Právnička Jana Zwyrtek Hamplová: S důsledky polistopadové privatizace se potýkáme dodnes

28. 9. 2014 12:49

V rozhovoru, který poskytla naší redakci právnička a exstarostka Jana Zwyrtek Hamplová (Nezávislí), zhodnotila nejen vývoj České republiky po roce 1989, ale také poslední rok, kdy stála v čele Mohelnice, a to včetně důvodů, které ji vedly v dubnu k rezignaci. V nadcházejících komunálních volbách bude však znovu usilovat o přízeň voličů a její ambice nejsou skromné. Získat by chtěla více než polovinu mandátů. Čeho by chtěla v případě úspěchu dosáhnout?

Právnička Jana Zwyrtek Hamplová: S důsledky polistopadové privatizace se potýkáme dodnes
Foto: archiv
Popisek: Jana Zwyrtek Hamplová

Již řadu měsíců plní přední stránky novin ukrajinská krize. Vidíte nějakou naději na brzké ukončení konfliktu? Jak to může dopadnout?

Nejsem v tom odborník, a tak se na to dívám jako každý občan této země, jako máma, žena… Bojím se eskalace konfliktu, jih Evropy bohužel ukázal, že ani dnes se nám nemusí vyhnout lokální válka… Takže jen doufám, že se to nestane, protože je to tak blízko, až z toho mrazí.

Brzy oslavíme pětadvacáté výročí sametové revoluce. Jste spokojena s polistopadovým vývojem, nebo jste si to představovala jinak?

Snažím se na to dívat objektivně, nikoli černobíle, takže obecně samozřejmě bylo dobře, že režim padl, moje generace z 60. let ještě měla šanci žít život hodně jinak než například naši rodiče, kterým už ty ztracené roky nikdo nevrátí. Za velmi špatné považuji dění v 90. letech, kdy se tzv. uteklo před právníky, přednost dostala divoká privatizace, kdy vše bylo povoleno, a s tím se potýkáme dodnes. Neúcta k základním hodnotám, která ovládá obchod, politiku, a stále je zde povědomí, že za peníze lze koupit všechno  - zákony, politiky, dokonce i hlasy ve volbách. A nejhorší je, že skutečně to možné bylo a je, tu víc, tu méně. Takže je to v lidech, ve volebním systému, v hodnotách, které opravdu uznáváme – a bohužel se vrátilo staré „kdo nekrade, okrádá rodinu“ a kdo chce být poctivý, čestný, jakoby byl pro okolí směšný, podezřelý, z Marsu. Protože se pohybuji hlavně v samosprávě, kladu si za cíl, aby odtud začala změnak lepšímu – abychom v obcích a městech dávali najevo – jde o lidi, jde o dobrý život tady a musíme držet pospolu, nepodvádět se, neuplácet, dělat to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A aby si toho lidi vážili, ne aby jim to bylo směšné. Na úvodní otázku bych tedy odpověděla – pokud nás něco zklamalo, tak pouze my sami sebe – že jsme ty gaunery nepoznali zavčas a od vlivu na společnost je neodstřihli. Za použití zákonů. Jenže politická garnitura 90. let raději „zhasla“ – aby se lépe zprivatizovalo. A tito tehdy zbohatlí lidé nám dnes vládnou. Jaké asi mohli nastavit morální hodnoty? Žádné. A o tom to je.

Jak dnes vidíte komunistickou stranu a komunisty?

Ano, to je to správné slovo – DNES. Jak se dnes vyjadřovat k otázce, která měla být řešena před dvaceti čtyřmi lety? Dnes je to legitimní strana, které jsme my sami svou velkorysostí vrátili sebevědomí a místo na slunci. A proto dnes nemá význam ji od ostatních výrazněji oddělovat – to měli udělat polistopadoví politikové, a pokud to neudělali, dnes jsou tyto otázky zbytečné. Navíc mne se to hodnotí hodně špatně, protože znám v obcích a městech komunisty, kteří pro své obce a města dělají hodně dobrého a lidi si jich váží proto, ne kvůli nějaké straně. Problém je výš, ale jak jsem řekla, když nebyl řešen v roce 1990, v roce 2014 jsou jakýkoli komentáře a intelektuální moudra zbytečné.

Pokud se přesuneme k praktičtějším otázkám. Mohelnice je od poloviny dubna bez starosty. Nelitujete nyní, že jste se rozhodla rezignovat? Jak to ovlivnilo fungování radnice?

Pokud něčeho lituji, tak toho, jak Mohelnice promarnila svou šanci na širokou koalici po volbách v roce 2010, o kterou mí Nezávislí jako výrazní vítězové voleb usilovali. Do orgánů obce mohli všichni vyslat ty nejlepší ze svých řad a vznikla by velmi dělná atmosféra. Nové subjekty si zahrály na politiku, chtěly ta křesla a jako nezkušení těžce pohořeli, nezvládli to. Já to pak jen rok zachraňovala, a když jim otrnulo, zase mne „obklíčili“, že mi budou diktovat. Nejsem člověk, který si dá diktovat, a pod řadu rozhodnutí, které dnes tito samozvaní lidé (z nichž většinu dnes původní volební strany u sebe nechtějí ani náhodou a kteří buď nekandidují, nebo si museli udělat vlastní partaj) udělali, bych se nepodepsala ani náhodou. Takže bych jen hrotila situaci, nebo musela opustit své zásady. Mohelnici to rozhodně neprospělo, ale i tak mé rozhodnutí mělo jeden velký klad – ukázalo, kdo je kdo. Ti, kteří tuto situaci, že jsme bez starosty, způsobili, se sami funkcí báli, jen jim šlo prostě o to rozbít nás, kteří jsme to zvládali před volbami. Chtěli sami ovládnout město a vyřídit si osobní účty, což činí stále. Hlavní aktér, který tento puč domlouval, ukázal, že neumí ani řídit zastupitelstvo a na posledním zasedání se dokonce sám prohlásil za konfliktního člověka. Takže to, že někdo jen rozbíjí, aniž umí přijmout osobní odpovědnost, je důležitý vzkaz lidem.

Starostkou jste byla rok. Co byste za tu dobu vyzdvihla ze svých úspěchů?

Víte, já moc nevěřím na vyjmenovávání kdo výš, dál, rychleji. Ale velmi si cením toho, že jsem zásadně uklidnila situaci a vztahy, na zastupitelstvech se neuráželo, protože jsem to utínala nebo řešila vtipem, na radnici jsem zrušila stres a bezdůvodný tlak a přes své vysoké nároky si myslím, že úředníkům se pode mnou pracovalo lépe a více zvládli. V tichosti jsme vyřešili pár letitých problémů (černou skládku, právní vztahy mezi školami…), a když vznikl problém, nevytrubovali jsme to do světa a neukazovali, kdo za to může, ale vyřešili ho. To skončilo v okamžiku, kdy jeden zastupitel přišel o funkci ve vedení města, podotýkám, že z vlastního rozhodnutí, a začala éra urážek, hysterie, monologů na zastupitelstvu a pak zorganizoval ten puč, po kterém jsem byla nucena odejít. Osobně bych zastávala názor, ale to teď chápejte jako vtip (úsměv), že i zastupitel by měl mít možnost dostat červenou kartu, aby musel zmlknout či dvě tři zastupitelstva za trest vynechat. Aby se dalo normálně dělat. Mohelnici skutečně poslední půlrok rozkládal jeden hysterický a konfliktní člověk, který má pocit, že díky svým milionům může vše. Věřím, že tu červenou kartu mu dají voliči. Ty ostatní „rozkladatele“ už odstavily jejich vlastní strany a my ostatní se, doufám, domluvíme. Se čtyřletým zpožděním, ale snad to dokážeme. Z těch konkrétních věcí, na které jsem pyšná, bych zmínila ocenění Mohelnický stříbrný jehlan významným osobnostem města, který byl mou myšlenkou řadu let, obnovu májových slavností, oživení náměstí květinovou výzdobou a výraznější vánoční výzdobu, prosazení výstavby multifunkční sportovní haly za jednou ze škol, prosazení dokonalého prověření správnosti obrovské regionální investice Pomoraví II., jednu chvíli téměř proti všem, ale dnes to všichni vnímají, že to byl velmi správný krok, získání podpory Ministerstva dopravy pro dva nájezdy a výjezdy z R 35 namísto jednoho na severu, získání všech, i jinak utajovaných, informací od dodavatele tepla… Za jeden rok docela heroický výkon… Navíc za ne zrovna přátelského prostředí zastupitelstva. Ale já jsem člověk,  který je zvyklý hodně pracovat a čelit tlakům, a tak jsem to tak dělala i na radnici.

Nyní kandidujete pod hlavičkou hnutí Nezávislí znovu na starostku. Proč by lidé měli dát přednost zrovna vám?

(Úsměv). Protože se mnou přijde zákon… A  k němu jako bonus klid, pohoda a dobrá nálada. Jsem už taková, mám ráda přátelskou atmosféru, tým.... A nedám pokoj, dokud to pro Mohelnici a její obce nedostanu. Za rok mám padesát, ve své profesi jsem dosáhla maxima a nastal čas, abych to, co umím, vrátila svému městu. Vidíte, a to je vlastně poslední důvod – že se svými zkušenostmi něco umím (úsměv).  

Netajíte se tím, že usilujete o výrazný volební výsledek. S jak silným mandátem byste byla spokojena v budoucím zastupitelstvu?

Netajíme se tím, že usilujeme přímo o více než 50 %, a to i v poměrném, tedy nespravedlivém, volebním systému. Kdyby se zastupitelstva obsazovala podle toho, kdo má kolik hlasů, Nezávislí měli po minulých volbách tuším patnáct mandátů z jednadvaceti. Ale volební systém je nespravedlivý a hlasy voličů dále přerozděluje. Proto říkáme voličům, aby nás podpořili výrazně, aby zase jejich hlasy někdo nezobchodoval, protože po těch minulých volbách to byla tragédie. Ovšem ty hlasy nechceme proto, abychom vládli ve městě sami, jen tím chceme bránit těm kšeftům, tedy pojistit tu spolupráci, o které všichni minule mluvili, ale pak dělali pravý opak. Ke spolupráci bychom vždy přizvali všechny. Dokonce i ty, kteří minule dělali všechno pro to, abychom se jako vítězové voleb do vedení města nedostali. Nechceme se mstít ani dávat někomu lekci. Chceme jen mít takový vliv, že zabráníme tomu, co se stalo před čtyřmi lety… Zkrátka chceme prosadit moudrost absolutní většinou. Je to na lidech.

Jak jste se svěřila pro naše stránky, vaší hlavní prioritou je, že chcete v Mohelnici nastolit klid a pohodu. Můžete být konkrétnější? Co pro to chcete udělat?

Už jsem to v podstatě odpověděla – autoritou vysokého mandátu od voličů přinutit všechny ke spolupráci, zabránit politickým obchodům, které se mi hnusí, a investovat do akcí, které lidi dávají dohromady – zájmové spolky, sport, kultura, městské slavnosti, výzdoba města, živé náměstí. Jako starostka a radní a zastupitelé musíme být všude, kde to půjde. Nejsme od toho, abychom jen na radnici přehazovali vidlemi miliony, lidi si na nás musí mít možnost „sáhnout“, mluvit s námi, pobavit se s námi. Já to tak dělala a musím říct, že jsem se dozvěděla stokrát víc, než kdybych seděla na radnici. Například novoroční oběd s řediteli největších firem – úžasné dvě hodiny. Nebo dětský den v Květíně… Ples… Májové slavnosti, kde jsem byla už jako nestarostka… Nic z toho není ztráta času. Prostě starosta či starostka musí být člověk z masa a kostí. A proč ne tedy starostka krev a mlíko (úsměv), která taky bojuje s kily navíc? Klidně to přiznám. Patrně proto si s těmi lidmi rozumím, že kam se hnu, že mluvím jejich řečí, ne tou funkcionářskou. To opravdu neumím.

Máte na závěr nějaký vzkaz pro mohelnické voliče?

Jistě – dokažme, že jsme v Mohelnici nejlepší v regionu, a vytvořme český rekord účasti v komunálních volbách… (úsměv). Hned by to byl první úspěch! A za Nezávislé? Jsme nejvíce odborně připraveni a nejvíce v klidu. Na nikoho neútočíme, anonymy proti nám ignorujeme. Protože víme, že vy už víte. Po volbách to společně rozjedeme a v Mohelnici bude fajn. Protože víme, jak na to. Ne nadarmo si Nezávislí vytáhli ve volbách jedničku (úsměv).   

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Kateřina Synková

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Erik Best: Sobotka jde do háje, ale tohle ještě stihl slíbit EU. A je to vážné. A zůstane to po něm

14:20 Erik Best: Sobotka jde do háje, ale tohle ještě stihl slíbit EU. A je to vážné. A zůstane to po něm

Americký novinář Erik Best na svém webu hodnotí situaci Andreje Babiše (ANO), ale také situaci v ČSS…