Nové hrozby. Teroristé, nelegálně pobývající osoby na území ČR... Expolicistka dala černé na bílé, jakým problémům čelí strážci zákona při kontrolách osob

V poslední době přibývá zpráv o stížnostech na policisty od lidí, kterým vadilo, že museli mužům v uniformách prokazovat svou totožnost. Podrobně se k této problematice vyjadřuje bývalá policistka Petra Lhotáková, která dnes působí jako konzultantka Mobbing Free Institutu, kde se věnuje případům šikany policistů. „Je s podivem, že ač v posledních letech vyvstávají nové hrozby, kterými se policie jako celek ráda zaštiťuje a žádá finanční prostředky, tak nepožaduje legislativní úpravy, které by jí tyto fenomény pomohly potírat. V rámci pátrání po nelegálně pobývajících osobách na území ČR je kontrola totožnosti jedním z hlavních prostředků. Přesto ze strany policejních špiček není slyšet, že by bylo vhodné prostřednictvím legislativních změn pomoci policii v její práci – v zajištění vnitřní bezpečnosti státu,“ uvádí Petra Lhotáková.

Zároveň připomíná, že ze strany policistů již roky zaznívá názor, že ideální by bylo celý obsáhlý paragraf, který se týká oprávnění požadovat prokázání totožnosti, zjednodušit na jedinou větu: „Policista je oprávněn zkontrolovat totožnost jakékoliv osoby“. Díky moderním technologiím dnes netrvá kontrola osoby déle než minutu, samotný dotaz do evidencí zpravidla do 20 sekund. „Policisté na ulici však nejsou odpovědní za legislativu, a tak se denně musejí vyrovnávat s platnou zákonnou úpravou a berou na sebe dobrovolně riziko stížnosti ze strany kontrolované osoby. V případě vyhodnocení stížnosti jako oprávněné pak mohou čekat kázeňský trest ze strany nadřízeného funkcionáře,“ upozorňuje konzultantka Mobbing Free Institutu.

Řadoví policisté jsou téměř denně pranýřováni a lynčováni společností

Poukazuje rovněž na to, že nadstandardně zaplacení funkcionáři z Policejního prezidia se po jakémkoliv excesu „odborně, fundovaně až akademicky“ vyjadřují ze svých kanceláří. Ale nikdo dosud na sebe nevzal odpovědnost, aby otevřeně řekl, že doba se vyvíjí a že by bylo vhodné uvažovat o legislativní úpravě některých zákonných ustanovení. „Řadoví policisté jsou téměř denně pranýřováni a lynčováni společností, v níž chybí úcta, pokora a sounáležitost. Je třeba, aby si policejní management uvědomil, že policista není jen inventární kus, osobní evidenční číslo, ale že se jedná o občana, který má nejen povinnosti, ale také svá práva a dobrovolně se rozhodl sloužit státu,“ zdůrazňuje Petra Lhotáková.

Celý text vyjádření bývalé středočeské policistky Petry Lhotákové:

Občanka nebo taser

Případ brněnské právničky Pavly Hrtoňové z června letošního roku opět dal příležitost k diskuzi o jednom z oprávnění policie – prokazování totožnosti. Po případě právničky Zuzany Candigliota se jedná o další mediálně prezentovanou kauzu, kdy policie vystupuje ve zdánlivě přehnaně represívní roli. Kde hledat příčiny?

Po roce 1989 přicházely změny i v legislativě, aby byly nastaveny demokratické mechanismy v praxi. Byla upravena-omezena i moc represívního aparátu státu – policie. Poslední větší změnou byla novela zákona o Policii České republiky z roku 2008. Upraveno bylo i ustanovení o prokázání totožnosti, které bylo sice zdánlivě rozšířeno, ale… Ohlédněme se kousek do historie, jak se ustanovení oprávnění o prokázání totožnosti vyvíjelo.

Zákon č. 40/1974 Sb. o Sboru národní bezpečnosti:
§ 20 - Oprávnění požadovat prokázání totožnosti
(1)
Při plnění úkolů podle tohoto zákona jsou příslušníci Sboru národní bezpečnosti oprávněni vyzvat každého, aby hodnověrným způsobem prokázal svou totožnost.

Následovala změna v roce 1991 – zákon č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky
§ 13 - Oprávnění požadovat prokázání totožnosti
(1) Prokázání totožnosti znamená prokázání jména a příjmení, data narození a trvalého, popř. přechodného pobytu osoby. Důvod ke zjišťování totožnosti určuje míru spolehlivosti, s níž se zjištění provádí.
(2) Policista je oprávněn vyzvat osobu,
a) přistiženou při spáchání trestného činu nebo přestupku,
b) od které je požadováno vysvětlení podle § 12 odst. 1,
c) která odpovídá popisu hledané nebo pohřešované osoby,
d) která se bezdůvodně zdržuje v bezprostřední blízkosti chráněných objektů nebo v blízkosti státních hranic,
e) která má na místě veřejně přístupném zbraň (17 odst. 2) a je důvodné podezření, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím,
f) která se zdržuje v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu, k dopravní nehodě, požáru nebo jiné mimořádné události, aby prokázala svou totožnost; osoba je povinna výzvě vyhovět.
(3) Policista je rovněž oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu,
a) která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle zvláštních předpisů, 5a)
b) která je oznamovatelem, 5b)
c) na žádost jiné osoby, jestliže tato osoba má na zjištění totožnosti právní zájem, jakož i osobu, která o prokázání totožnosti žádá; osoba je povinna výzvě vyhovět.

Poslední změna je z roku 2008 – zákon č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky § 63 - Prokázání totožnosti
(1) Prokázáním totožnosti se rozumí prokázání jména, popřípadě jmen, příjmení, data narození a v případě potřeby také adresy místa trvalého pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného čísla a státní příslušnosti. Rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti.
(2) Policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu
a) podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku,
b) zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky,
c) bezdůvodně se zdržující v bezprostřední blízkosti policií chráněného prostoru nebo v místě, z něhož lze tento prostor účinně ohrozit,
d) od níž je požadováno vysvětlení,
e) odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby,
f) vstupující do policií chráněného objektu nebo prostoru anebo do místa, kam je policistou zakázán vstup, nebo z tohoto objektu, prostoru anebo místa vycházející,
g) která má na místě veřejně přístupném zbraň a je důvodné podezření, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím,
h) zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo přestupku, k požáru anebo jiné mimořádné události,
i) která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle jiného právního předpisu6),
j) která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku,
k) na žádost jiné osoby, která má na zjištění totožnosti právní zájem, jakož i osobu, která o prokázání totožnosti policistu žádá, a zjištěné osobní údaje předat osobě, která o prokázání totožnosti požádala, nebo
l) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti.

Na první pohled široká paleta důvodů vyzvat osobu k prokázání totožnosti. V praxi policisté však používají nejčastěji tři ustanovení a to písmena b), e) a písmeno l).
Písmeno b) bylo policisty využíváno v době vrcholící migrační vlny, která zasáhla Českou republiku z balkánského směru. V téže době se odehrál již citovaný případ Zuzany Candigliota, která byla policisty kontrolována ve vlaku a jejíž kontrola skončila na policejní stanici a následně u soudu. Přes neohrabaná prohlášení policistů a zástupců policie soud nakonec rozhodl „ve prospěch“ policie, ale zároveň poukázal na slabá místa zákonného ustanovení a zejména na skutečnost, jak citlivě musí v praxi policisté se zákonnými ustanoveními nakládat.

Dalším mediálně známým případem byl zákrok z loňského roku na autobusovém nádraží v Praze na Florenci, kdy smíšená hlídka složená z policisty a dvou vojáků spoutala a následně předvedla muže, který spal na lavičce. Tento zákrok skončil „na stole“ u Veřejného ochránce práv. I zde se projevila v praxi neohrabanost a neznalost policistů. Několikrát se měnil a upravoval důvod kontroly. Zákrok celkově nepůsobil jistě a profesionálně. Policisté střídavě své verze opírali o různá písmena z citovaného § 63. Letošní případ Pavly Hrtoňové z Brna ukazuje na rostoucí právní povědomí občanů a současně na neznalost aplikační praxe jednotlivých ustanovení zákona ze strany policistů. Příčin podobných excesů je několik.

Jedna z nich se jmenuje „čárkový systém“. Jedná se o slovní spojení, které se roky používá pro „měření výkonnosti“ práce policistů v přímém výkonu. Je to dlouhodobý přežitek, který skrytě funguje díky pohodlnosti nejnižšího policejního managementu. Policista na ulici má nastavena „kritéria výkonnosti“ ve formě kolonek například počet udělených blokových pokut, počet kontrolovaných vozidel, počet řešených přestupků a další. A jednou z položek je počet kontrol osob. Zde je nejspíš zakopaný pes. Policisté ve snaze „plnit“ uvedená kritéria a nebýt tak středem přehnané pozornosti nadřízeného, provádějí kontroly osob. Přitom narazí na osoby v pátrání, na osoby, které již měly být ve výkonu trestu atd. Jinak, než kontrolou tyto osoby vypátrat nelze, zejména pokud mají hlášené bydliště na obecním úřadu anebo se zdržují ve velkých městech, kde je větší anonymita a současně menší naděje, že budou tyto osoby vypátrány.

Při kontrolách osob se policisté opírají nejčastěji právě o tři zmiňovaná ustanovení. Jenže. Nejvyšší správní soud konstatoval, že při aplikaci písmena e) musí policista znát konkrétní hledanou či pohřešovanou osobu, které je kontrolovaná osoba podobná. A zde je zásadní problém. Není v silách policisty pamatovat si desítky hledaných a pohřešovaných osob a znát jejich aktuální podobu. Zde si může policista pomoci on-line aplikacemi. Stále však platí zásadní pravidlo, že policista musí před započetím kontroly vědět, které konkrétní osobě je kontrolovaná osoba podobná. A navíc - občan má nárok na potvrzení o úkonu, tedy o provedené kontrole. Viz § 109 zákona č. 273/2008 Sb.:
§ 109 - Dokumentace
(2) Policista na žádost osoby vystaví bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o provedeném úkonu. Tuto povinnost nemá, dokud její splnění neumožňují okolnosti úkonu.

Toto potvrzení však policista není schopen zpravidla sepsat na ulici, nýbrž na policejní služebně. To však občana nemusí zajímat a vyvstává situace, kterou policejní management vůbec neřeší a spoléhá zřejmě na to, že občan nezná svá práva. V neposlední řadě je to i spoléhání na umění improvizace nepříliš štědře zaplacených policistů v přímém výkonu.

Ze strany policistů již roky zaznívá názor, že ideální by bylo celý paragraf zjednodušit na jedinou větu – „Policista je oprávněn zkontrolovat totožnost jakékoliv osoby“ – viz předchozí náhled do historie. Díky moderním technologiím dnes netrvá kontrola osoby déle, než minutu, samotný dotaz do evidencí zpravidla do 20 sekund. Policisté na ulici však nejsou odpovědní za legislativu a tak se denně pasují s platnou zákonnou úpravou a berou na sebe dobrovolně riziko stížnosti ze strany kontrolované osoby. V případě vyhodnocení stížnosti jako oprávněné pak mohou čekat kázeňský trest ze strany nadřízeného funkcionáře.

Je s podivem, že ač v posledních letech vyvstávají nové hrozby, kterými se policie jako celek ráda zaštiťuje (kyberkriminalita, terorismus, migrace) a žádá finanční prostředky, tak nepožaduje legislativní úpravy, které by jí tyto fenomény pomohly potírat. V rámci pátrání po nelegálně pobývajících osobách na území ČR (a to osobách nejen exotického vzhledu) je kontrola totožnosti jedním z hlavních prostředků. Přesto ze strany policejních špiček není slyšet, že by bylo vhodné prostřednictvím legislativních změn pomoci policii v její práci - v zajištění vnitřní bezpečnosti státu.

Nadstandardně zaplacení funkcionáři z Policejního prezidia se po jakémkoliv excesu „odborně, fundovaně až akademicky“ vyjadřují ze svých kanceláří. Ale nikdo dosud na sebe nevzal odpovědnost, aby otevřeně řekl, že doba se vyvíjí a že by bylo vhodné uvažovat o legislativní úpravě některých zákonných ustanovení.

O kvalitě vyjádření těchto často přeplácených funkcionářů svědčí případ, kdy z velké části právě na základě odborného vyjádření Ředitelství služby pořádkové policie stíhala Generální inspekce bezpečnostních sborů policistu za zákrok proti osobě pod vlivem OPL v Praze na Kongresové ulici v roce 2015. Letos v červenci byl policista soudem zproštěn obvinění a současně soudce konstatoval špatnou práci GIBS, která nevzala v potaz mizernou kvalitu odborného vyjádření.

O nepružnosti systému mi pak pověděl nejmenovaný policista následující historku. Jeho kamarád slouží s kolegou, který požádal odbor metodiky Policejního prezidia o podrobné výkladové stanovisko k aplikaci ustanovení § 63 zákona o Policii ČR v praxi. Položil dotyčnému pracovníkovi ve vysoké hodnosti několik otázek. Následně byl nekompromisně odkázán na služební postup a na oficiální odpověď služební cestou čekal více než 6 měsíců! Odpověď z Policejního prezidia, kterou obdržel, byla velice formální a v obecné rovině, některé otázky zůstaly nezodpovězeny. V podstatě alibismus v praxi.

Žijeme v demokratické společnosti. Právo je Listinou základních práv a svobod deklarováno jako nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Budeme v naší zemi tolerovat právo tak, jak si jej vykládají a nárokují někteří služební funkcionáři či vedoucí pracovníci celkově?

V rámci mé činnosti konzultanta Mobbing Free Institutu, z.ú., kterou de facto dnes supluji činnost policejního ombudsmana, který ač ministrem slíben, dosud není, zastupuji zejména řadové příslušníky ve věcech služebního poměru a denně se setkávám s tím, že právo není dodržováno, ani vynucováno. Neveselá je skutečnost, že se nejedná o pachatele z „na druhé strany barikády“, nýbrž o příslušníky a zaměstnance Policie ČR, tedy veřejné správy-služby, která má „pomáhat a chránit“, jít příkladem a prioritně zákonné normy dodržovat. Policie a zejména řadoví policisté jsou téměř denně pranýřováni a lynčováni společností, ve které chybí úcta, pokora a sounáležitost. Je třeba, aby si policejní management uvědomil, že policista není jen inventární kus, osobní evidenční číslo, ale že se jedná o občana, který má nejen povinnosti, ale také svá práva a dobrovolně se rozhodl sloužit státu.

Policisté kromě výše uvedeného problému s kontrolou osob se v posledních letech potýkají navíc s rostoucí agresivitou nejen pachatelů, ale také osob pod vlivem alkoholu a omamných a psychotropních látek. Výjimkou není kombinace těchto látek. Pacifikace takto ovlivněných osob není vůbec jednoduchá, přesto i zde policisté narážejí na laxní přístup Policejního prezidia. Ocenili by zejména vybavení hlídek tasery. O problému psaly nedávno Lidové noviny. My se na tento problém podrobněji podíváme příště.