Prvním případem bylo plošné zveřejnění platů zaměstnanců státního zastupitelství v Praze, k němuž se veřejně přihlásila mediálně oblíbená vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová s tím, že tak učinila na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Úřad za toto plošné zveřejnění udělil Vrchnímu státnímu zastupitelství pokutu 100 000 Kč, se kterou instituce nesouhlasila a podala proti ní rozklad. Její argumenty však úřad neuznal.

„Zveřejňování platů je citlivá záležitost nejen u nás, ale v řadě zemí, a záleží mimo jiné i na kulturní tradici a míře otevřenosti, která ve společnosti panuje,“ vysvětluje předseda ÚOOÚ RNDr. Igor Němec.

„V posuzování toho, zda má mít navrch zákon o přístupu k informacím, nebo ochrana osobních dat, používáme tzv. test proporcionality. Pokud vezmu zmíněný případ státního zastupitelství, podle tohoto testu asi nelze namítat nic proti tomu, aby veřejnost znala platy státních zástupců, protože to je údaj, který může souviset např. s jejich nezbytnou nestranností při vykonávání jejich práce. Ale těžko mohu stejný argument použít pro to, aby veřejnost znala platy např. řidičů, účetních nebo uklízeček na tomto úřadě. Tady podle nás musí mít přednost právo na ochranu osobních údajů - a výše platu takovým údajem bezesporu je.“

A není to v podstatě formální krok, jak vyplynulo z debaty na sociálních sítích, když uložíte pokutu státní instituci a ta ji stejně uhradí z veřejných peněz, tedy z našich daní?

„Máte pravdu, že pokutu dostává instituce, ale je její zákonnou povinností pak škodu vymáhat na zaměstnanci, který ji způsobil. Z našeho pohledu to tedy rozhodně formální není.“