Rostlinu tabáku přivezl Kolumbus do Španělska, kde se tabák začal pěstovat ve velkém množství. Během několika let se rozšířil po celé Evropě. Kouření bylo nejdříve paradoxně používáno k léčebným účelům. Léčba byla aplikována například při bolení zubů, migréně, ale i na mor, astma a rakovinu.
Zákazy, které nikam nevedou
Španělsko se tak od té doby stalo na dlouhou dobu zemí tabáku zaslíbenou. Současnému celosvětovému boji proti kouření podlehlo ale už i ono. Španělští kuřáci už si kvůli novému kuřáckému zákonu hned tak někde nezapálí. Zákon zakazuje už osm let kouření nejen v barech, restauracích a kavárnách, ale i v blízkosti nemocnic, škol nebo dětských hřišť.
Zákon je ale jedna věc a jeho dodržování – i přes vysoké pokuty v řádu tisíců korun – věc druhá. Španělé vždy patřili počtem kuřáků ke špičce Evropy a protikuřácký zákon, jeden z nejpřísnějších v celé Evropě, jim podle našich zkušeností toto „privilegium“ hned tak nevezme. Poučení pro nás je jasné! Ani nejpřísnější protikuřácké zákony nezabrání kuřákům kouřit a nepomohou snižovat spotřebu cigaret. Daleko účinnější je osvěta cílená na mladé lidi-nekuřáky.
„Čím víc budou zakazovat, tím víc lidí se bude bouřit a dělat to,“ říká na twitteru španělská kuřačka jménem Aurora, zatímco Klub kuřáků za toleranci přímo varuje, že „Španělé budou kouřit, i kdyby se cigarety musely do země pašovat“.
Španělsko, země s kuřáckou tradicí
Ve srovnání se Spojenými státy nebo severní Evropou zůstává tak Španělsko dál kuřáckou baštou. „Kryštof Kolumbus dovezl tabák do Evropy přes Španělsko a tady je velká tradice kouření,“ prohlašuje António Acín z Klubu kuřáků za toleranci, který vznikl na obranu toho, co nazývá práva kuřáků. Kouření přispívá k duševnímu zdraví, protože uklidňuje, tvrdí Acín v jednom rozhovoru, přičemž dodává, že „cigarety provázejí člověka v nesčetných dramatických okamžicích jeho života od narození až do hrobu“.
Kuřáci také upozorňují, že stát si ročně na daních z kuřiva přijde na víc než tři a půl miliardy dolarů. Pěstování tabáku, práce v továrnách a prodej kuřiva navíc dává zaměstnání více než 100 000 Španělů.
Ve Valencii se i přes zákaz kouří vesele dál
Jak se žije kuřákům v zemi s jedním z nejpřísnějších protikuřáckých zákonů a s jednou z největších tradic kouření v Evropě, jsme se vydali prověřit osobně do Valencie, čistého města na východě Španělska na břehu Středozemního moře. Ve třetím největším španělském městě po Madridu a Barceloně žije skoro milion obyvatel. V současnosti zažívá Valencie ekonomický i turistický boom a stává se jednou z nejpopulárnějších turistických destinací v celém Španělsku. Turisté zde mohou obdivovat jak historické jádro města, z něhož se některé památky dostaly i na seznam UNESCO, tak i bujaré festivaly a slavnosti, které se ve Valencii pořádají.
Bary, restaurace, pivnice a další „občerstvovací zařízení“ potkáváte doslova na každém rohu. Vesměs jsou úplně prázdné, protože se v nich nesmí kouřit, o to více lidí sedí, jí a kouří na zahrádkách před nimi. Na stolech nejsou většinou ani popelníčky, a tak hosté jsou nuceni házet nedopalky pod stůl. Nikomu to ale nevadí, zákaz kouření je jedna věc a spokojenost hostů a jejich útrata věc druhá. Jak se vše líbí nájemníkům bytů nad restauracemi a zahrádkami, na nichž se vesele a ne málo kouří, jsme se sice nedozvěděli, k žádným konfliktům prý ale nedochází. Španělsko má výhodu příjemného počasí, kdy se dá venku sedět téměř po celý rok.
Naši restauratéři by to měli s přijetím podobně přísně koncipovaného protikuřáckého zákona daleko těžší. Co nás rozhodně ve Španělsku překvapilo, jak mnoho kouří ženy a hlavně mladí lidé.
Vítr od moře místo popelníků
Na břehu moře pár stanic čistým metrem z centra odpočívají studenti moderní humanitní univerzity. Z učeben a poslucháren se sice mohou přímo kochat pohledem na krásné rozbouřené modravé moře, ale ještě lepší je dát si malý oběd s nezbytnou cigaretou a se skleničkou červeného vína nebo piva přímo na pláži. Počet mladých lidí s cigaretou rozhodně nesvědčil o tom, že jsme v zemi s jedním z nejpřísnějších protikuřáckých zákonů. Jen s úklidem to tam mají jednodušší. Prudký vítr vanoucí od moře „uklidí“ nedopalky i popel bez potřeby nějakých popelníků. Ty nejsou ani v okolních plážových barech a restauracích.
Jediné, co zde funguje i v souladu s přáním našeho ministerstva zdravotnictví, je neobtěžovat kouřem kuchaře ani zde obsluhující servírky. Uvnitř totiž vždy skoro nikdo není. Až komické jsou obrázky servírek-kuřaček, které si chodí zakouřit na zahrádku ven před svoje pracoviště – nekuřáckou restauraci. Přinese podobné paradoxy i nově přijatý český protikuřácký zákon? Doufejme, že ne.
Foto: Běžný obrázek ze Španělska. Jediná návštěvnice pivního baru ve Valencii si dopřává cigarety i s vychlazeným pivem před vstupem do baru.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pas
