Sochy z časů normalizace masově mizí. Je to likvidace kultury, zuří sochař

Zmizela také spousta soch vytvořených za normalizace. Zdaleka nejde jen o nějaké Leniny či Gottwaldy. „Většinou mizí nikoli z ideologických, ale komerčních důvodů, v Praze jich ubylo 450. Jde o masovou likvidaci kultury," dodal. A nové téměř nevznikají. S výjimkou Liberce, který je v Česku sochařskou Mekkou. Ale ten zase má jiné problémy...

Ve zlepšení Pavel Karous příliš nevěří. Pro novodobé politiky je dle jeho názoru tato oblast kultury většinou pod jejich rozlišovacími schopnostmi. Poraženou ODS - hlavní motor české transformace - nahrazuje nyní na politickém výsluní hnutí Ano. A tomu sochař nevěří. „Jde o účelově založenou organizaci. Andrej Babiš není ve střetu zájmů jenom když spí," sdělil ParlamentnímListům.cz

Liberec městem korupce? Vinen

Pokud Liberečan zavítá do Galerie die Aktualität des schönen sídlící v libereckém obchodním centru Plaza na Karousovu výstavu, mírně se pousměje. Jeho pozornost upoutá logo silně připomínající známou místní stavební firmu. Je na něm slovo Vinen. Symbolizuje pověst Liberce jako jednoho z nejzkorumpovanějších měst v Česku. Oponenti tohoto názoru vždy tvrdili, že tato záležitost se nedá nikterak změřit. Nicméně tíživý dvoumiliardový dluh města je vypovídající víc než dost. „Jde o všeobecně známý fakt propojení komunální politiky a byznysu," říká k tomu ParlamentnímListům.cz pražský umělec. Což dokládá, že tato nelichotivá zvěst dorazila i do hlavního města.

V Liberci dlouhá léta vládla velká modrá strana, neboli ODS. Získávala přes 30 procent hlasů voličů, což se nyní smrsklo na méně než třetinu. Jsou jednou z příčin jejího pádu korupční skandály a klientelistická propojení? „Myslím, že se to nedá zpochybnit. Aspoň doufám, že čeští voliči už jsou natolik informovaní a kultivovaní, že jsou schopni reagovat na různé korupční skandály," zmiňuje. „Ale na druhou stranu příliš nevěřím tomu, že když jedna strana prohraje ve volbách, že vliv těch lidí na magistrát ustane," brzdí přílišný optimismus.

Voliči potrestaná ODS se však může cítit dotčená. Její poslední vládní parťák - TOP 09 - i přes činnost krajně nepopulárních ministrů Kalouska a Drábka - dopadla ve volbách poměrně obstojně, v Praze dokonce vyhrála. „Má skvěle vypracované piárko. Šikovně se podařilo z konzervativní pravicové strany vytvořit lákadlo pro mladé. Což je paradoxní situace," uvedl pro ParlamentníListy.cz.

Oligarcha jako ministr financí je nebezpečím pro demokracii

V Libereckém kraji vyhrálo poslední volby hnutí Ano, celostátně skončilo těsně druhé. Hodně lidí uvěřilo, že jejich lídrovi Andreji Babišovi se podaří narušit zavedené klientelistické vazby a zatočí s rozbujelou korupcí. Pavel Karous však patří k těm, kteří na současného ministra financí pohlížejí kriticky, dokonce má velmi podobný názor jako jeho předchůdce v ministerském křesle. „Hnutí Ano je podle mě účelová organizace. U Andreje Babiše mi ani tak nevadí, že je možná bývalý estébák. Ale že je současný oligarcha. Propojuje mediální, ekonomickou a politickou moc, což je pro demokracii velice nebezpečné," obává se.

„U tak významného člověka v byznysu, když je zároveň ministrem financí, nedochází ke střetu zájmů jenom v okamžiku kdy spí. Jinak každým krokem, který dělá, k němu dochází," domnívá se Karous. Oproti podobnému výroku Miroslava Kalouska, který nevidí u Andreje Babiše střet zájmů jen na záchodě, jde o určitý posun...

Liberec je ale také českou Mekkou soch

Liberec nemá jenom špatnou pověst. Má i své dobré stránky. Jedna z nich se týká i hlavního předmětu zájmu Pavla Karouse - umění ve veřejném prostoru, laicky soch. V roce 1969 zde proběhla v Česku zcela unikátní výstava Sochy a město. Z nich některé ve městě doposud jsou. „Liberec je taková Mekka soch ve veřejném prostoru. Zděděný generel z konce šedesátých let je vůbec nejlepší v Čechách, výsledek toho nejlepšího co mohlo toto období nabídnout," upozornil.

Na tuto tradici navázalo začátkem tohoto století obecně prospěšná společnost Spacium pod vedením Ivony Raimanové, která instalovala po městě několik moderních soch renomovaných autorů. „Což se jinde v Česku až na malé výjimky vůbec neděje. V Liberci je třeba Koule od Milana Hausera, nebo autobusová zastávka Davida Černého. Něco takového se v Praze nestalo za posledních dvacet pět let," objasnil ParlamentnímListům.cz.

Za normalizace vznikalo mnohem více soch než dnes

Pavel Kalous je významným hybatelem uměleckého sdružení Vetřelci a volavky. Mapuje a vyhledává sochy z doby sedmdesátých a osmdesátých let minulého století a snaží se bránit jejich odstraňování. „Umění ve veřejném prostoru z období normalizace je velice zajímavý fenomén. V Praze se osadilo mezi lety 1970 až 90 1800 artefaktů pod širým nebem. Po roce 1990 jich bylo jen 56," upřesnil.

V každé době je vždy opravdu kvalitních deset procent vyprodukované tvorby. „Jenomže deset procent z 1800 je mnohem více než z 56," logicky argumentuje nepoměřitelnost těchto čísel. "Za normalizace vzniklo kvalitnějších děl mnohem více než dnes," je přesvědčen.

Masaryk kulturní dědictví minulého režimu bránil. Na rozdíl od polistopadových prezidentů

Dnes jsou však ve velkém nebezpečí. „Na sochy, které vznikly po roce 1948, se nevztahuje žádná památková ochrana. Z období normalizace je památkově chráněno tak desítka věcí, které ale byly k ochraně navrženy ještě před rokem 1989. Takže šlo o propagandistická díla," poukázal na paradox toho, že kvalitní díla z této doby jsou kvůli politické předpojatosti v ohrožení.

Vinu na současném nelichotivém stavu má podle něj i novodobá politická elita. A vzpomíná třeba na prvního československého prezidenta Masaryka. Po roce 1918 se našli mnozí hurávlastenci, kteří ničili sochy připomínající Rakousko-uherskou habsburskou monarchii. „V Brně například otloukali dvouhlavé orlíky z fasád baráků. Masaryk se proti tomu postavil s tím, že jde o kulturní dědictví. Představa, že by se jakýkoliv náš prezident po roce 1989 vyjádřil v tom smyslu, že se nemá likvidovat umění vzniklé v jakékoliv době, je zřejmě mimo jejich obzor," myslel si.

Sochy mizí. Jde o masovou likvidaci kultury

„Po roce 1989 se odstraňovali Leninové a Gottwaldové, což považuji za přirozené. Ale za těch posledních 25 let se v Praze odstranilo také 450 výtvarných realizací. Což je mnohem víc než zničili komunisti a fašisti," vypočítává. „A nešlo o nějaká ideologická díla. Zmizely z důvodu, že bylo potřeba tam něco postavit. Jde o masovou likvidaci kultury," zdůraznil ParlamentnímListům.cz.

Vznikají v současnosti alespoň nové sochy? Kromě unikátního Liberce je to bída. „Praha za poslední čtvrt století nevypsala jedinou regulérní sochařskou soutěž, která by byla zrealizována," sdělil až ostudnou informaci Karous.

Oběti reálného kapitalismu - bezdomovci a nezaměstnaní

Vraťme se ještě k jeho aktuální liberecké výstavě. „Moje dílo reaguje na dva liberecké památníky - obětem bojovníků za svobodu a komunismu. Přišlo mi vhodné přiřadit k těmto silným památníkům ještě ten obětem reálného kapitalismu," ozřejmil.

A kdože ty oběti jsou? „Třeba právě těch 450 odstraněných soch. V Liberci obchodní dům Ještěd, který měl našlápnuto být kulturní památkou. Jsou i lidské oběti. Obrovský počet bezdomovců a nezaměstnaných a obecně propad sociálních jistot. Nedá se to samozřejmě porovnávat s obětmi na lidských životech z období fašismu či stalinismu z padesátých let. Ale jsou to také oběti," vysvětlil ParlamentnímListům.cz Pavel Karous.