Komunistický propagandistický seriál Třicet případů majora Zemana často znají i lidé, kteří se narodili těsně před rokem 1989, nebo dokonce i po něm. Některé české televizní stanice ho vysílají dodnes. Kdyby šlo o čistě detektivní seriál, nebyl by to problém, jenže tady jde o seriál, který divákům předkládal „správnou komunistickou verzi výkladu dějin“. Třeba na rok 1968. Sovětská invaze tu byla podána jako pomoc proti kontrarevoluci. Podobné podání nechybělo ani v dalších dílech. Správný pohled byl divákům vštěpován i v případě komunistického Února 1948 nebo náležitého pohledu na tehdejší underground.
Právě na tato fakta poukazuje Monika Le Fay, když vzpomíná na účinkování Vladimíra Brabce v tomto seriálu. „Může mít někdo dobrý charakter a být slušný, když se podílí na něčem tak oplzlém? Vždyť spousta lidí, kteří byli pošpinění, dodnes žije,“ upozornila Le Fay.
Osobně je proto ráda, že jí rodiče zakazovali se na Třicet případů majora Zemana dívat. „Škoda že to nezakázalo v této zemi víc rodičů svým dětem a sobě navzájem. Pak by tu třeba nebyl ani Babiš, ani Zeman. Pokud vystoupí s kondolencí a dojímáním se nad hercem, který měl charakter, po Jiřině Bohdalové také tihle dva, svět už bude znovu totálně postavený na hlavu a nejspíš nezbude, než přestat se dívat na televizi jako kdysi,“ doplnila dáma.
Podobně se na to dívá také Jiří Peňas, který ohodnotil seriál Třicet případů Majora Zemana v textu uveřejněném na serveru Lidovky.cz. Hlavní hrdina seriálu Honza Zeman, Vladimír Brabec, byl komunistický James Bond, hrdina s čistým kádrovým profilem, jenž neochvějně věří v komunismus, miluje Sovětský svaz a dokáže se vypořádat se všemi protivníky režimu – s odpornými kulaky, zrádnými československými letci bojujícími za druhé světové války na Západě a tak podobně.
„A co přísný, ale jak Dzeržinského zadnice čistý, neúplatný stalinista Kalina, Honzův moudrý otec adoptivní, vrahoun zjevný, mučitel Toufara, Horákové a možná i Slánského nepřiznaný, ale tušený. Jak ten se uměl starostlivě podívat a neuhnout, ani když v 68. roce bídáci chtěli otočit kolem dějin zpět!“ napsal autor.
„Jak ten Honza uměl zatnout zuby a držet a držet a pak se vrátit ke svému stolu, ke své práci, však již zocelený, neochvějný a stále tak lidský jak chleba od Anny Holubové, jak čerstvý vlašák od Jiřiny Švorcové...,“ dodal ještě Peňas.
Jana Machalická však taktéž v textu pro Lidovky.cz. připomněla, že role majora Zemana Brabce profesně poškodila. Za půl století herecké kariéry odehrál obrovské množství rolí, ale mnozí lidé ho dodnes mají zaškatulkovaného jako majora Honzu Zemana.
„Z původního projektu se vyklubala monstrózní propaganda a režisér a scenárista seriálu Jiří Sequens postupně přitvrzoval v tradicích těch nejhorších agitek. Z nastoupeného vlaku už sotva šlo vystoupit, takový hrdina Brabec nejspíš nebyl, ale po roce 1990 připustil, že se za některá díla styděl. Role mu přinesla pofidérní popularitu, ale herecky jej velice poškodila. A to ve dvou rovinách, jednak si ho režiséři zaškatulkovali a pak – a to především – s postupem let postava Jana Zemana a vše s ní spojené zatlačily do pozadí to, jak dobrý a všestranný herec to byl,“ zdůraznila Machalická.
Brabec měl podle jejího názoru výtečný přednes, měl cit pro verš a dobře zapůsobil v dramatech Williama Shakespeara.
K úmrtí Vladimíra Brabce se vyjádřil i herec Jiří Maryško. Napsal, že zemřel Zeman. „Umřel Zeman. Bohužel major...,“ napsal doslova. Tuto zprávu sdílely ParlamentníListy.cz na sociální síti Facebook. Přišel na to i Maryško, protože mu začaly chodit zprávy „od podivných individuí“.
„Začaly mi chodit zprávy v neznámým jazyce od podivnejch individuí. A pak jsem zjistil, že jeden můj status sdílí dno českýho internetu, Parlamentní listy. Takže už vím, kdo mi píše: lid,“ napsal herec na sociální síti.
Monika Le Fay doslova napsala:
Zemřel prý dobrý člověk a herec, který měl charakter, Vladimír Brabec. Bohužel ale zasvětil svůj talent nejodpornější komunistické propagandě, jaká tu kdy byla. Může mít někdo dobrý charakter a být slušný, když se podílí na něčem tak oplzlém? Vždyť spousta lidí, kteří byli pošpinění, dodnes žijí. Třeba takový Vréťa Brabenec. Stojí v hospodě po koncertu ve frontě na pivo a poslední traktorista v poslední vesnici se ho zeptá, kolik doopravdy zastřelil při únosu letadla lidí. Protože "A červi se rozlezou" a Mimikry zná u nás každý, skutečný příběh Plastic People a jejich přátel v podstatě nikdo. Jsem ráda, že mí rodiče měli tolik rozumu a dívat se mi zakázali. Škoda, že to nezakázalo v této zemi víc rodičů svým dětem a sobě navzájem. Pak by tu třeba nebyl ani Babiš, ani Zeman. Pokud vystoupí s kondolencí a dojímáním se nad hercem, který měl charakter, po Jiřině Bohdalové také tihle dva, svět už bude znovu totálně postavený na hlavu a nejspíš nezbude než přestat se dívat na televizi jako kdysi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
