Odbory zablokovaly Francii. Sociální krize vrcholí! Levice je v rozkladu. Kdy padne vláda?

30.05.2016 20:00

ANALÝZA Neomezená stávka! Francie vstupuje do dalšího týdne protestů. Po blokádách silnic, rafinérií ropy a dokonce nukleárních elektráren půjde tento týden především o železniční dopravu. Jak dlouho tohle ještě může trvat? Socialistická vláda, vedená premiérem Manuelem Vallsem, žije možná poslední týdny a dny. Vydrží?

Odbory zablokovaly Francii. Sociální krize vrcholí! Levice je v rozkladu. Kdy padne vláda?
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Na náměstí Republiky v Paříži probíhá již druhý měsíc levicový happening hnutí Noc na nohou (Nuit debout). Jeho příznivci se staví proti změnám pracovního práva a shromažďují se už za dne

Tvrdý střet vlády o reformu zákoníku práce s odbory na čele s nejsilnější odborovou centrálou CGT vede zvolna – v předvečer fotbalového šampionátu Euro 2016 – v blokádu celé Francie. Propadne se země do chaosu?

Odbory na koni, Valls chce jít „do konce“

Čtyři odbory – CGT, UNSA, SUD a CFDT – vyzývají počátkem tohoto týdne k dalšímu kroku, jímž stupňují tlak. Vyzývají tento týden k neomezené stávce proti reformě zákoníku práce přezdívaného podle ministryně práce: zákon El Khomri. Odbory, které byly již v minulých dvou měsících silnou součástí protestů, přešly ke tvrdšímu postupu – jehož vrcholem může být stávka generální. O tom zatím veřejně nemluví, jsou ale v těchto dnech doslova na koni. „CGT nerozhoduje o zákonech této země,“ zaburácel před několika dny v parlamentu premiér Valls.

A zatímco musela vláda minulý týden pro nedostatek pohonných hmot přistoupit k čerpání ze strategických zásob, premiér v rozhovoru pro list Le Parisien zopakoval: „Půjdu až do konce!“ Jaký ten „konec“ bude, patrně neví ani on sám… Policie musela zasahovat v krajních případech a odtrhávat odboráře od drátů elektráren.

Při protestech, podobně jako u hnutí Nuit debout (Noc vzhůru), nejde pouze o zákoník a jeho reformu, odbory mají ještě další své požadavky, zejména s ohledem na délku pracovní doby a platy. Připojení ke stávce nově tento týden zvažuje i odborový svaz pilotů SNP: šest z deseti ropných rafinérií je stále odstaveno, z nichž zejména ty z Marseille a Le Havru zásobují palivem letiště Orly a Roissy.

Odbory, z nichž SFDT přijalo kompromisní verzi zákona, mezi sebou samy vedou těžkou pozemní válku o dominanci. Předseda centrály CGT Philippe Martinez bojuje ale i s veřejným míněním, které hraje v jeho neprospěch.

Podle posledního výzkumu agentury Odoxa má sedm z deseti Francouzů (67%) o vůdci Martinezovi špatné mínění a nedůvěřuje mu. O něco lépe je na tom CGT jako celek. O tom, že zastupuje zaměstnance, pochybuje celkem 57 %.

Ve Francii, navzdory image, kterou tato země má, je členy odborů pouze 11 % zaměstnanců. Občané, kteří mají podle statistik skutečně jedny z nejvyšších sociálních výhod v Evropě, podporují ovšem odborové hnutí ze 60 %.

Trnitá cesta zákona komorami

Ačkoliv reforma prošla za použití článku 49-3 – rozhodnutím vlády bez hlasování v Národním shromáždění – již 11. května, do parlamentu se vrátí ještě jednou. V těchto dnech totiž nastupuje cestu do senátu. Předseda senátu, republikán Gérad Larcher, jenž stojí na čele pravicové většiny v horní komoře, již dal najevo, že u něho žádný článek 49-3 neplatí. Zákon, který přichází 1. června, bude diskutován během seance počínaje 13. toho měsíce, a podle jeho slov bude diskuse trvat „dva týdny“.

Předseda Larcher, který sám o sobě říká, že ve své politice navazuje na gaullistickou dimenzi a definuje se jako liberálně-sociální, poznamenává, že v žádném ohledu nemíní zákon ponechat ve formě, jakou mu socialisté poslali.

V interview pro Le Parisien oznámil, že jej hodlá „vrátit minimálně do původní verze“, kdy byla pravice ochotna zákon podporovat. To ovšem znamená, že v dolní komoře dojde k nové bitvě o podobu zákona a formální schválení.

Hrozí tím nové štěpení nad textem a nová hrozba pádu vlády pro vyslovení nedůvěry – v případě, že premiér Valls opět přistoupí ke článku 49-3. Pád vlády tehdy Valls přežil jenom o chlup, neboť socialistické skupině odpůrců zákona chyběly dva poslanci do počtu 58, aby podobně jako pravice mohly vznést požadavek na vyslovení nedůvěry – po němž by musela vláda odstoupit.

Odpůrci zákona neskrývají, že by jejich kandidátem na prezidenta mohl být Arnaud Montebourg, bývalý ministr ekonomie v Ayraultově vládě. On sám zatím pracuje na svém image a s Aurélií Filippettiovou, rovněž ministryní kultury téže vlády, přivítali nedávno i čerstvého potomka. Kampaň zahájil neoficiálně a čas si vyhradil na léto. Zatím seskupuje svoje věrné.

Padne vláda? Nebude EURO?

O postavení premiéra Vallse se v posledních dnech hrálo zejména v kuloárech Elysejského paláce. Chvíli to vypadalo, že premiér má již své dny sečteny. Stojí za tím ministr financí Michel Sapin, dlouholetý blízký spolupracovník Hollanda, který se dopustil chyby?

Ve vysílání televizní stanice LCP, téměř ve stejnou chvíli, kdy se premiér nacházel v jiném médiu, při rozhovoru pro BFMTV/RMC, připustil, že vláda může uvažovat o modifikaci, zejména článku 2, jenž je největším trnem v oku odborům.

Tento článek umožňuje zaměstnavateli vyjednávat přímo, bez účasti národní odborové centrály se zaměstnanci. To zvláště CGT silně kritizuje a odmítá jako nerovnost v postavení při vyjednávání. Premiér Valls, který oficiálně připouští „modifikace“ a „vylepšení“ projektu, ovšem odmítá změnu tohoto článku, jenž by podle něj šel za hranici a poškodil celou „filozofii zákona“.

Tato vládní kakofonie, o níž byl informován i prezident Hollande při své oficiální návštěvě Japonska, neposílila pozici vlády, jež se nachází na samotném dnu. Krizi, dosud největší za celé vládní období, jíž jsou socialisté vystaveni, násobí i nízká podpora veřejnosti. Prezident se pohybuje na úrovni 13 %, jeho premiér na 26 %.

Rok před koncem Hollandova mandátu se proslýchá, že by mohl prezident v případě neúspěchu zákona vyměnit opět premiéra. Mluví se o Bernardu Cazeneuvovi, současném ministru vnitra. Ve chvíli, kdy pod tlakem musel odejít v dubnu 2014 jeho předchůdce Jean-Marc Ayrault (jemuž se ale dostalo satisfakce v obnovené vládě, když v únoru 2016 čerstvě získal ministerstvo zahraničí po Laurentu Fabiusovi), měl novopečený Valls přinést dynamiku a atraktivnost. A zvýšit Hollandovi kredit.

V tomto duchu pracuje i ministr ekonomie Manuel Macron, usměvavý vládní benjamínek, jemuž dovolil Hollande i založení vlastního hnutí pod názvem En marche! (a občas nějakou tu spekulaci, že by mohl být i kandidátem na prezidenta – tu čerstvě popřel). Podle portálu Mediapart ji měl vyhlásit na sklonku tohoto týdne.

Obavy, kam až může krize přerůst, se násobí s blížícím se šampionátem ve fotbalu: Euro 2016. Socialisté se snaží v posledních chlácholit veřejnost. „Problémy jsou vyřešeny!“ – „Nebudou stávky ve vlacích a v metru,“ vysvětloval v pravidelném rozhovoru Le Grand Jury první tajemník socialistů Jean-Christophe Cambadelis.

Nejnovější snahou socialistů je uklidnit i konečně odbory. Taktikou je uspokojit odbory částečně v jejich požadavcích. Oficiálně ale CGT stupňuje tlak. Odborový předák Martinez o víkendu přiznal, že mu premiér Valls osobně telefonoval, aby s ním probral znovu celý zákon. Jak to celé dopadne?

Hollande – mimo hru, Le Penová kategorická

O vše hraje nyní více lidí, nejvíce ale prezident Hollande. Podle všech výzkumů veřejného mínění je zcela „mimo hru“, rozhodně v příštích prezidentských volbách. Žádný z výzkumů mu nedává šanci, že se dostane do druhého kola. Hollande stejně jako ostatní pracuje s „krizovým scénářem“, který favorizuje v každém ohledu Marine Le Penovou, předsedkyni Národní fronty (FN).

Ačkoliv nebyla v poslední době příliš slyšet, Le Penová ví, že protesty a vládní kakofonie kolem reformy zákoníku práce jsou mlýnem na její vody. Ve svém zatím posledním vyjádření na svém blogu, které převzala další média, píše: „Vidím všude vzrůstat hněv a jsem znepokojena z budoucnosti mé země. Stávky, blokády, nedostatek benzínu: země se dostala do spirály sociálního napětí, které zneklidňuje celý svět.“

Veškerá zodpovědnost za současný stav leží na vládě, upozorňuje politička, když kategoricky žádá stáhnutí zákona, což jediné může odblokovat situaci. Francie je podrážděná, cítí se obětí agrese, míní. Vinu dává rovněž odborům, které podle ní nereprezentují více než sami sebe. Řešení? Návrat k volbám, „jediný akt nezávislosti vůči Evropské unii“.

***

Prezident Hollande se chytá posledního stébla, když od poloviny května všude říká: „Ca va mieux!“ (Jde to lépe). Ironií Hollandova osudu je fakt, že reformu zákoníku práce neměl ve své volební agendě. Proč se právě rok před koncem mandátu rozhodl podřezat sám sobě větev, na níž dosud seděl?

Odpovědí mohou být první „dobré statistiky“ za poslední dva měsíce: nezaměstnanost poprvé klesla! V dubnu sice jen o pouhých 0, 6 % (což dělá nějakých 19 900 lidí), ale přesto. V březnu to bylo podstatnější – o 1,7 %. Trend obecně potvrzují i nezávislí ekonomové. Jeden z nich, profesor ekonomie Alexandre Delaigue z Univerzity v Lille I pro France Télévision míní: „Nedovolil bych si ještě říct jako prezident Francois Hollande, že ‚ça va mičud‘, ale makroekonomický faktor je tomu příznivější.“

Ano, všichni si pamatují tu pověstnou křivku nezaměstnanosti, kterou chtěl Hollande zvrátit… Co když jde ale jen o sezonní výkyv? Zatím to vypadá, že Francie je „nemocným mužem Evropy“. Cherchez la femme…

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: red

Ing. Jana Bačíková, MBA byl položen dotaz

Jak dlouho myslíte, že vaše důchodová reforma vydrží?

Dobrý den, zajímalo by mě, k čemu je dobrá důchodová reforma, na které nepanuje mezi vládou a opozicí shoda? Protože co když se nějaká schválí a jiná (další) vláda, ji zase zruší? Myslíte, že to prospěje něčemu pozitivnímu? Proč je takový problém se dohodnout? Vy jste sice opozici k jednání přizvali...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Blyatmobil.“ Ruský vynález se chytil. Odhalil ukrajinskou slabinu

21:33 „Blyatmobil.“ Ruský vynález se chytil. Odhalil ukrajinskou slabinu

Ruským tankům nazývaným „blyatmobiles“ nebo „želví tanky“ či „bitevní stodoly“ se dostává pozornosti…