Také druhá cesta prezidenta Miloše Zemana do Číny vzbudila velkou pozornost. Co znamenala z pohledu České republiky?
Rozhodně měla velký význam. A s odstupem času, až se věci, které pan prezident svojí cestou i předchozími jednáními rozpracoval, budou realizovat, tak bude tato cesta představovat ještě větší význam a rozměr. Jsem za cestu pana prezidenta do Číny velmi rád, myslím, že pro Českou republiku učinil velký krok. Někteří ho v tuto chvíli nejsou schopni docenit, ani si jeho význam uvědomit. Také bych ocenil, že pan prezident v této vyhrocené situaci ukázal naším kolegům v Evropské unii, že cesta k řešení problémů vede přes dialog. Pan prezident k tomu takto přistoupil, do Číny na oslavy konce druhé světové války jel a vedl dialog s dalšími lidmi, co tam byli. To považuji za velice státnickou věc.
V souvislosti s prezidentovou cestou do Číny se zmiňují především její ekonomické přínosy. Ale jak to je s politickými dopady? Kupříkladu už před samotnou návštěvou Číny hovořil Karel Schwarzenberg o tom, že mocným lezeme… no, řekněme do zadku. Není to tak v podání Miloše Zemana?
Opak je pravdou. Pan prezident tím jasně ukázal na svébytnost české politiky a svébytnost jednání. Pan prezident tam jel přesto, že řada lidí z Evropy dávala najevo, že se těch akcí v Číně nebudou zúčastňovat, a dávala najevo i jakousi nevoli k té cestě. Pan prezident tam přesto jel, protože to vidí jako přínos pro Českou republiku. To pan Schwarzenberg by si mohl vzpomenout na svou roli užitečného… to raději neřeknu, ale víte, koho myslím, a na to, jak se zachoval, když Spojené státy přinutily NATO a uloupily Jugoslávii Kosovo. On ho okamžitě jako mopslík uznal na rozdíl od českého národa a českého Parlamentu. To pan prezident se chová svébytně na rozdíl od pana Schwarzenberga a celé řady jiných politiků, které jsme měli možnost u nás sledovat. Takže já jsem na svého prezidenta hrdý.
Bývalému ministru zahraničí a Zemanovu sokovi z přímé prezidentské volby také vadilo, že Miloš Zeman jel do Číny už podruhé. Prý je to trochu přehnané, jedna návštěva Číny během jednoho roku stačí a prezident by měl dodržovat solidaritu se státy Evropské unie a státy Severoatlantické aliance. Nepřehnal to tedy Miloš Zeman a neporušil zmíněnou solidaritu?
To je naprosto mimo mísu; tak je to právě viděno jen z takového satelitního pohledu. Jsme partnery v Evropské unii, jsme partnery v NATO, jsme přáteli se zeměmi Evropské unie i se Spojenými státy, ale nejsme žádní slouhové. Máme přece svůj pohled na věc. A tímto neříkáme nic jiného, než že hledáme řešení, přičemž nevystupujeme proti Evropské unii ani proti Spojeným státům. Pan prezident stále považuje Evropskou unii i NATO za něco, kam patříme, a Spojené státy za své přátele. Právě postoje lidí, jako je pan Schwarzenberg a řada křiklounů, znevažují hodnotu toho přátelství. Jak si mohou partneři vážit přikyvovačů, co všechno jen odkývou, ale v podstatě je to jen přetvářka. Pan prezident není pokrytec a toho si musí vážit i naši partneři v Evropské unii a naši spojenci v USA. Nebýt pokrytci a podlézavci a mít někoho za přítele a za partnera je pořád lepší, než mít za přítele pokrytce a falešného člověka. Takže toho si vážím a myslím, že si toho váží i rozumní lidé na druhé straně.
Psali jsme:
Podle svědectví těch, co s prezidentem cestu do Číny absolvovali, byl Miloš Zeman hodně vitální a bylo prý až s podivem, co všechno zvládl. Je podle vás ze zdravotního hlediska nějak limitován při výkonu funkce hlavy státu? A jak vnímáte neustálé narážky médií, ale i politických odpůrců, na jeho zdravotní stav?
Považuji narážky na zdravotní stav prezidenta za narážky trapných idiotů. Měl jsem asi tak před čtrnácti dny možnost s panem prezidentem půl hodiny sedět a mluvit. A viděl jsem před sebou Miloše Zemana, který zhubnul deset kilo a byl v neuvěřitelně dobré kondici. Potěšilo mě, když jsem viděl, že má dobré zdraví, byl při síle, reagoval pohotově úplně na vše. To i mnozí mladší politici proti němu vypadají jako chudáci. A to, že někdo poukazuje na zdraví člověka, protože jde o někoho, s kým nesouhlasí, je zase jen výraz pokrytectví a malosti těch lidí. Pan prezident tak, jak jsem měl možnost se přesvědčit, je naprosto zdráv a byl jsem z toho až překvapen.
Miloš Zeman sklidil kritiku svých odpůrců nejen za cestu do Číny, ale i za tamní setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Je správné, aby hlava našeho státu jednala se svým ruským protějškem, když celá Evropská unie se takovému setkání vyhýbá?
Česká republika není ve válečném stavu s Ruskou federací a nevidím jediný důvod, proč by pan prezident nevedl dialog s lidmi, jako je ruský prezident. Dialog je součást politiky a součást hledání řešení. Vůbec nerozumím atakům na pana prezidenta. Vždyť velikost člověka a státníka spočívá v tom, že se dokáže setkávat s nejrůznějšími lidmi, jednat a hledat řešení. To, že celá řada politiků, kteří na to poukazují, nemá tu odvahu vyslovit svůj vlastní názor, mě jenom utvrzuje v tom, že to byla dobrá volba. A jsem přesvědčen, že takovéto kroky patří k politice. Dialog je součást politiky, otáčení se zády mohou dělat jenom slabí politici, kteří si nejsou jisti, jakou hodnotu a co hájí. Pan prezident ví, co říká, a jeho setkání s panem Putinem má samozřejmě velký význam nejen pro Českou republiku, ale pro celý dialog. Nemyslím si, že máme stupňovat napětí, nemyslím si, že je potřeba vyhrotit situaci do stavu, že dojde k nějakým větším konfliktům než jenom ta ubohá ekonomická válka, která se tady vede a která nepřináší občanům Evropské unie ani občanům našeho státu nic, z čeho by se měli radovat. Myslím, že lidé ocení, když se politici spolu setkávají a vedou dialog.
Ing. Miloš Zeman
Bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková ale Zemanovo setkání s ruským prezidentem komentovala slovy „český šašek u carského stolu“. Nemůže to veřejnost opravdu vnímat jako podbízení se Miloše Zemana Rusku?
Paní Džamila Stehlíková by se především měla zamyslet sama nad sebou. Je to naprosto marginální a bezvýznamný člověk z hlediska české politiky, jen nějaká bývalá ministryně. Nevzpomínám si, že by během svého působení ve vládě něco dokázala. Naopak si pamatuji, když byl Miloš Zeman premiérem, co všechno dokázal. Takže bych poznámku jakési paní Džamily Stehlíkové přešel pokrčením ramen, víc se tím opravdu není třeba zabývat.
Český prezident volá po společném zásahu proti Islámskému státu, a to i s pomocí Ruska. Co říkáte této jeho aktivitě a záměru, který chce přednést i na blížícím se zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů?
Já stále takovouto iniciativu čekám od lídrů světové politiky. Vždyť čelíme největší hrozbě od druhé světové války. Dnes a denně vidíme na internetu ohromnou brutalitu, kterou v Evropě ani nejsme schopni pochopit. Proto čekám společnou výzvu Evropy a světa, aby se spojila nejen ta euroatlantická aliance, ale i Rusko. A společně zničily tu nejhorší zlobu, která se tu objevila po druhé světové válce. Jsem moc rád, že pan prezident toto iniciuje, a byl bych ještě radši, kdyby se k tomu přihlásila i naše zahraniční politika, kdyby pan ministr zahraničních věcí se k panu prezidentovi přidal. Určitě by to ocenili i občané České republiky. Imigrační krize je jedním z výsledků toho, co se v tom regionu odehrává, toho brutálního násilí a utrpení lidí. Naprosto v tom panu prezidentovi dávám za pravdu a budu velice rád, když se k tomu přihlásí česká vláda a ministr zahraničních věcí.
Co podle vás vůbec vede Miloše Zemana k cestám a kontaktům s Ruskem a Čínou? Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že je to ješitnost, ješitnost, ješitnost, protože chce být jedinečný politik ze Západu, kdo bude stát mezi těmito mocnými pány. Předpokládám, že vy si s opakováním jednoho slova nevystačíte.
Vůbec nezakrývám, že osobnosti toho rozměru co Miloš Zeman nejsou ješitné. Ale toto není ješitnost. To je naprosto promyšlená záležitost politika, který vnímá české národní zájmy, ale vnímá i svoji roli v kontextu evropské a světové politiky, protože dialog je nutno vést. Pan prezident byl úspěšným premiérem, dokázal zemi vyvést z hospodářské krize, kterou způsobily předchozí vlády. Když nastupoval jako premiér, tak HDP v České republice po Václavu Klausovi a jeho ODS byl mínus 1,6. Když Miloš Zeman končil a předával premiérský post následníkům, tak HDP byl plus 3,5. Čili pan prezident je zkušený politik a ví, co česká země potřebuje, co jsou naše národní zájmy, a v tomto duchu také jedná, a proto je úspěšný. Odhadl správně situaci při jednání s Čínou a s Ruskem, jedinečnost toho, že pan prezident má odvahu a není pokrytec a jedná s politiky z Ruska a z Číny. To přináší České republice nesmírnou ekonomickou hodnotu a nesmírnou prestiž, kterou určitě budeme moci docenit až s odstupem času, co se ty věci rozjedou a začnou realizovat. Pak budeme všichni vzpomínat na to, kdo měl v danou chvíli odvahu a prozíravost. A tím člověkem byl Miloš Zeman. Čili Miloš Zeman se jistě zapíše do dějin českého národa. Když vidíte, že se tady otevřela Bank of China, čínské investice se odhadují na deset miliard, přicházejí tisíce turistů z Číny, začíná se mluvit o dalších velkých investicích v České republice. Tak si myslím, že ti, co pana prezidenta okřikují, nedokázali ani desetinu toho, co dokázal on.
Jak postavení Ruska a Číny, s nimiž má český prezident korektní vztahy, v současném světě vnímáte?
Obě země patří k nejvýznamnějším světovým ekonomickým hráčům. Když se politická situace vyvinula tak, že došlo k jakési distanci určité části světa od nich, tak musely přeorientovat svůj ekonomický pohled na Jižní Ameriku, na státy v Asii a vytvářejí si vazby, které opouštějí staré ekonomické vazby s Evropou. Myslím, že to bude mít v budoucnu velké důsledky. V této chvíli to ještě nevypadá tak tragicky a drasticky, ale odklon ekonomiky těchto dvou zemí a vytváření nových struktur s Indií, Brazílií, latinskoamerickými zeměmi bude pro Evropu určitě velkou škodou. A velmi složitě se ty věci budou navracet, pokud se ještě vůbec dají vrátit. Ekonomika má svou setrvačnost, takže výsledek budeme moci hodnotit až s odstupem. Ale podle mého děláme velké chyby. Nechci přeceňovat roli Číny a Ruska, ale patří k předním světovým ekonomickým hráčům a my se chováme jako diletanti.
A co znamená jejich politický vliv třeba s ohledem na sílu Spojených států?
Může se stát, že ve Spojených státech může s volbami přijít jakási změna. Ne všichni ve Spojených státech mají stejný názor jako nynější přední politici v zemi. Vývoj ve světě bude stále víc ukazovat, že by se takové státy měly spojovat, nikoli rozdělovat. Protože nebezpečí, která se tu rodí z hlediska extrémního islámu, jsou tak velká, že nás to všechny přinutí se nějakým způsobem spojit a najít společné řešení. Alespoň v to doufám. Izolaci Ruska a Číny považuji za chybnou strategii Severoatlantické aliance a věřím tomu, že brzy řada těch vysokých politiků, kteří tuto strategii tvoří, si to uvědomí a dojde k nápravě. Svět nemůže podle mého dospět vedle ekonomických strkanic také k válečným strkanicím nebo těm pseudoválkám a nastrkování jiných států před sebe, aby se v nich ty konflikty odehrávaly, a podporovat tu jednu, tu druhou stranu. To nikam nevede. Čína a Rusko jsou stejně jako i další země světové velmoci. Jsem optimista a čekám v tomto směru pozitivní vývoj.
Ale pro Spojené státy je Rusko úhlavním nepřítelem a na tomto přístupu je jejich politika především postavena. Je reálné, že by tento svůj negativní postoj změnily?
Myslím, že Spojené státy se touto politikou do jisté míry izolují od reality. Když se díváte na internetové diskuse, tak najdete velmi málo pozitivních ohlasů na zahraniční politiku USA. Když procházíte kolem úřadů Spojených států v zahraničí, tak procházíte kolem pevností, které se musí hlídat. Myslím, že dost Američanů si uvědomuje, jak se na ně začíná svět dívat. A věřím tomu, že by se to mělo promítnout i do politiky. Spojené státy by se měly vrátit ke svému tradičnímu pojetí coby opory demokracie, jak byly vnímány. V této chvíli začíná mít antiamerikanismus ve světě stále větší a širší podporu, což mě opravdu mrzí. Protože jsme vyrůstali v nějaké situaci a ve svém dětství a mládí jsme upírali oči k tomu praporu pruhů a hvězd. A pro mě je to v tuto chvíli docela zklamání, takže bych si přál, aby se to zase otočilo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
