Jiří Dienstbier se stal ministrem zahraničí v době, kdy politika ještě nebyla sprostým slovem, nýbrž posláním. „Hvězdným okamžikem jeho života bylo stříhání ostnatého drátu na hranici s Německem," vzpomíná komentátor Deníku Ivan Hoffman, jenž v osmdesátých letech vydával v samizdatu časopis Fragment-K.
Nejosobnější vzpomínku má z bouřlivého listopadu 1989, kdy se Jiří Dienstbier objevil ve dveřích jeho bytu. Zmoklý a zablácený pronesl větu, kterou mu později připomínal: „Vím, že gentleman by se neměl zouvat, ale neurazíte-li se, nerad bych vám tady roznesl bahno." Hoffmanova žena mu prohřešek proti etiketě s úlevou odpustila a nabídla přezůvky.
Noblesou lze politika srovnat s Tigridem či Krylem
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
