Úkolem armády byla a je především obrana vlasti jako území obývaného národem nebo skupinou národů definovanou obvykle společnou historií a jazykem. Bez vlasti a národa jako jednoticích prvků a základní hodnoty ve vztahu k okolí se vojáci nemají s čím identifikovat a dostávají se na úroveň žoldáků s nevalnou morálkou. Ta byla historicky viditelná u většiny armád multinárodních/multirasových/multináboženských států ve střetu s národními armádami, počínaje bitvou u Thermopyl. Úkolem armády by nemělo být nákladné a neefektivní zasahování do cizích válek tisíce kilometrů od domova, rozvážení humanitární pomoci, aby se tamní bojovníci při vzájemném vraždění a etnických čistkách nemuseli starat o svoje rodiny, ani export jakýchsi pochybných „evropských“ hodnot, o něž v civilizačně zaostalých kmenových komunitách mnoha zemí Asie a Afriky nikdo nestojí.

Je zcela lhostejné, který kmenový náčelník a ve jménu jaké ideologie/náboženství bude ve které zemi vládnout. Všichni budou mít zájem prodávat suroviny a zemědělskou produkci do Evropy, Číny nebo USA, aby mohli vládnout v přepychu a udržovat represivní aparát zajišťující jim a kmeni privilegované postavení. Na jakási lidská práva tam kašlali, kašlou a kašlat budou, zvláště když vidí, jak a v čí prospěch se dodržují a prosazují v takzvaných či samozvaných demokratických zemích plných pravdy a lásky. Muženami z vedení EU a z politických neziskovek hluboce pohrdají. Viděl jsem to minulý týden nedaleko náměstí Bratří Synků. Po chodníku táhli čtyři mladí vypasení Arabové ve značkových teplákovkách. Kolem nich úslužně poskakoval a slibně se uchechtával místní mladík. Zženštilá ramínka, nagelované vlasy, bradka, červené boty a džíny na tělo jako dámské punčocháče. Měli byste vidět ten pohrdavý smích Afričanů ušklebujících se nad reprezentantem evropského mužství. Ani se jim nedivím.

K čemu je a není armáda?

Armáda byla a je nástrojem státu, který má jako hlavní úkol bránit zájmy svých občanů. Už proto je jakási nadstátní či nadnárodní armáda nesmysl. Mohou existovat dočasné funkční vojenské koalice států, především z hlediska reálného ohrožení, ale nikoli opravdu funkční multinárodní a multirasová armáda. Nakolik je armáda funkční, se ukáže až v opravdové válce, což nejsou mise policejního charakteru.

Armáda by neměla být v žádném případě zneužita k bezdůvodné útočné válce a agresi proti jiným zemím a samozřejmě proti vlastní občanské většině. Především by neměla sloužit cizím zájmům, a s podílem na odpovědnosti za výsledek boje v cizích službách. Zde si můžeme připomenout „vlastenecký“ čin ministra Stropnického předávajícího naši čtvrtou brigádu pod velení německé desáté tankové divize.