Na programu měly udělení mandátu vládě k jejímu souhlasu s přesunutím dalších pravomocí České republiky na nadstátní, ve skutečnosti německo-francouzskou, oficiálně bruselskou úroveň Evropské unie. Konkrétně šlo o souhlas vlády se Změnou smlouvy o fungování Evropské unie, jež má umožnit vznik závazného mechanismu soustavného dotování předlužených členských států eurozóny. V zásadě jde co do důsledků o souhlas České republiky s takto řízenou stagnací a postupným hospodářským úpadkem Evropské unie v zájmu udržení eura za každou, tedy právě tuto sebezničující cenu.

Takové otázky si ale ani moudrý Senát, ani Poslanecká sněmovna, tedy v první řadě zpravodajové předkládaného zákona, vůbec nepoložili, protože toho zjevně nebyli schopni. Zpravodaj Sefzig z ODS se například v Senátu hlavně oháněl slovními zaklínadly o stabilitě EU, aniž by si byl vůbec schopen položit otázku, zda je soustavné dotování předlužených států cestou k jejich dlouhodobé stabilitě, místo aby se tyto státy například vrátily ke svým původním měnám, a tak mohly pružněji reagovat na své hospodářské potíže.