„Z ampliónu vyřvávají elektrizované koledy, říhavý pach laciného svařáku se mísí s nasládlým a nepříjemným odérem tzv. trdelníku, věci, která je jednak nedobrá a druhak o ní nikdo, dokud nějaký Maďar nepřivezl před pár lety stroj na jeho vyrábění, v Čechách neslyšel,“ zahajuje Peňás trudný popis oslavy Vánoc v českém podání.

Prodejní stánky, kterých je na náměstích plno, považuje komentátor za „ošklivé zvětšené psí boudy“, jež nabízejí předměty, které by si nikdo dobrovolně nekoupil: „solné kameny, humpolácké a všude stejné hrnky jak do domku baby jagy, alergii vzbuzující chemické lektvary do vany, ezoterické nesmysly, bačovské papuče a valašky, sekyrky a amulety, jako bychom byli lidem poloindiánským a nikoli středoevropským.“