Posledně jste tvrdil, že s Islámským státem lze „zamést“ velmi rychle, leč není vůle. Co říkáte na tvrzení, že ruská tříměsíční aktivita v Sýrii je vlastně neúspěchem? A jak chápat výsledky jednání Johna Kerryho v Moskvě? Co lze očekávat?
Je logické, že (pro)americká euromédia i jejich čeští služebníci označují nasazení ruského letectva za neúspěšné. Když nemohou přesvědčovat fakty, tak je aspoň zamlčují nebo překrucují, pokud vyloženě nelžou. Ostatně americká zahraniční politika stojí dlouhodobě na lži a pokrytectví. Stačí připomenout islámské teroristy Tálibánu v Afghánistánu oslavované v USA a EU jako bojovníky za demokracii a nárůst exportu tamních drog do Evropy, lži kolem povražděných muslimů ve Srebrenici, kteří se dva roky po svém povraždění zúčastnili voleb, vítězství demokracie v Kosovu, bohužel té islámské a narkomafiánské; a v neposlední řadě vymyšlené jaderné zbraně jako důvod pro válku proti Iráku roku 2003. V současnosti je to boj proti „krvavému“ Asadovi podporovanému většinou Syřanů. „Boj“ proti teroristickému Islámskému státu ve spolupráci s islámskými teroristy financovanými z Turecka a Saúdské Arábie a označovanými jako umírněná opozice. V Evropě můžeme připomenout úžasné výsledky amerického Majdanu v Kyjevě vedoucí k nesmyslné občanské válce, ekonomickému zhroucení Ukrajiny a evropským sankcím proti Rusku, které úspěšně poškozují obě strany; zato USA nikoli. Je zajímavé, že za americká vítězství v Kosovu, na Ukrajině i v Sýrii platí především Evropané. Bez ohledu na americkou propagandu dokázalo ruské letectvo zastavit nápor teroristů a v některých úsecích fronty pomoci syrské armádě k dobytí ztracených území. Faktem je, že ISIL na amerických mapách ovládá kolem 60 % až 70 % syrského území, jenže z toho více než polovinu tvoří neobydlená poušť, kde se bojovníci ISIL ani nevyskytují. Ale z hlediska americké propagandy, která se snaží zkreslit realitu, to vypadá přesvědčivě. S výjimkou většího souvislého prostoru ovládaného turkickými teroristy vyzbrojovanými a posilovanými z Turecka ovládá syrská armáda téměř polovinu obydleného území. Vzhledem k počtu nepřátel je to heroický výkon. Zde bych jen připomněl zajímavý fakt. Část amerických bojových letounů, které údajně bojují proti ISIL, tvoří nejmodernější typ F-22 Raptor. Tento typ není určen k ničení pozemních cílů, nepoužívá se k němu a slouží k vybojování vzdušné převahy proti letectvu protivníka. ISIL letectvo nemá. S Tureckem americké letectvo asi bojovat nebude, přestože Turci podporují islámský terorismus, s nímž Američané údajně bojují. K čemu jsou tedy určeny letouny F-22? Pravděpodobně k útoku na ruské letectvo bojující proti islámským teroristům, přesněji k ochraně teroristů a k vyvolání války s Ruskem.
Pokud přijde úředník zkoumat, čím doma topím, ...Anketa
Návštěva amerického ministra Kerryho je ukázkovým příkladem amerického pokrytectví. Spojené státy se tváří pro média, jako by usilovaly o mír a boj proti islámskému terorismu v Sýrii. Reálné výsledky schůzky jsou vlastně nulové. Snad jediným pozitivním efektem je výměna dat vymezujících území protiteroristických operací. To se samozřejmě může reálně měnit ze dne na den. Rusko brání svého spojence Asada, USA se ho snaží zlikvidovat za každou cenu a při tom neváhají spolupracovat s islámskými teroristy a podporovat jejich válku v Sýrii jakkoli dlouho. Nějaký seznam syrských opozičních skupin je opět pokryteckou komedií. Teroristické skupiny typu an-Nusrá nebo Palestinský džihád se na americkou objednávku a za saúdské peníze klidně přejmenují na koalici syrských bojovníků za demokracii a lidská práva s patřičně nadšenou podporou amerických i evropských médií. A budeme tady mít opět zlého Putina, jenž bojuje proti demokratům vyznávajícím americké i evropské hodnoty (a právo šaría). Pokud lze něco očekávat, tak v bližší budoucnosti nic dobrého, zvláště pro obyvatele Sýrie. Na nich totiž Američanům, Saúdům ani Turkům pranic nezáleží.
Mezi Ruskem a Tureckem probíhá i nadále diplomatická válka. Rusko odmítá realizovat další smlouvy s Turky, experti hovoří o možnosti vojenského střetu např. v Sýrii. Turci navíc operovali v Iráku proti vůli bagdádské vlády. Jak vnímáte tento střet Ruska s Tureckem, naším spojencem v NATO?
Podle mého názoru se diplomatická a ekonomická válka mezi Ruskem a Tureckem ještě nějakou dobu potáhne. Turecko spáchalo válečný zločin a podporuje jako členská země NATO islámský terorismus, Rusko proti němu bojuje. Těžko mohou nalézt společný jazyk. Dokladem, že Turecko je agresivní stát porušující mezinárodní právo, je rovněž okupace části území severního Iráku, a to bez ohledu na oficiální protesty irácké vlády. USA, EU a NATO v tomto případě podporují evidentní porušení mezinárodního práva. Nevšiml jsem si, že by vedení EU nějak kriticky reagovalo na tureckou podporu islámského terorismu, agresi v Iráku a Sýrii a také operace tureckého letectva nad řeckým územím. Jakou hodnotu a důvěru občanů může mít politická reprezentace, která přehlíží či podporuje zločin jen proto, že vyhovuje americkým zájmům?
Turecko začalo dle informací Amnesty International vracet uprchlíky ze svého území do válečných oblastí. Je to dle vás omluvitelné? A jak se díváte na nejnovější nápad Bruselu na zavedení celounijní pohraniční stráže? Kritici tohoto plánu tvrdí, že by šlo o vojenskou sílu, která by mohla zasahovat na území členského státu i bez jeho souhlasu.
A co byste čekali od státu, jako je Turecko? Korektní jednání by mohl předpokládat tak limonádový Joe. Turecko pobere miliardový úplatek z EU na zastavení proudu uprchlíků a jejich ochranu a udělá to nejvýhodnější – pro sebe. Klan kolem prezidenta Erdogana si rozdělí peníze, použije je na podporu islámských teroristů a růst vlastních kont a otravné nové uprchlíky nažene zpět do Sýrie. Uprchlíky, kteří se již dostali na jeho území, bude dál tlačit do Evropy. Vždyť s tím stejně všichni počítají a kancléřka Merkelová je stále vítá. Úkoly multikulturní islamizace stále nejsou splněny. Cílem islamizace podle amerického ideologa Barnetta je 1,5 milionu Afričanů do Evropy za rok, a to dlouhodobě. K tomu evropští elitáři údernicky přiberou ještě další muslimy oficiálně přímo z Turecka. Kdo se podívá na tureckou historii, tak vidí, že od státu, jako je Turecko, nelze očekávat nic dobrého. Stačí připomenout genocidy Arménů, Kurdů, Řeků, Srbů, Chorvatů, Bulharů, Židů i Syřanů na územích ovládaných Osmanskou říší. Současnou občanskou válku v Sýrii vyvolalo rovněž Turecko podporou turkických teroristů pobývajících jako menšina a pátá kolona v Sýrii. Jen je nazývá umírněnou opozicí. Turecké válečné zločiny nemohou nikoho udivit; zvláště v době, kdy se ve spolupráci se Saúdskou Arábií a s podporou USA snaží obnovit Osmanskou říši a uloupit ropné zdroje v Iráku. Vedení EU nechce vidět; možná mu zaslepují zrak peníze z Rijádu a rozkazy z Washingtonu.
Zastavme se u jiného plánu přicházejícího z EU – plánu na omezení práva držet některé zbraně. Toto protiteroristické opatření by se mělo v konkrétní verzi vztahovat na poloautomatické zbraně, nicměně se mluví i o restrikcích pro „lehčí“ střelné zbraně...
Současný evropský demokratický politik a samozvaný elitář nemá z ničeho větší strach než z myslícího, organizovaného a ozbrojeného občana. I přehlídce průměrných socialistických ubožáků, jakou je vedení EU, dochází, že občané EU jich začínají mít plné zuby. Neustálá krize, vysoká zadluženost, hospodářská nestabilita, nárůst chudoby střední třídy, růst zločinnosti, absence spravedlnosti, takzvaná politická korektnost, bezostyšné lhaní v médiích, byrokratická buzerace, zkorumpované projekty všeho druhu, především ty ekologické – a v neposlední řadě doslova násilné etnicko-sociální inženýrství cestou islamizace kontinentu.
Evropské a domácí elity, které ve skutečnosti nejsou elitami znalostí, ducha ani morálky se začínají obávat trestu za svoje lumpárny. Začínají se bát vlastních občanů. Teroristů se bát nemusí, vždyť je do Evropy ve velkém dovážejí. Přitom v posledních dekádách spáchali všechny velké teroristické útoky v Evropě, s výjimkou Breivika, muslimští přistěhovalci nebo jejich potomstvo. A teroristé se zaměřují na vraždění občanů, nikoli politiků EU. V opačném případě by byli možná i populární. Nelze totiž vyloučit, že občané EU by nedobrovolný odchod některých svých reprezentantů slavili stejně jako britská mládež úmrtí americké ikony Margaret Thatcherové. Pravda, ČT tuto realitu zamlčela a nejen ČT. Mimochodem, právě za vlády Thacherové došlo k zabavení a zničení převážné většiny zbraní držených v Británii soukromými osobami. Stálo to miliardy. Výsledek byl takový, že počet zločinů páchaných pomocí střelných zbraní vzrostl v Británii o 300 %. Zločinci se samozřejmě svých ilegálních zbraní nezbavili a kontrolují i trh s ilegálními zbraněmi. Policie logicky nemůže být všude, takže na stupidní nápad demokratů železné lady doplatili občané jednak zvýšením kriminality, jednak tím, že hloupost byla placena z jejich daní a peníze chyběly jinde.
K tomu všemu lze dodat, že islámští teroristé obvykle útočí pomocí ilegálních zbraní, kterých jsou v zemích jejich původu obrovská kvanta. Z velké části zmizela výzbroj početné libyjské a irácké armády. V Iráku a Afghánistánu se vojenské zbraně prodávají zcela běžně, téměř legálně a ceny nejsou vysoké. Při obrovských objemech přepravy z Asie a Afriky do Evropy se podaří zachytit jen mizivé procento pašovaných zbraní, zvláště když neexistuje řádná kontrola. Z tohoto hlediska bude zajímavá i ukrajinská hranice a tamní vykradené armádní sklady a ilegálně vyzbrojované fašistické jednotky. Vedení EU rozhodlo o zastavení kontrol ukrajinských vlaků, které vozily a vozí do zemí EU obrovská kvanta ilegálně vyrobených cigaret a nechala odstavit obří skener, který na hranici nainstalovali Slováci. Ukrajinští strojvůdci placení organizovaným zločinem totiž hrozili stávkou. Množství ilegálních zbraní, nekontrolované vlaky a lačný trh po odebrání legálních zbraní soukromým držitelům. Další vítězství evropské demokracie? Nebo spíše mafie?
Z hlediska terorismu nejsou problémem legální, ale ilegální zbraně. Ostatně mimo střelců došlo v Paříži i jinde k použití výbušných systémů a sebevražedných útočníků vybavených výbušnými systémy, vesměs vyrobenými z běžně dostupných komponentů. V Izraeli loví islámští palestinští teroristé Židy s pomocí nožů a osobních aut. Jenže Izraelci jsou ozbrojení a odhodlaní bojovat, takže na 8 mrtvých Izraelců připadá 80 mrtvých islámských teroristů. Kdyby se izraelská vláda zbláznila a zrádně odzbrojila svoje občany podle představ „evropských elit,“ bylo by skóre výrazně jiné, možná opačné. Rozdíl je v tom, že izraelská vláda plní svoji základní povinnost, tedy ochranu izraelských občanů. Panstvo z Bruselu chrání kdekoho, jen ne svoje občany.
Lze bez nadsázky konstatovat, že cílem tažení evropských „elit“ není boj proti terorismu, ale odzbrojení vlastních občanů a jejich vystavení útokům islámských teroristů a organizovaného zločinu. Vracíme se opět do totality před listopadem 1989, kdy se vláda bála svých občanů a minimalizovala možnost držení soukromých zbraní. Rozdíl je v tom, že kriminalita byla ve srovnání se současností několikanásobně nižší, nekontrolovaná migrace prakticky neexistovala ani uvnitř státu a islámští teroristé se vyskytovali maximálně v uzavřených výcvikových střediscích vedených tajnými službami.
A zde jsme zase u základního problému EU, kterým je anulování Lisabonské smlouvy. Ta umožňuje několika socialistickým a lidoveckým byrokratům řízeným z USA komandovat státy a obyvatele EU bez ohledu na jejich názory. Bez Lisabonské smlouvy by mohly národní vlády a parlamenty odmítnout nejen odzbrojení svých občanů, ale rovněž islamizaci včetně umožnění volného pohybu 150 milionů muslimů ze Středomoří do Evropy v rámci programu EuroMed, nebo transatlantickou smlouvu TTIP.
Slyšíme nyní o iniciativě vytvořit skutečně funkční ostrahu hranic EU. Co k tomu říci, když ta měla být účinná dávno vzhledem k faktu, že evropská agentura k tomuto účelu již zřízena byla?
Pohraniční stráž tu už dávno měla být. A především by měla být funkční a smysluplná. Měla ji zajišťovat agentura FRONTEX, v níž zmizela slušná hromada peněz. V praxi se opět jedná o komedii pro evropská média a hloupé obyvatele, kteří jim věří. Při evropském tempu a zájmu o ochranu proti islámské invazi budou v Evropě muslimové z celé Afriky a okolí dřív, než bude nějaká stráž existovat. A ta stráž bude mít za úkol například chránit evropské břehy. V praxi to ovšem bude vypadat jako dosud, když námořnictva zemí na jihu Evropy nakládala ilegální imigranty až u libyjských břehů, místo aby jim bránila ve vstupu do Evropy. Výroky českých politiků, kteří rázně řečnili o tom, že budou tvrdě prosazovat vytvoření této stráže, by se mohly vysílat v pořadu Vtip za stovku. Oni se tváří, jako by jejich názor někoho v Bruselu zajímal. Tam se od nich čeká pouze ponížený souhlas a svižné plnění rozkazů z Washingtonu. V praxi se vyhodí miliardy na vytvoření velkého tunelu zvaného pohraniční stráž či nějak podobně, která bude z hlediska potřeb a zájmů ochrany evropských obyvatel k ničemu. Velkou neznámou je, kdo si na tom nejvíc namastí kapsy, počínaje různými externími bezpečnostními poradci, kteří si budou účtovat statisíce za pár stránek popsaných kecy. To dobře známe i od nás. Něco takového se chystá na jižní Moravě, samozřejmě za peníze daňových poplatníků.
Z výše uvedeného hlediska lze i kritiku tohoto projektu ve smyslu cizích vojsk na cizím území označit jako bláboly. Pokud se bude jednat o vícenárodní sbor, budou jeho příslušníci logicky působit na cizím území. Mají se snad nad hranicí vznášet, nebo brodit ve vodě u pobřeží za hranicí výsostných vod? Už takové názory jsou dokladem úrovně a smysluplnosti celého projektu evropské pohraniční stráže. Než se všichni v Bruselu vyřeční za svoje statisícové platy, bude stráž zbytečná. Na našem Ministerstvu obrany se pro tamní výběrová řízení používal slogan: „nejméně rychle, nejméně prakticky a nejméně levně.“ Tipnul bych si, že totéž bude platit o evropské pohraniční stráži. Bude asi stejně reálná jako boj Turecka proti islámskému terorismu v Sýrii a potlačování obchodu s kradenou iráckou ropou. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby stráž rovnou zajišťovali Turci, naši nerozborní spojenci v NATO.
Sněmovnou prošel balíček zákonů, který by měl pomoci armádním Aktivním zálohám. Těm oficiálním. Považujete navržená opatření za správná? A co vývoj u „neoficiálních“ záložáků, takříkajíc „post-obrtelovců“?
Podporu Aktivní zálohy AČR lze jen uvítat. Ta parta vesměs vlasteneckých nadšenců už dost dlouho sponzoruje Ministerstvo obrany. Bohužel zde stále vzniká problém s vazbou naší armády na NATO, které slouží především americkým zájmům. Neexistuje jistota, že Aktivní záloha nebude zneužita k nějaké americké útočné válce za hranicí republiky. Držím jim palce, aby k něčemu takovému nedošlo a nemuseli volit mezi vlastí a NATO. Naopak u nás, stejně jako v celé EU evidentně není politická vůle postavit se silou islámské invazi. Bez nadsázky může vzniknout situace, kdy naši vojáci, záložáci a odvedenci se budou vraždit pod prapory NATO s Rusy a zde se budou za naše peníze roztahovat houfy nezvaných muslimů. Jak strany vládní koalice, tak opozice islamizaci aktivně podporují, ať již otevřeně či s pokryteckou komedií a s pomocí většiny médií, především ČT. Opravdovou výjimkou jsou pouze dvě malé vlastenecké strany. Pokus vládních stran o zavedení vojenské přísahy na NATO, místo na naši republiku nelze přehlédnout, i když jeho autoři po ostré reakci veřejnosti rychle zalezli. Nebezpečí je zřejmé a je třeba zdůraznit, že se vztahuje rovněž na problematiku takzvaných dobrovolných odvodů. Ty mohou být prvním krokem k hanebnému zneužití našich mladých lidí. Až padnou, nahradí jejich místo rozesmátí imigranti. Naše veřejnoprávní televize nám vysvětlí, že nám ubývá obyvatel a chybí lidé do práce (zadarmo) i v době, kdy práci (ale ne otrockou ve formě levné pracovní síly v cizí fabrice) hledá kolem tří čtvrtin milionu našich občanů.
Do Aktivní zálohy a odvodů se zatím nikdo nehrne. V normální zemi, která by nebyla kolonií cizích zájmů, by to bylo smutné. Ale nehrnou se dokonce ani naši neziskoví bojovníci za americké zájmy vyzbrojení červenými kartami a trenkami. On je to velký rozdíl pořvávat po ulicích v Praze, urážet prezidenta, napadat slušné a vlastenecké občany a vyvolávat rvačky za americké peníze, nebo za americké zájmy položit život někde na Ukrajině s požehnáním oligarchů Porošenka, Kolomojského, Balogů či plynové Tymošenkové. Nelze se divit malému nadšení občanů, dokonce i v době, kdy jsme hroženi islámskou invazí. Kolik našich politiků vyrazilo od přetékajících koryt a parlamentní nudy do Aktivní zálohy? Ani senátor Láska (takzvaný nestraník za zelené a KDU-ČSL), který předváděl v médiích svůj hrozný strach a neprůstřelnou vestu v obavách před slovy jednoho z příslušníků ČS vojáků v záloze. Přitom se inkriminované výroky ani netýkaly Senátu. Nelze se zbavit dojmu, že potrefená husa se ozvala. Opravdu ukázková mediální prezentace ubohosti české politiky, zoufale postrádající osobnosti, a snahy zviditelnit se za každou cenu. Kdo půjde bojovat na Ukrajinu za zeleného křesťana Lásku a jeho plné kalhoty?
Naši občané po čtvrtstoletí „skvělého vývoje a rostoucího blahobytu“ a nespočetných nesplněných slibů nedůvěřují v poctivost úmyslů našich politiků. Ti připomínají televizní reklamu na poctivou pytlíkovou polévku nebo majonézu. Z ní vyplývá, že ta, již nám prodávali ještě včera, byla nepoctivá stejně jako kdysi upřímné myšlení Standy Grosse. Ostatně v ČT nám s vážnou tváří vysvětlují, že politici se nemají řídit názory převážné většiny občanů-voličů. K čemu jsou tedy takzvané demokratické volby a k čemu takzvaná zastupitelská demokracie?! Jestliže mne někdo zastupuje, zastupuje tím i moje názory. A každý politik by měl především chránit svoje voliče a další občany. A jaká je realita v době ohrožení islamizací? Arogantní pohrdání občany.
Jsem přesvědčen, že je třeba se připravovat na možný válečný konflikt, který se USA snaží vyvolat na Ukrajině a v Sýrii, ale bez vztahu k armádě provázané s NATO a politikou vedení EU. Připravovat se soukromě bez možnosti zneužití pro cizí zájmy. Evidentně je stále méně nadšenců ochotných padnout pod velením herce za řepkové dotace Agrofertu, solární panely nebo nečasovskou síťovku, tím méně demokracii a lidská práva ve formě islamizace Evropy. Dokladem nedůvěry je nízká účast občanů na volbách všeho druhu.
Jednou z možností přípravy na reálné ohrožení je právě iniciativa ČS vojáci v záloze za mír nenávistně ostouzená ČT i dalšími médii a vystrašenými poskoky amerických zájmů. V současné době pod vedením rady velitelů dochází k zásadním změnám, které by omezily možnost totalitářských útoků na tuto vlasteneckou skupinu občanů. Bohužel není pravděpodobné, že by se tito záložáci připojili k Aktivní záloze naší armády. Jednak nedůvěřují poctivosti našich politiků, tím méně velení NATO, jednak jsou to většinou občané ve věku od 40 let výše, tedy pro Aktivní zálohu AČR neperspektivní a nepoužitelní, navíc s životními zkušenostmi, tudíž obtížněji obelhatelní. Iniciativa již má i první oběť, a to Martina Holkupa, který je objektem pronásledování za svůj ostrý výrok v ČT, který je ovšem v souladu s Listinou základních lidských práv. Kdyby urážel prezidenta, mával vlajkou neexistujícího tibetského státu, nebo napadal spolu s politickými neziskovkáři vlastenecké občany, nic by se mu nestalo. V Evropě vypukla totalitářská štvanice na lidi, kteří si dovolí mít vlastní názor mimo ten nařízený z Washingtonu a Bruselu a dovolí si říci ho nahlas. Násilné umlčování kritiky a zastírání pravdy jsme v našich dějinách opakovaně zažili. Komické je, že dnes ho prosazují lidé ohánějící se odkazem Václava Havla, který se řečmi o pravdě doslova zalykal. Je zde další hrdina a mučedník odporu proti eurototalitě, která se snaží násilně islamizovat naši zemi a zavléct nás do cizí války. Proto bych navrhl vytvoření vlasteneckého fondu na podporu obětí eurototality, nejlépe s pomocí některé vlastenecké strany. Stačí i minimální částky. Každý může přispět tím, že si odřekne jedno kafe, pár cigaret nebo malé pivo. Je nás přece většina těch, kteří nechtějí v naší zemi islámský chalífát a chtějí právo na svobodný vlastní názor bez strachu z eurototality a politické korektnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Huml
