„Dík patří českým lidem i české vládě, která vždy podporovala Tunisko, ať to bylo před revolucí, během jasmínové revoluce nebo po ní,“ uvedl Hamam, jenž je ve funkci necelý rok, na úvod svého vystoupení. „Desítky tisíc českých turistů si každý rok vybírají za svůj cíl dovolené právě Tunisko. Tento trend po jasmínové revoluci neustal. Ještě v roce 2013, 2014 tu bylo 90 000 českých turistů. Čtyřicet procent návštěvníků se opět vrací. Jsme rádi, že i média podpořila tuniskou cestu k demokracii. Samozřejmě nejde jen o turistiku, ale také technologii či kulturní výměny, které se rozvíjejí a pomohou naší situaci.“
Nemilosrdné statistiky
Statistiky hovoří nemilosrdně. Jestliže v roce 2006 za zkorumpovaného režimu prezidenta Zina Ben Alího navštívilo Tunisko kolem 150 000 Čechů, v době jasmínové revoluce to bylo necelých 70 000. Pak ale návštěvnost opět rostla, jak ostatně již uvedl Abdellath Hammam. Po teroristických útocích se však návštěvnost propadla na nejnižší číslo – necelých 40 000 Čechů. A to v roce 2014 navštívilo Tunisko celkem 7 miliónů turistů, z toho 4 miliony z Evropy.
„Rok 2015 byl velmi těžkým rokem pro turismus v naší zemi,“ pokračoval dále Hammam. „Na několik našich destinací zamířily teroristické útoky. Jedná se o globální hrozbu. Povýšili jsme tedy bezpečnost na nejvyšší prioritu současné politiky naší země. Masově investujeme do bezpečnosti, ať již našich občanů, návštěvníků či těch, kteří přicházejí za prací. Jsme rádi, že náš boj proti organizovanému zločinu, terorismu, překupníkům, nevedeme sami. Máme celou řadu přátelských zemí. Zpravodajské služby pracují ve spolupráci s celou řadou zemí, jako například Francie, Velká Británie, Itálie, Spojené státy. Naše bezpečnostní složky jsou školeny v celé řadě spřátelených zemí. V tomto směru začíná vyjímečná spolupráce i s Českou republikou. Speciální programy a akční plány, které mají zajistit bezpečnost přístavů, turistických letovisek, muzeí, letišť, hotelů a dalších oblastí. Pracovníci z různých resortů kontrolují, jestli tato opatření fungují správně. Systém finanční podpory bude dán jednotlivým hotelům tak, aby mohly zajistit bezpečnost ve svém zařízení.“
Vše jsou to samozřejmě velké peníze. Jak uvádí zpráva pražské pobočky Tuniského národního úřadu pro cestovní ruch, v zemi je přes 850 hotelů, 7 mezinárodních letišť, 9 jachetních přístavů a třeba 20 potápěčských center. A k tomu 8 památek UNESCO, vesměs z dob starověku.
„Bezpečnost při vstupu na letiště, do hotelů… Důležité je, že nejsme v této činnosti izolováni, že spolupracujeme s našimi partnery, protože po událostech 13. listopadu v Paříži je jasné, že když teroristé mohli zasáhnout centrum čtvrté světové ekonomiky v zemi, která má opravdu silné bezpečnostní prostředky, tak nebezpečí je po celém světě,“ upozornil Hammam.
Nobelova cena míru
„Jsme vlastně nejmladší demokracií na světě. Tato nová demokracie funguje nejen díky Tunisanům mužům, ale také díky ženám, která se zapojují do veřejného života stejně jako u vás v České republice. Také my máme samozřejmě krásné ženy... Nechceme vytvářet jakékoliv bariéry společného mírumilovného žití, které existuje velmi dlouho. Tunisko bylo křesťanskou zemí. Nyní je to země muslimská. Kolébka, kde se střetávají civilizace. Toto všechno je tak výjimečné, že to vymezuje Tunisko vůči jiným zemím. Fakt, že je to arabská země s islámskou kulturou, středomořský stát, patřící jak k Africe, tak k Blízkému východu,“ pokračoval dále ředitel úřadu se sídlem v tuniském hlavním městě. „Že to u nás v Tunisku takto dobře funguje, dosvědčuje udělení Nobelovy ceny za mír v roce 2015. Jedná se o jedinečný fenomén, kdy tuniská občanská společnost díky dialogu zachránila přechod k demokracii. Na kvartetu organizací, které se o to zasadily je zajímavé to, že sdružuje advokáty, zastánce lidských práv, zaměstnavatele i unii zaměstnanců. Tyto čtyři organizace dokázaly pomocí dialogu najít řešení, které je jedinečné v našem regionu. Naše moderní nová ústava zajišťuje to, že nové politické zřízení je službou lidem a že to není naopak. Je to výjimečné v našem regionu, kde se Tunisko snaží být jistým modelem pro ostatní arabské země. Proto se hovoří o výjimce v oblasti, ale historie ukáže, jak jsme se s tím vypořádali.“
Být či nebýt – policejním státem
„Tuniská tradice je taková, že jsme mysleli, že jsme fenoménu terorismu uchráněni. Lidé jsou zvyklí nechávat otevřené dveře a nemyslí si, že by tam mohl někdo vniknout a napadnout je. Musíme přejít k jinému fungování zajištění bezpečnosti, tak jako je to například ve Spojených státech. Masově se investuje do vybavení. Je to pro nás nová věc, kterou se učíme aplikovat, protože na toto nejsme zvyklí. Po těch útocích byla policie přítomna vlastně všude, ale pak zajišťujete, že je to moc, že turisté upozorňují, že si připadají jak v policejním státu. Nyní se tedy snažíme přesně vymezovat oblasti, aby policie měla být přesně tam, kde být má. Víme, že Česká republika má v tomto velmi dobrou tradici.“
„Všechny bezpečnostní operace musíme dělat v respektu k lidským právům, která jsou v naší nové ústavě. Jsou tu celé řady případů, kdy je někdo podezřelý třeba ze spolupráce s terorismem, ale je pro nedostatek důkazů propuštěn. Třeba je potenciální terorista, ale my už nejsme policejní stát. Je delikátní stanovit rovnováhu mezi respektem k lidským právům a mezi bezpečností, ale všichni jsme si uvědomili, že bezpečnost je něco s čím se nehraje, že musí být nulová tolerance a že bezpečnost musí být prioritou.“
Útoky nejsou nahodilé, aneb komu to prospívá
Tunisko je podle Hammama ostrůvkem a vzorem celé řadě zemí. A to jim prý není vhod. „Že v této oblasti světa míříme k demokracii. Útok na Bardo, který směřoval na muzeum, byl veden do centra města, na centrum suverenity, protože parlament je hned vedle a to samo o sobě vypovídá. Za uplynulé čtyři roky se od jasmínové revoluce vystřídalo více vlád. V prvních třech letech byly velmi tolerantní. Tím, že vládní moc byla demokratická, byla ale také velmi měkká a tolerantní vůči prvkům extremismu, které se projevovaly. Jak ta vláda byla měkká, dokazuje příhoda, kdy mluvčímu ministerstva vnitra byla v televizi položena otázka, že v horách na západě jsou teroristé. A on říkal – ne ne ne, to nejsou teroristé, to jsou jenom lidé, kteří tam sportují.“
„Na začátku roku 2015 se práce ujala vláda, založená na svobodných volbách, které byly na konci roku 2014, a začali jsme aplikovat jiná opatřená. A najednou byla jako reakce na tato opatření teroristický útok. Sús je místo, kde je maximální koncentrace britských turistů a právě Británie nás formou turistiky podporovala, takže motivace útoků je lehce vysvětlitelná. Ta hrozba terorismu a extremismu pak padá jak na demokracii, tak na ekonomiku a turistiku v zemi. Nutná je kontrola finančních toků ze zemí, které tu demokracii nepodporují a které ty peníze převádějí různým asociacím. A vláda začala tyto peníze velmi kontrolovat. Kontroluje se řada mešit, protože v množství z nich se káže proti toleranci a proti respektování druhého. Velmi se nyní dbá na to, aby mešity byly pro víru a nebyly místem, kde se šíří nějaké politické názory.“
Nebezpečná Libye
„Na jižních hranicích, a zejména na hranici s Libyí, se staví několikasetkilometrový příkop, což je taková mechanická hráz proti silám, které ohrožují Tunisko. Většina nebezpečí pramení právě z této země, kde není žádná kontrola, žádný stát, kde je mnoho zbraní, finančních toků, které podporují terorismus. A to je hrozba pro turistiku,“ zmínil akutní nebezpečí Hammam s odkazem, že v Libyi existují snad hned tři vlády, které soupeří o moc a pak je tu dán obrovský prostor pro „zemi nikoho“.
O tom, že Česká republika je pro Tunisko nejen přátelská, ale i inspirující, a že Tunisané si naší země velmi váží, svědčí i plánovaná návštěva tuniského premiéra, která se uskuteční v Praze v květnu tohoto roku.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
