Nezůstal jen u kritiky novinářů, současné poměry v naší zemi označil pojmem „totalitní stát.“ Opřel se i do státních zástupců. Za zaznamenání podle něj mimo jiné stojí i to, že státní zástupci „si už zase chodí pro rozumy na cizí ambasádu.“ „Vlastně nic nového, jen se nám to tu trochu přepólovalo,“ podotkl.
Petr Štěpánek je dlouhá léta členem ODS. V 90. letech působil jako mluvčí Václava Klause, poté zasedal v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Působí též jako hudebník a dlouhá léta píše čtené a hojně šířené politické komentáře (jejich archiv ZDE)
Celý text Petra Štěpánka:
Je to největší prasárna naší současnosti. Neexistuje žádný důvod, proč by odposlechy intimních rozhovorů bývalého předsedy vlády, Petra Nečase, s ředitelkou jeho kabinetu, leč zároveň jeho milenkou, měly být veřejným majetkem. Pokud soud uznal za vhodné připustit je jako důkaz, měl tak učinit na neveřejném jednání. A když už tak soud neučinil, nic neomlouvá zdejší novináře, a na prvním místě ty z veřejnoprávních médií, že tuhle voyerskou špínu vypustili do veřejného prostoru.
Pouze v totalitním státě je možné, že na základě něčeho tak chatrného, jako předložili Ištvan a spol., probíhá onen neuvěřitelný monstrproces. Pouze v totalitním státě je možné, že psychopati, převlečení za státní zástupce, zosnují de facto státní převrat. Pouze v totalitním státě je možné, že novináři hlavního proudu jim u toho ještě tleskají. Ergo: Česká republika je čtvrt století po sametu opět totalitním státem. Myslíte, že je to příliš odvážné tvrzení? Opravdu? Schválně chvíli přemýšlejte. Za zaznamenání rovněž stojí i to, že povedení prokurátoři si už zase chodí pro rozumy na cizí ambasádu. Vlastně nic nového, jen se nám to tu trochu přepólovalo.
Zároveň ovšem platí, že neexistuje nic, co omlouvá Petra Nečase. Pokud šéf souloží se svojí nejbližší podřízenou a v důsledku toho se sebou nechá orat, je to vždycky špatně. Dvojnásob u předsedy vlády. Odpovědnost za to musí nést. Jenže odpovědnost politickou, nikoli trestní.
Řetěz příčin a následků téhle kauzy přiblížil kdysi mocnou ODS k samé hranici volitelnosti. Petr Nečas ovšem zdaleka není jediným viníkem. Připomeňme si reálie roku 2012 včetně stranických a mediálních souvislostí, kdy se vše zauzlilo. To, že se tři exposlanci ODS (Tluchoř, Fuksa a Šnajdr) ocitli v jednom soudním soukolí s Nečasem a Nagyovou, leckoho svádí k povrchnímu závěru, že spolu snad mají (či měli) něco společného. Jenže nic není vzdálenějšího pravdě.
Byli to právě tzv. rebelové, kdo se postavili Nečasově chybné a pro ODS sebezničující politice. Za připomenutí stojí i to, že média hlavního proudu jim za to nasazovala psí hlavu. Jenže Nečas v roce 2012 na brněnském kongresu vyhrál a rebelové se poroučeli. Svědomí nechť proto zpytují všichni tehdejší kongresoví delegáti a úplně nejvíc tehdejší poslanci, kteří Nečasovi poskytli mocenskou oporu.
Nečas posléze padl, neboť jej dostihly důsledky vlastní politiky, ale jeho poslanecká pretoriánská garda (Stanjura, Benda, Němcová a další) zůstala. Ba co víc, v předčasných volbách znovu zaujala čelná místa na kandidátkách, což má za následek, že ODS dnes z poslaneckých lavic „zachraňují“ ti samí, kteří ji předtím přivedli na dohled brány politického hřbitova. Netřeba pochybovat, jakou asi mají u té přemýšlivější části voličstva věrohodnost. V této souvislosti se přímo nabízí srovnání s revitalizovanými lidovci. Jejich nový poslanecký klub tvoří až na jednu výjimku samé nové tváře.
Na posledním volebním kongresu ODS v Olomouci, kde tahle garnitura dál upevnila svoje pozice, jsem ve svém projevu marně vyzýval: „V poslední době se po letech opět nejvíce věnuji hudbě. Proto si dovolím jeden hudební příměr. Moc prosím ty funkcionáře ODS, kteří podlehli klamu, že bez jejich prvních hlasů nemůže náš pomyslný pěvecký sbor existovat, aby v zájmu celku udělali jeden dva kroky dozadu. Zpívat chvíli druhé či třetí hlasy fakt není žádná ostuda.“
Netřeba na tom cokoli měnit ani dnes. Jednociferné volební preference ODS se totiž nemění. Proč? Nepochybně také proto, že s falešnými zpěváky v první řadě se vyhrávat nedá.
Za připomenutí rovněž stojí osudy Nečasových vnitrostranických kritiků. Dílem odešli, dílem byli vyštváni, dílem jsou ve své vlastní straně za disidenty. Přesně vím, o čem mluvím.
Kdo s čím zachází, s tím také schází. Nečas učinil Pospíšila ministrem spravedlnosti. Pospíšil instaloval Ištvana. Nečas odvolal Pospíšila. Ištvan sejmul Nečase. A taky platí: Co je v domě, není pro mě.
A propos. Minulý týden pobesedovali Jiří Pospíšil a Ivo Ištvan se studenty právnické fakulty Masarykovy univerzity.
Vítejte v nových časech!
Petr Štěpánek, 19. 5. 2015, www.petrstepanek.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
