Fotogalerie: - Noční vlci rudoarmějcům
Fotogalerie: - Noční vlk Foldyna
„Pokud se jakákoliv vláda rozhodne, že bude podporovat někoho, kdo kromě ježdění na motorce dělá i humanitární a veřejně prospěšnou činnost, nelze říct nic proti. Kdyby třeba Člověk v plísni jezdil na motorkách, podporovaly ho OSN nebo USA, nikdo neřekne ani slovo. U Rusů to ale vadí,“ říká Vladimír Boháč alias Lalin von Lippowitz. Je prezidentem českého motorkářského klubu Red Eyed Crüe, který se s Nočními vlky bratří a pomáhá jim při „cestách vítězství“ do Berlína. I kvůli těmto cestám, které budí v Evropě kontroverzi, se vlci stali snad nejznámějšími motorkáři na eurasijském kontinentě.
Vlkům je sedmadvacet
Do Moskvy se dostal reportér ParlamentníchListů.cz na pozvání Federace mototurismu Ruska. Do hotelu na okraji metropole hned po něm dorazila čtyřčlenná parta Čechů na motorkách. Za dva dny absolvovali dva a půl tisíce kilometrů přes Polsko a Bělorusko. Za celou dobu spali jen pár hodin v motorestu. „Udělali jsme jim z toho hodinový hotel,“ vtipkovali. Za náročnou cestu pozměnili úsloví: „Mám vlka!“ na „Mám Doležala!“ Rozumí se v zadku. Prý na počest neohroženého novináře Jiřího X. Doležala, kterého tihle motorkáři fakt nemusejí.
TAKTO SE JIŘÍ X. DOLEŽAL S MOTORKÁŘI STŘETL LETOS V PRAZE
„Bylo to trošku peklíčko. Na celnici mezi Polskem a Běloruskem dělali strašný obstrukce. Pak už to bylo v pohodě. Mám kromě Finska, Norska a Švédska sježděnou celou Evropu. Strašně by mě nasralo, kdyby mi do nějaké země z politických důvodů zakázali jet. Vlci jsou kluci na motorce jako kteříkoliv jiní. Proto jim rád vyjádřím podporu. Byli jsme pozváni, tak proč sem nepřijet,“ sdělil Vojtěch Ptáček. Motorkářský klub Noční vlci, který má na sto poboček po celém Rusku, ale třeba i na Slovensku, totiž slaví ve vyhlášeném moskevském klubu Sexton sedmadvacáté narozeniny.
Uživatel motocyklu, žádný motorkář. Tak o sobě hovoří Ptáček, který místo členství v klubu dává přednost svobodným jízdám, s kým se mu zlíbí. Ke „zpolitizování“ Nočních vlků se vyjadřuje takto: „Kdyby přijel na sraz Jawa klubu Miloš Zeman, tak by ho vítali jako prezidenta, což je třeba respektovat. Tady to je, jak to je. Rusové jako národ diktátora potřebují. Je to velká země, kde je třeba pevné ruky. Byl jsem tady před třiceti lety, a když to vidím dnes, nedá se to srovnat. Rusko šlo hodně nahoru. Češi mají co dohánět. Třeba co se týče práce s dětma.“
Fotogalerie: - Noční vlci na Václaváku
Národ motorkářů
Na vlastní motorce přijel z Česka i Tomáš Buzek. Na předním plastovém štítě má nálepku v azbuce „Na Berlín!“ a pod ní znak Nočních vlků. V Moskvě prožil šestnáct let, protože jeho otec pracoval na československém velvyslanectví. Ke známosti vlků s ruským prezidentem podotkne: „Vladimir Putin se s vlky svezl možná třikrát. Pro média je to ale vděčný téma. Když ho natáčeli v Sevastopolu, kde byl na jejich show, měl na tříkolce, na které jel, z jedné strany ruskou a z druhé ukrajinskou vlajku. Kdyby se na to někdo pořádně podíval a neměl rudo před očima, že vidí Putina, tak by to viděl.“
Boris Jelcin měl, jak říká, za prdelí dvě stě amerických poradců a západní firmy si v Rusku vesele těžily, co chtěly. O největší zemi na světě se tehdy prý mluvilo jako o benzínové pumpě Západu. Členem klubu Red Eyed Crüe se stal poté, co začal s přáteli pomáhat vlkům při jejich spanilých jízdách po Evropě. „Před dvěma lety jsem netušil, že existují, a když loni začala ta mediální štvanice, chtěl jsem o nich vědět víc. Dočetl jsem se na internetu, že se jim v Česku chystají různý lidi dělat problémy, třeba natahovat lana přes cestu anebo na ni sypat hřebíky, což se mi vůbec nelíbilo,“ dodává.
Motorkáři podle něj tvoří vlastní národ. „Když bude chtít nějakým motorkářům, jedno jestli to jsou Rusové nebo Číňani, někdo dělat problémy, musíme jim pomoct. Musíme si pomáhat navzájem. Noční vlci jsou jiní než klasický motorkářský kluby na Západě. Dělají vzpomínkové akce, obnovují památníky, pokládají k nim věnce, slaví výročí a vedou k tomu děti. Zajímají se o svou historii a jsou na ni náležitě hrdí. Ostatně mají být na co,“ podotýká. Už jen to, že se vedení kontroverzního ruského motorkářského klubu většinou skládá z abstinentů, prý hovoří za vše.
Prezident spřáteleného klubu
Druhá skupina motorkářů se zdržela v Bratislavě poté, co ji třičtvrtě hodiny před odletem odmítli odbavit. Odletěla do Moskvy až na druhý den. „Nejsem rusofil, ale mám Rusko opravdu rád. Začal jsem se pídit, co jsou vlci zač. Sehnal jsem si na ně spojení a kontaktoval jednoho ze zakládající šestnáctky. Byl to Žeňa Nomád, což je dnes šéf Federace mototurismu Ruska, která nás sem pozvala. Zhruba před patnácti lety jsme se s nimi v Krušovicích na parkovišti u pivovaru setkali poprvé. Skamarádili jsme se,“ vzpomíná Vladimír Boháč. Od té doby byl v Moskvě nesčetněkrát, jakož i v klubu Sexton, doupěti Nočních vlků.
Prezident českých motorkářů z Red Eyed Crüe na vlky nedá dopustit. „Když někdo tvrdí, že jsou pěstí Putina, plácá hlouposti. Oni si podporu státu zasloužili. Starají se o dětské domovy, školy a pořádají různé aktivity pro děti. Vedou mládež k tomu, aby jen neseděla u počítače, ale aktivně něco dělala. A ještě ohledně Putina. Fakt, že má někdo rád svého prezidenta, je přece úplně v pořádku. Taky bychom měli mít rádi toho svého. A že jezdí do Berlína? Já osobně nemám rád, když po území mojí milovaný republiky jezdí ozbrojení Američané v plechových bednách, ale nic s tím nenadělám. Jsou spojenci. Můžu na to tak akorát nadávat, ale to je všechno. A o tom je demokracie,“ vysvětluje.
Když se ho člověk zeptá na europoslance Jaromíra Štětinu, který označil Rusko za „říši zla“, trochu se zamračí a pak suše dodá: „Na všechno, co řekne Štětina, můžu jen říct, že je to kretén, což mu ještě lichotím!“ Zná celé vedení Nočních vlků, kteří nyní slaví sedmadvacáté výročí svého vzniku. Na ulici Nižnie Mnevniki, v klubu Sexton, který vypadá jako městečko z antiutopického filmu Mad Max, proběhne na to konto velká oslava jen pro zvané.
Květen 2016: Europoslanec Štětina s ukrajinskou vlajkou vítá Noční vlky v Praze
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
