Sarajevský atentát před třinácti lety byl impulsem pro to, aby se Ladislav Jakl stal poradcem a později tajemníkem Václava Klause. „To byla zlomová chvíle. Tehdy se od něj skoro všichni odvraceli, ale já mu zavolal a podpořil ho," říká v rozhovoru pro magazín DNES padesátiletý rocker. Právě v jeho branži se ale prezident žádné oblibě netěší, což se následně promítá i v reakcích na něj samotného.

„V muzikantském prostředí jsou lidi většinou názorově jinak orientovaní - jsou nekonformní a mají pocit, že jsem součástí establishmentu. Nebo nesnášejí Klause. Párkrát v životě už jsem zažil ty reakce: ´My tady žádnou politickou kapelu nechceme.´ Proč rockerům tolik vadí Klaus nikdy nezjistíte. Někteří intuitivně pochopili, že se na svět dívá jinak, a u jiných je to jen póza vůči papalášovi," domnívá se Jakl.

Udělování milosti přineslo na tajemníkovu hlavu hromy a blesky

K funkci Klausova tajemníka muzikanta předurčilo to, že má ve spoustě věcí podobný pohled na svět jako hlava státu. „Jsem člověk docela chytrý a on má rád chytré lidi. Nejsem úplně líný, nerad dělám chyby ... A asi mi věří - proto s ním nikdy nekonzultuju, že jdu mluvit do televize, on to ani nemá potřebuje vědět," popisuje Jakl, čím si svůj post také vysloužil.