Dvaadevadesátiletý Carter působil v prezidentském úřadu mezi lety 1977 až 1981. Kandidoval sice i ve druhém období, ale byl poražen republikánem Ronaldem Reaganem. Ačkoli Carter v roce 2002 obdržel Nobelovu cenu míru, je obecně pokládán za jednoho z „nejslabších“ a nejméně viditelných prezidentů Spojených států v poválečné éře. Za jeho vedení země došlo k okupaci Afghánistánu Sovětským svazem, v Íránu proběhla islámská revoluce a došlo k prudkému nárůstu cen ropy.

Přes nepříliš valné úspěchy v prezidentské funkci se však Carter nestáhl do soukromí a prakticky do dnešních dní působí ve veřejném prostoru. Zejména v oblasti charitativních projektů a několikrát v posledních letech působil jako prostředník mírových jednání dvou znepřátelených stran. Před sedmi lety například dosáhl propuštění mladého amerického učitele, který byl zatčen úřady v Severní Koreji. O míru vyjednával mimo jiné také na Haiti.