„Hodlám se bránit proti pomluvě a pokusu mě dehonestovat, a to zřejmě zejména vůči těm, kteří zavádějící informace panu kancléři poskytli,“ varoval Hasenkopf v rozhovoru pro MF DNES. Bránit se prý hodlá právní cestou.
„Pokud mě kancléř Mynář z ničeho nic a sám od sebe zaskočí dotazem na jistého bývalého velmi nechvalně proslulého ministra spravedlnosti se zvláštní slabostí pro předávání nepotrestaných prznitelů malých holčiček do zahraničí (míněn Pavel Němec), napadne mě, že by na těch všech konspiračních teoriích, které se kolem mě rojí, mohlo něco být,“ říká muž, který je stále zaměstnancem prezidentské kanceláře.
Přiznal, že proti novému prezidentu Miloši Zemanovi nic nemá, naopak oceňuje jeho bystrost a suchý smysl pro humor. „Pokud by mě nenutil přísahat na vlajku EU nebo na Keynesovy spisy, neviděl jsem důvod, proč bych právě jemu měl prásknout dvěřmi před nosem,“ řekl v rozhovoru.
Na svém Facebooku však mnohem ostřeji zaútočil na kancléře Vratislava Mynáře, který s útoky na Hasenkopfa začal. Přemýšlel prý, proč kancléř vznáší tak nepodložená obvinění právě vůči němu a došel k závěru, že „potřeboval davu předhodit obětinu a já se mu zdál vhodný a bezbranný“.
Navzdory proklamacím o profesionálech prý chce mít na Hradě především své věrné a této kategorii Hasenkopf bohužel nevyhovuje. „Nesnese nikoho, kdo vybočuje z řady - hradní úředník má v podání nového pana kancléře být šedý, nevýrazný, sterilní, nemá co mít vlastní blog, nemá co dávat rozhovory médiím nebo - vůbec nejhorší - mít vlastní názor,“ poznamenává hradní právník.
Pak však ještě „přiložil“, když naznačil, že za jeho obviněním z autorství amnestie jsou jeho dlouhodobé osobní spory s jednou ze zaměstnankyň prezidentské kanceláře. Ta mu prý již tři roky hází klacky pod nohy ve snaze jej z Hradu úplně vyštvat. Nyní jí prý Mynář evidentně naletěl. „Předchozí vedení tento stav věcí znalo, proto ty snahy paní 'doktorky' nikdy neměly úspěch. Až teď...,“ naznačuje Hasenkopf souvislost.
Co napsal v noci na Facebook Pavel Hasenkopf:
Přemýšlel jsem, co vedlo kancléře Mynáře k nepodloženým obviněním vůči mně. Ponechám teď stranou to, co každého napadne okamžitě:
- potřeboval davu předhodit obětinu a já se mu zdál vhodný a bezbranný,
- navzdory proklamacím o profesionálech a touze mít na Hradě odborníky ve skutečnosti potřebuje místa pro věrné, a já jim udělal škrt přes rozpočet tím, že jsem se rozhodl těm proklamacím věřit,
- nesnese nikoho, kdo vybočuje z řady - hradní úředník má v podání nového pana kancléře být šedý, nevýrazný, sterilní, nemá co mít vlastní blog, nemá co dávat rozhovory médiím nebo - vůbec nejhorší - mít vlastní názor. (Vzpomínám na kolegu z fakulty, který pracoval v KPR za Havla a byl popotahován ne za rozhovory v médiích, ale za to, že publikoval v odborném právnickém tisku. Nejdřív ho vyštvali na Správu Hradu a pak úplně.)
Myslím, že tady je ale ještě něco, co teprve vysvětluje onu Mynářovu jistotu. Nebo spíše někdo, komu kancléř naletěl.
A opět přidám vzpomínku, tentokrát z MZV v roce 1995:
Ředitelem našeho odboru byl tehdy dr. Horák, dnes velvyslanec v Haagu. Měl dva poradce, dr. Z. P., který byl ředitelem onoho odboru za normalizace, a dr. J. W., který byl ředitelem téhož odboru v 60. letech. Oba dohromady tvořili živou paměť mezinárodněprávního odboru.
Na oddělení MPO1 jsme tehdy byla dvě ucha těsně po fakultě, dr. Z. P. nás z nějakého důvodu neměl rád a my zase jeho.
Jednou se stalo, že se dr. Z. P. ztratil jakýsi důležitý spis, a obvinil nás ucha, že jsme mu ho ukradla a náhodou ho našel u nás v té plechové skříni naproti umyvadlu. Dr. Horák měl tendenci mu věřit, vždyť to přeci říkala taková kapacita, o jejíchž slovech se nepochybuje. Pro nás průser.
Zachránil nás třetí poradce, který jen občas docházel, dr. Mikulka, dnes šéf smluvního odboru Sekretariátu OSN a jedna ze dvou hlavních osob, které vyhrály Slovákům spor o Gabčíkovo, prostě ještě o řád větší autorita než dr. Z. P. Dr. Mikulka se k tomu náhodou nachomýtl, doslechl se o tom obvinění, rozesmál se, zašel za ředitelem, přitáhl ho za ruku, a říká: "Hele, Jardo, vidíš tady na té skříni ten visací zámek? A vidíš tady ten kus modelíny s mým otiskem palce? A vidíš teď, když ten zámek odemknu, ty krámy v té skříni? Tak to jsou krámy, které se mi po rozvodu už nevešly do garáže a ti kluci nejenže neměli šajn, co v té skříni je, ale ani se do ní oni ani nikdo jiný nemohl dostat, aniž bych to nepoznal, je to totiž moje skříň a jen já mám klíč. Tím nás zachránil.
Co by se asi dělo, kdyby zrovna nebyl poblíž...? Dr. Z. P. by vyhrál, zbavil se oponentů, a nás by vyhodili s ostudou.
Proč jsem si vzpomněl právě na tohle?
Ta aktuální obvinění vůči mně ze strany kancléře Mynáře mají stejnou hodnotu, jen roli dr. Z. P. nyní hraje někdo jiný, kdo mne nenávidí až za hrob a tři roky mi hází (a nejen mně) různé klacky pod nohy ve snaze mne z KPR vyštvat. Někdo, komu osobně extrémně vadím. Předchozí vedení tento stav věcí znalo, proto ty snahy paní "doktorky" nikdy neměly úspěch. Až teď ...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
