připraveni provést v případě nutnosti podobné akce, jako Gabčík, Kubiš a jejich spolubojovníci.
Během celé akce se na velkoplošné obrazovce promítaly některé dobové záběry, fotografie, dokumenty. Četla se také tzv. Pannwitzova zpráva ze září 1942, resp. část ze spisu šéfa oddělení pražského gestapa Heinze Pannwitze, který vedl komisi pro vyšetřování atentátu. Přečtena byla také jména 294 popravených během heydrichiády. Na strop kostela se také promítala jména všech obětí. Velice silně zapůsobil na zúčastněné i úryvek z textu Jana Kubiše, který byl adresován jeho nejbližším.
Dění v chrámu doprovázela i hudba. Ondřej Havelka a Melody Makers hráli některé dobové swingové melodie. Jakkoli se v chrámu vzpomínalo na vážné okamžiky, populární písně Jen pro ten dnešní den a Mám život hrozně rád vhodným způsobem podkreslily vzpomínku na tehdejší atmosféru. Především druhá jmenovaná vyzněla neobyčejně silně, a to díky kontrastu k filmovým záběrům ze sbírek VHÚ, které ukazovaly výcvik československých parašutistů za druhé světové války ve Skotsku.
Na závěr celé akce požádal fotograf Reflexu Jan Šibík zúčastněné hosty a příbuzné a potomky obětí heydrichiády, zda by nemohl pořídit jejich společný portrét před kostelem. Vznikl tak neobyčejný snímek, jenž je vyjádřením kréda, že život dokáže přežít i smrt.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ministerstvo obrany
