Chci přestat, až se sama rozhodnu. Bez cigaret bych se z heroinu nikdy nevyhrabala: Reportáž z kuřáckého doupěte v Nuslích

V nejmenované hospůdce v Nuslích na člověka dýchne atmosféra zaplivaných a zahulených pajzlů dob dávno minulých, kterých v centru města už moc nenajdete, a když už, tak jen se štěstím. O to více ale podobných podniků skrývaly například Palmovka, Žižkov nebo Michle, tedy alespoň donedávna.

S příchodem protikuřáckého zákona, který začal platit letos v létě, se situace mění. Kouřit uvnitř podniků je zákonem přísně zapovězeno a trestáno pro majitele až padesátitisícovou pokutou. Kdosi by tak mohl správně predikovat, že se cosi mění a tradičních pajzlíků začne pomalu ubývat. Nedávno skončil například legendární podnik U Starý Svině v Michli, jehož majitel proslul nepěknými hesly ve výloze namířenými proti osobě prezidenta Miloše Zemana. Zlí jazykové tvrdí, že se na konci hospody, jejíž majitel dnes dělá autobusáka, podílel z velké části právě protikuřácký zákon v kombinaci se zavedením EET.

Jaká náhoda, že se podnik, kde se Mallory Neradová s předsedkyní petičního výboru petice za změnu protikuřáckého zákona Monikou Hrubou schází, nachází jen pár desítek metrů od zdí proslulé pankrácké vazební věznice. Jen trochu dál a opačným směrem pak stála vyhlášená putyka U Smrťáka. Dnes i ona zeje prázdnotou, uvnitř je pusto a probíhá rekonstrukce, nejen Svině, ale i Smrťák tak zavřely krám.

„Chceme výjimku, chceme v hospodách kouřit,“ zní název facebookové skupiny, ve které se Mallory, hlavní hrdinka stejnojmenného časosběrného snímku Heleny Třeštíkové a v současné době pracovnice v sociálních službách, angažuje. Petice, kterou aktivisté předložili senátu, se již chlubí více než 55 tisíci podpisů. Slyšení na zdravotním výboru minulý týden naději na změnu zákona nepřinesla. Svitla podle všeho až tento týden na veřejném slyšení v senátu. O zavedení kuřáren v podnicích chce v reakci na ně v dolní komoře parlamentu před zákonodárci usilovat například senátor za ODS Jiří Oberfalzer.

Chceme v hospodách kouřit…

Monika i Mallory si s gustem zapálí přímo v podniku, ač je po zavíračce, a tedy celá věc naprosto legální, neopomenou zdůraznit. Na adresu protikuřáckého zákona a politiků, kteří jej dokázali protlačit, nešetří kritikou. „Chci přestat, až se sama rozhodnu, a ne když mi to někdo nařídí,“ říká Mallory, která má s kouřením bohaté zkušenosti. Jednu dobu, když byla na heroinu, prý kouřila až 80 cigaret za den. Právě cigarety ji ale podle jejích slov pomohly se z opiátové závislosti vyhrabat. „Kdybych neměla nikotin, tak bych, myslím, nikdy čistá nebyla a nezůstala,“ věří Mallory. „Neměla jsem jediný relaps,“ zdůrazňuje.

Velkým spojencem obou žen v jejich boji za návrat zahulených podniků je i senátor za ODS Jiří Kubera, který je sám vášnivým kuřákem. Protikuřácký zákon je prý jasnou buzerací. „Cigárko do hospod, barů a špeluněk patřilo vždycky,“ uvádějí Mallory i Monika jednohlasně.

Neopomenou při tom zdůraznit i komplikace, které podle nich zákon přinese pro podnikající majitele hospod v souvislosti s blížící se zimou. „Náklady na výtop podniků se zvednou,“ upozorňuje Mallory s poukazem na to, že kuřáci, kteří se své neřesti nevzdají, budou muset chodit kvůli cigáru ven na mráz a větrat teplý vzduch. Staří lidé venku rovněž nastydnou a zvýší se nemocnost, což bude opět hrazeno ze státních peněz, upozorňuje.

Bez cigaret bych se z heroinu nedostala, říká Mallory Neradová (Foto: Jonáš Kříž)

„Nevím, jestli jsem závislá na tabáku. To je těžko říct. Kouřím, jelikož mě to baví,“ dodává Monika Hrubá a zapaluje si jednu za druhou. V závažné zdravotní dopady tzv. pasivního kuřáctví podle svých slov nevěří. „Můj manžel je celoživotní nekuřák. Já doma ale kouřím, a on je tak vlastně pasivní kuřák,“ říká. Její muž přitom dosud žádnými chorobami z pasivního kouření netrpí. „Má jen ledvinové kameny, ale to mu doktor řekl, že to má z toho, že pije příliš mnoho sladkých limonád,“ doplňuje.

„Normální je nekouřit“

„Mně třeba hodně vadí věta, kterou oni donekonečna opakují, a tou je, že normální je nekouřit. Vadí mi z toho důvodu, že se musíme zeptat na to, kdo určuje hranici normálnosti,“ říká Hrubá. „Pro mne třeba není normální spousta jiných věcí. Teď mě třeba šokovalo, že budou dávat třetí pohlaví na pas. To mě hrozně baví. Bude žena, muž a neurčité,“ dodává. „To je pro ty, kteří budou mít třeba operaci,“ upřesňuje. „Transvestity, transsexuály,“ doplňuje Mallory. „Já nejsem z těch, která by řekla, pozor, tak takhle ne, a já jsem rozhodnuta, že jsou jenom ženy a muži, a vy tohle nesmíte. Prostě se tak rozhodl, že nechce být ani jedno, a dostane to na pas,“ dodává Hrubá. „A to je jeho právo, to je svoboda,“ upřesňuje Mallory. „Proč bych mu to měla zakazovat, i když to pro mě není normální,“ říká Hrubá. „Pro mou babičku bylo normální chodit každou neděli do kostela, pro mě to normální není,“ říká Mallory.

„Oni nás chtějí chránit i proti naší vůli, ale my přece nejsme nesvéprávní. Já jsem se jim to na zdravotním výboru snažila vysvětlit,“ stěžuje si Hrubá. „Dají nám nálepku kuřák a ty mazej támhle ven a budeš posměchem všech, protože kouříš. To je přece ocejchování někoho, protože kouřit je přece něco špatného. Takže příště vyženeme ven ty, kteří jsou tlustí nebo tencí. To mně vadí, tady ten cejch kuřáka,“ říká Hrubá. „Já teď, když si někde venku zapálím, tak mám špatný pocit ne z toho, že kouřím, ale z toho, že bych měla mít špatný pocit proto, že kouřím,“ přidává si Mallory. „A přitom dýcháme zplodiny, jíme umělotiny,“ dodává.

Budou hospody patřit dětem?

Kriticky se dvojice staví i k jednomu z argumentů, kterým byl vznik protikuřáckého opatření obhajován, a sice umožnění bezpečného vstupu do lokálů pro maminky s dětmi. Na tento argument mají obě ženy jasnou odpověď. „Podívejte se na ně,“ ukáže Hrubá rukou směrem k hloučku společensky unavených individuí postávajících na baru. „Myslíte, že by sem nějaké matky s dětmi šly? Utekly by, jen by je uviděly,“ vysvětluje. A přidává i historku z dětství z Vinohrad. „Maminka mě tehdy varovala před jednou takovou hospodou. Bylo to u Kanálky na Vinohradech, ale dnes už tam není. Sedělo tam vždycky všechno možné, a když se otevřely dveře, tak se ven nejdřív vyvalil dým. Já tam ale vždycky chtěla, protože tam měli nanuky,“ říká.

Chtějí nás chránit i proti naší vůli, říkají aktivistky (Foto: Jonáš Kříž)

„A víš, proč tě maminka varovala? Ona totiž nebyla vizionářka. Ona nevěděla, že hospody budou jednoho dne patřit dětem,“ přisazuje ironicky Mallory. Podle ní plní cigarety v hospodách ještě jednu důležitou sociální úlohu. „Manželky jsou rády, že chlapi vytáhnou paty, oni můžou koukat na ty svoje telenovely a seriály. Dětičky si v klidu napíšou domácí úkoly. Taťka se vrátí z práce, je spokojenej, protože si dal to pivko a to cigáro,“ říká. Teď ale podle ní budou „chlapi“ kouřit doma a „dělat tam párty“, protože jim to v hospodách k tomu určených zakázali.

„Nemusí se zákonitě kouřit ve všech putykách. Budeme předpokládat, že se tahle neřest bude odehrávat v podnicích tohoto typu. Sem by maminka s kočárkem nevlezla. Jenom otevře dveře a udělá se jí šoufl z těch frajerů, co tam seděj,“ dodává Hrubá.

Mallory: Elektronická cigareta se mnou šlehla

„Copak někde pomohla prohibice alkoholu? Dostala se k moci mafie, vznikly černé palírny. Zločinnost narostla do neuvěřitelných rozměrů. Takže co udělali, zákon zrušili. Vlivem prohibice v USA vznikly koktejly. No a protikuřáckým zákonem vzniklo co? Vzniklo tohleto vapování a jakoby všechny ty umělý cigára,“ vysvětluje Mallory. „Je to novota a ještě nikdo neprozkoumal, jestli to neškodí zdraví,“ říká Mallory. „Já jsem dostala například elektronickou cigaretu jako dárek a úspěch elektronické cigarety u mě byl ten, že jsem se předávkovala nikotinem, protože mi nikdo neřekl, kolik vlastně lahviček té náplně za den můžu vykouřit. Mohla jsem kouřit všude a bafala jsem imrvére,“ říká Mallory. „Řízlo to se mnou a odvezli mě do nemocnice,“ řekla. „Cigarety se mnou nešlehly nikdy, a to jsem měla dny, kdy jsem jich kouřila třeba i osmdesát,“ upřesňuje.

Kromě výše zmíněného upozorňují obě ženy i na jeden podnikatelský aspekt.„Oni mi vlastně vzali možnost vést svůj podnik například jako zahulenou špeluňku,“ vysvětluje Monika Hrubá. „Když půjde kolem maminka s dítětem a takový podnik uvidí, tak do něj určitě nevejde s tím, že by si dala kafíčko a rakvičku se šlehačkou,“ upřesňuje. „Jenže teď udělali nekuřácký hospody ze všech,“ dodává. No něco na tom nejspíše bude. Jisté totiž je, že po začátku platnosti protikuřáckého zákona již velkou díru do světa lákáním na nekuřácký podnik neuděláte. Nekouřit v hospodách totiž bude už normální všude.