Svojí strukturou se velká část otázek věnovala ekonomice, zemědělství, sociálním otázkám, jako jsou bydlení, vzdělávání a zdravotnictví. Ke slovu se ale dostala i ruská opozice a otázky kolem smrti Borise Němcova či přítomnosti ruské armády na východě Ukrajiny.

Přímá linie je typ pořadu, ve kterém jsou prezidentovi pokládány otázky, na které odpovídá podle svého uvážení. Reagovat na prezidentovy odpovědi mají většinou možnost jenom ti, kdo jsou přítomní ve studiu či přímém vysílání. Funkce pořadu je celkem jasná. Na prvním místě je to bezpochyby významné sociologické šetření, které se pro Kreml vyhodnocuje. Na druhém místě jde o formu politické komunikace, kde hlava státu může relativně interaktivně prezentovat svoje názory na aktuální problémy země. Nakonec jde o velmi účinné PR, součást marketingové strategie, která přibližuje prezidenta občanovi.

Prezident a řešení problémů

Putin dostal celou řadu otázek či dokonce proseb, které se na něj obracely jakoby v poslední instanci. Šlo jak o prosby konkrétních občanů, tak i o obecnější problémy, které takové řešení skrze „prezidentský zásah“ potřebovaly. Jde tu v podstatě o konstruování image prezidenta jako člověka, který je blízký problémům obyčejných lidí a má situaci v zemi pevně pod kontrolou.

V tomto ohledu jde o ukázku tzv. ručního řízení, který je typický pro politickou kulturu Ruska a zkrátka a dobře odpovídá domácím tradicím. Například: prezident byl požádán, aby převzal osobní kontrolu nad problematickou dostavbou nového ruského kosmodromu Vostočnyj, podobně jako tomu bylo v případě krymské operace v březnu 2014. Dále byl požádán o osobní pomoc v případě katastrofických požárů v Chakasii a Zabajkalí, o zakoupení trenažéru, na kterém by se nemocná mladá Ruska mohla naučit chodit, nebo aby zasáhl v případě nedostupnosti některých léků.