Martin Koller sledoval velké hráče na summitu G20 a teď odkryl jejich karty. Závěrem velí: Pryč z Evropské unie zelených parazitů!

10. 7. 2017 21:37

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA „Rozbor nedávno ukončeného summitu by vydal v souvislostech na knihu. Objevila se tam řada důležitých, možná nejdůležitějších témat. Nicméně z velké části to byla opět politická komedie. Je však zcela evidentní, že se blíží rozhodující změny ve světové politice, které budou mít dopad, vesměs negativní, i na státy střední Evropy. Hodnocení je možné shrnout do řady bodů. Letošní summit G20 je třeba vnímat v globálním kontextu a z dlouhodobého hlediska,“ uvádí svůj komentář analytik Martin Koller.

Martin Koller sledoval velké hráče na summitu G20 a teď odkryl jejich karty. Závěrem velí: Pryč z Evropské unie zelených parazitů!
Foto: Vít Hassan
Popisek: První den summitu G20. Potyčky s policií gradují

G20 tvoří 19 států, konkrétně Argentina, Austrálie, Brazílie, Čína, Francie, Indie, Indonésie, Itálie, Japonsko, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Kanada, Mexiko, Německo, Rusko, Turecko, Saúdská Arábie, Spojené státy americké, Velká Británie a Evropská unie. Má se jednat o nejvyspělejší světové ekonomiky. Otázkou je, co tam dělá Saúdská Arábie, která žádnou ekonomiku nemá, o globální podpoře islámského terorismu nemluvě. Čerpání ropy pomocí cizích technologií a cizích odborníků a její prodej s pomocí cizích nadnárodních korporací lze sotva označit za ekonomiku. Totéž platí pro Jihoafrickou republiku, kde, pomineme-li sílící genocidu bělochů, dochází ke stále většímu ekonomickému propadu a situaci zachraňuje pouze těžba nerostů a diamantů. Navíc byla rovněž přítomnost EU, protože to není žádný stát a její ekonomika se opírá především o Německo, které je tak zastoupeno dvakrát. To by se mohly zúčastnit i Africký národní kongres, nebo BRICKS. Zároveň nelze přehlédnout, že z 19, či spíše 18 nejvyspělejších ekonomik je pouze pět z Evropy, přičemž EU se snaží Rusko z Evropy vytlačit. A z těch EU evropských se Francie a Itálie potácejí v hospodářských problémech a Německo, Francie, Itálie i Británie v hlubokých společenských problémech daných takzvaným multikulturalismem, genderismem, terorismem, sociálním parazitováním, odbouráváním svobody občana a islámskou invazí.

Konec postrkování trpaslíků a nástup velkých hráčů. Summit G20 se mohl klidně jmenovat Summit G4, protože na něm rozhodovaly Čína, Německo, USA a Rusko. Ostatní tam byli jen do počtu. Představy Polska, nebo Turecka, že budou jakýmisi dalšími velmocemi, jsou zcela mimo realitu. Ukrajina zůstala okrajovým tématem a nikdo odtamtud nebyl pozván. Obzvláště komicky z tohoto hlediska vypadají názory Michaela Kocába ve výtvoru Několik vět 2017, kde jako reprezentant pražské havlérky nenávratně mizející v minulosti volá po rozhodujícím posílení naší pozice v EU. V Hamburku by Kocáb se svojí partou mohli mávajíce tibetskými vlajkami zaujmout rozhodující pozici tak nanejvýš při čištění záchodů po velkých hráčích. Přitom by mohli u pisoárů rozdávat letáky o morálce a dodržování lidských práv v Číně. Pro případ, že by prezidentovi Si Ťin-pchingovi, kterému všichni kromě Trumpa podlézali (Merkelová otevřela v Berlíně čínské reklamní Panda centrum za 10 milionů eur), došel toaletní papír.

Nejdůležitější osoby summitu byli Putin, Si Ťin-pching, Trump a Merkelová. Ostatní prakticky nebyli vidět, včetně reprezentace EU, což jen dokazuje úroveň a úlohu EU. Rozhodujícími postavami však byli pouze Si Ťin-pching jako velká ekonomická jednička a Putin, který dokázal udržet pozice a měl pravděpodobně nejlepší rozhled a kontrolu situace. Merkelová nevybojovala vlastně vůbec nic a migrační krize jako hlavní bezpečnostní a ekonomický problém globálního charakteru byla odsunuta na vedlejší kolej.

Fotogalerie: - Proti summitu G20

Demonstrace proti summitu G20 v Hamburku
Demonstrace proti summitu G20 v Hamburku
V ulicích Hamburku před konáním summitu G20
V ulicích Hamburku před konáním summitu G20
V ulicích Hamburku před konáním summitu G20
V ulicích Hamburku před konáním summitu G20

Někteří odborníci uvádějí, že hlavními světovými hráči jsou Si Ťin-pching a Merkelová, která zastiňuje Trumpa. Problém je v tom, že Merkelová nemá na takovou roli schopnosti a nemá ani zvláštní zásluhu na ekonomických výsledcích Německa, spíš naopak. Vždy to byla jen vyplašená služka cizích zájmů, dříve sovětských, později amerických, která neumí zvládat krizové situace. Tragická bezdětná, pravděpodobně díky minulosti vydíratelná figurka oscilující mezi strachem a agresivitou (takových se najde dost i v naší politice, především mezi proevropskými politiky, přáteli sudeťáků a pražskou havlérkou). Možná i proto má tak ráda bezdětného Macrona s jeho rovněž podivnou minulostí a vztahy. Je otázka, kdo vlastně Merkelovou řídí a kdo dělá německou politiku.

Z tohoto hlediska neobstojí ani obvyklé nadávky na sionistické zednáře zpoza oceánu, protože současná politika Německa už je méně proamerická, než dříve. Neveřejně se mluví o mocensko-ekonomické ose Berlín-Peking, která by měla být zaměřena proti Rusku a USA. Zde by ovšem měli němečtí tvůrci globální politiky šlápnout na brzdu. Nelze přehlédnout, že se opět vracejí k plánu kancléře Bettmana Holvega, který se snažil sjednotit střední Evropu pod německým vedením, jižní k ní připojit pomocí celní unie, poté vytvořit evropskou armádu a vytlačit Rusko na hranice z doby před Petrem prvním. První pokus skončil porážkou a rozpadem prohnilého žaláře národů, především slovanských Rakouska-Uherska, které je vzorem dnešní EU. Druhý, neméně rasistický, skončil porážkou Německa ve druhé světové válce. Třetí máme pomalu na krku, ovšem za zcela nových podmínek, které nejsou pro Německo tak skvělé.

Vtip je v tom, že Čína má sice nejvýkonnější ekonomiku na světě, ale nikoli silnou geografickou polohu, zásoby surovin, energetickou a potravinovou soběstačnost a dosud ani armádu. Nicméně čínská armáda je vlastenecká a stále se lepší z hlediska výzbroje. Čínskou výhodou je také vysoká organizovanost společnosti. V Německu/EU je společnost dezorganizovaná, přičemž vlastenecká a kvalitní evropská armáda je chiméra. O rozvratu v EU svědčí i obrovský rozsah demonstrací v Hamburku, místy násilných na úrovni občanské války. Nemalá část mladé evropské generace požaduje změnu a tou není další zdražování, byrokracie, pokles životní úrovně, natož válka.

Fotogalerie: - Pouliční válka

První den summitu G20 v Hamburku. Potyčky s polici...
První den summitu G20 v Hamburku. Potyčky s polici...
První den summitu G20 v Hamburku. Potyčky s polici...
První den summitu G20. Potyčky s policií gradují
První den summitu G20 v Hamburku. Potyčky s polici...
První den summitu G20 v Hamburku. Potyčky s polici...

Německo proto v případném geostrategickém spojenectví s Čínou tahá za kratší konec provazu. Nelze sice přehlédnout, že SRN s vývozem v hodnotě 85 miliard dolarů do Číny je tamním největším zahraničním investorem, ale investice Číny v Evropě od roku 2015 vzrostly o 77%, zatímco evropské v Číně již čtyři roky klesají. Silnějším partnerem je Čína. Výsledkem politiky Merkelové nakonec bude výprodej všech evropských aktivit, technologií a průmyslu, jako v naší zemi. Německo by rádo použilo jako nástroj proti Rusku NATO a americké jaderné zbraně, v čemž se s reprezentací USA shodují. Kdyby některé americké elity nežily pod vlivem dávno vyčpělých představ, spojily by se s Ruskem a vyřadily EU jako nejslabšího hráče ze hry. Nicméně organizovaná islámská invaze, snaha o zvýšení energetické závislosti na USA a na zatažení EU do války s Ruskem, včetně mohutného zbrojení možná ukazují, že americké elity tak natvrdlé nejsou.

Německo i Čína jsou životně závislé na zahraničním obchodě. Mezinárodní obchod i dodávky surovin však lze efektivně zastavit silou. Naopak USA i Rusko jsou v současnosti energeticky soběstačné, mají dobře vyzbrojené a homogenní armády s velkým počtem jaderných zbraní (byť je Rusko celkově výrazně slabší ve srovnání s USA) a jsou soběstačné i potravinově. Čína sice může mít zálusk na asijskou část Ruska se surovinovými zdroji, ale spolupráce s Německem by jí v takovém případě přivedla na západní hranici armády NATO pod vlajkou USA. Poté by byla ohrožena ze dvou stran. Tak hloupí Číňané nejsou. Pokud si Merkelová a její loutkovodiči myslí, že přechytračí zemi, kde znali šifrování již před dvěma tisíci let, jsou opravdu naivní. Proto Čína potřebuje Rusko jako ochranu před útokem ze západu a k vyrovnávání ekonomických výkyvů, o surovinách nemluvě. Ekonomicky by mohla být vítězem, ale mocenským vítězem byl vždy ten, kdo měl lepší armádu a geostrategickou pozici, včetně spojenců. A vítěz bere vše, včetně výsledků ekonomiky protivníka. USA stále zůstávají velmocí číslo jedna. Jejich dluhy zaplatí Evropa nákupy amerického plynu, zbraní, smlouvami CATA a TTIP.

Kromě toho je zde stále islámská karta, kterou mohou USA použít v případě, že by Německo/EU dělalo problémy. Turecká a saúdská armáda jsou silnější a brzy budou i lépe vyzbrojené, než celá EU. Kromě toho do Německa a dalších zemí dorazily miliony muslimů, kteří budou poslouchat spíš hlas z Mekky v Saúdské Arábii, než multikulturní žvásty z Berlína.

Na druhé straně Merkelová podpořila znovuzahájení jednání o transatlantické smlouvě TTIP s tím, že německé investice v USA jsou desetkrát větší, než americké v Německu. Zde je vidět, že SRN je jediným státem v EU, kterému TTIP vyhovuje a ostatní Evropa to má zaplatit. Už jen proto je nejlepší budoucností většiny menších států odchod z EU.

Trump zůstal v podstatě osamocen při obraně amerických zájmů. Výsledný dojem z něj je negativní. Ani jeho rozhovor s Putinem v délce 140 minut vlastně nic nového nepřinesl. Prázdné řeči o potřebě zlepšení situace mezi USA a Ruskem, přičemž následně vyhlásil, že sankce proti Rusku budou pokračovat, pokud se nevyřeší problém Sýrie a Ukrajiny. Takže žádné jásání, protože Trumpovi evidentně nelze důvěřovat, neboť pokračuje v Obamově nepřátelské politice vůči Rusku, kterou platí sankcemi EU.

Zároveň se však mlčí o tom, že USA na jedné straně rozšiřují obchodní výměnu s Ruskem, ale na druhé na něj uvalily finanční sankce. Jedná se o zkrácení krátkodobých úvěrů pro ruské banky, přičemž toto realizují nejen americké, ale mnoho jiných pod trestem amerických sankcí. Výsledkem je omezení možnosti získávání krátkodobých úvěrů především ruskými těžebními společnostmi. To se odráží v oblasti financování těžby a transferu ropy a plynu především do Evropy. Výsledkem je i možnost omezení dodávek do Evropy z důvodu technologických problémů.

To nahrává americké snaze o vytěsnění Ruska z Evropy a prodeje vlastního zkapalněného břidlicového plynu a plynu z islámských zemí do Evropy přes Balkán. Cestou je americká iniciativa Tří moří, k níž se přihlásilo 12 evropských států. Vytvoří to zisk amerických nadnárodních korporací a napomůže potácejícímu se a zadluženému americkému hospodářství. Fakt, že americký plyn bude dražší, než ruský a možnost přerušení dodávek loděmi v případě války, Trumpa nezajímají. Z tohoto hlediska je ilustrativní, že Ukrajina a Polsko dosud hlasitě volající po americkém plynu začínají naříkat nad diskriminací danou tím, že přijdou o poplatky za transfer ruského plynu a ropy do Evropy. Bohužel, či bohudík, za blbost se platí.

Ilustrativní je, že iniciativu Tří moří si pochvaluje reprezentant ČSSD Hamáček s tím, že konkurence bude snižovat ceny plynu. U hocha, který se od mládí živí politikou, mne neudivuje, že nechápe realitu a omílá, co mu kdo nakuká. Dobývání, zkapalňování, stavba plynovodů v USA, výstavba přístavních terminálů, stavba lodí, vybudování plynovodů v EU a údržba toho všeho u břidlicového plynu z USA bude vždy dražší, než přeprava plynu rourami v zemi z Ruska. Že připravované zdražení energetických surovin bude katastrofální pro peněženku každého z nás a zároveň prodraží výrobu a dopravu si lze lehko spočítat, o pokračující solární, větrníkové, řepkové a další ekozlodějině made in EU nemluvě.

Na druhé straně však Trump uhájil cla na čínskou ocel a prosadil jednání o řešení nadbytku oceli na světových trzích. Dále odmítl za USA plnění pařížského klimatického protokolu, který spolu s EU podpořily i Rusko a Čína. Trump byl tedy nakonec úspěšnější, než Merkelová.

Řešila se především zástupná témata, konkrétně ekologie, stále oblíbená rovnoprávnost žen (tentokrát v Africe, kde ji bude sponzorovat Saúdská Arábie!), severokorejské rakety apod. Naštěstí se snad neomílala lidské práva. Z hlediska terorismu se prosadila především omletá formulka o předávání informací. Dále se mluvilo o omezení podpory radikálům. Jak je to v praxi vidíme se stále mohutnějící islámskou invazí. EU se proto rozhodla vytvořit v Libyi centrum pro koordinaci záchranných akcí. To koresponduje s agendou 2030 OSN, která si v EU prosadila vytvoření Evropského fondu pro udržitelný rozvoj zaměřeného na investice v Africe ve výši 44 miliard eur. Z našich peněz budou opět týt neziskovkáři a obchodníci s lidmi. Zde se opět vnucuje otázka, proč ještě zůstáváme v OSN.

Především se opět prosadil takzvaný ekologoický alarmismus, který se stal náboženstvím či ideologií různých zelených stran. Někteří ekonomové jsou toho názoru, že pád Evropy nastal ve chvíli, kdy k řečnickému pultíku v německém sněmu poprvé přistoupil v osmdesátých letech zarostlý a vousatý poslanec ve svetru za Die Grünen. Od té doby se zelení úspěšně živí ekologickým strašením lidí (takzvaný ekologický alarmismus) v globálním měřítku. V současnosti zelení prosazují nejen ekologický alarmismus, ale rovněž islamizaci a afrikanizaci Evropy, zničení jejích států a národů. Ekologie už dávno není zaměřena na chvályhodnou ochranu zvířat, či přírody, ale stává se bezohledným bussinesem a byrokratickou buzerací obyvatel EU. Všemožným aktivistům a neziskovkářům, většinou skvěle placeným z našich daní, se podařilo zcela oblbnout značnou část evropského obyvatelstva s tím, že neuvěřitelně roste teplota.

Ve skutečnosti se nic takového neděje. Za posledních sto let vzrostla teplota v Evropě o 0,75%, tedy méně, než je standardní rozdíl teploty mezi hladinou Vltavy a Pražským hradem. Jen zhýčkaní mamánci v klimatizovaných kancelářích a autech nevědí, že v létě je teplo. Já si pamatuji na běžná takzvaná žňová vedra s bouřkami, suché roky i mokré roky a v současnosti se z toho dělá ekologický postrach. Historicky už byly v Evropě i teplejší periody, než je současná a tehdy neexistovaly automobily a spalování benzínu, či nafty. Tehdy to nikomu nepřipadlo divné, asi proto, že z toho nekoukal žádný kšeft. Jen bych dodal, že vyšší teplota a více kysličníku uhličitého přispívají k zazeleňování planety, což by zelení aktivisté měli spíš vítat. Bez současného množství kysličníku uhličitého v atmosféře by byla na naší planetě průměrná teplota -18°C! Nicméně o tom se mlčí v boji za všemožné dotace na ekologii. Nelze se divit, že nejsou peníze na kvalitní školství, zdravotnictví a důchody. A ekologie jako hlavní zástupné téma se řešilo jako největší světový problém! Pryč z Evropské unie zelených parazitů!

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Koller

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Až zjistíte, kde byl Sobotka, dejte mi vědět! Že byl na víkendovém jednání ČSSD klid, jak se tvrdilo? Máme zcela jiné informace

17:55 Až zjistíte, kde byl Sobotka, dejte mi vědět! Že byl na víkendovém jednání ČSSD klid, jak se tvrdilo? Máme zcela jiné informace

Údajně není pravda, že by sociální demokraté na svém jednání ústředního výkonného výboru v Hradci Kr…