Koukejte si změnit své jméno a nejlépe i bydliště. Možná, že i naše povedená policie spolu s ještě povedenějším ministrem připraví inkognito program pro oběti neoprávněného zabavování majetku.
Za dvacet let té naší zvláštní demokracie jsme to dotáhli hodně daleko. Exekutoři se díky zákonům proměnili v novodobé mafiány, před kterými je lepší se schovat. Je lepší jako švábi zalézt někam do černočerné tmy. Když pán nad osudy nás všech zavítá do domu je lepší hrát mrtvého brouka. Běda jestli se budete jmenovat stejně jako ta nebohá oběť na exekutorově seznamu.
Bez přítomnosti policie vám rozvrtají zámek a polepí všechen nábytek slušivými cedulkami označujícími exekutorskou pravomoc. Vy mezitím jako kolibřík poletujete v absolutní beznaději a sháníte v obrovském kvaltu a spěchu důkaz, že ten pán IKS nejste vy, ale veškeré vysvětlování je totálně mimo realitu. Právem políbená a zákonem svázaná osoba si hraje na hluchého nebo neznalého českého jazyka. Ona asi ta právničina je tak rozdílná od běžných dorozumívacích prostředků. Onen zástupce zákona zřejmě ohlušen cinkotem nebo šustotem penízků, které obdrží za svou razii, velmi rád bude dělat nechápajícího.
Než se nadějete, tak veškerý majetek, který jste střádali celý život bude od teď patřit panu zástupci práva. Jeho přeci nezajímá, že váš jmenovec se nachází přes ulici a za okny se neskrytě usmívá nad hloupostí a nevědomostí ruky zákona. Požadavky věřitelů budou uspokojeny, pan exekutorský bůh dostane svou odměnu a tak se zdá, že všichni mohou být spokojeni.
Po této nepolicejní razii, nad kterou nemáte kontrolu si tak můžete sednout doprostřed prázdného pokoje a rozbrečíte se jako želva nad státem provedenou krádeží. Ještě včera jste byl v práci, ještě včera jste si pohodlně sedl do křesla a koukal se na ten báječný dokument o exekucích. Jak jste se tenkrát smál nad hloupostí těch lidí, že vám , právě vám se to stát nemůže. No, neuběhl ani den a jste v té samé lapálii, akorát s tím rozdílem, že vše je realita a vy tentokrát sedíte uprostřed očesaného bytu a jediné co vám zbylo je pár drobáků v kapse a oblečení, které jste na sobě měl. Možná kdyby těch pár hadříků, které máte na sobě mělo nějakou velkou cenu, tak vás vysvlečou i donaha.
Cítíte se jako v nějakém podivném snu. Štípáte se, koukáte okolo. Na stěnách se míhají tmavé a světlé skrvny po chybějících obrazech. Na místě, kde ještě před pár minutami stála oblíbená televize, je prázdnota. Stejná nejistota a prázdnota vás svírá i v bolavé a popletené duši. Nikdy jste nic nedlužil a přesto přišel muž zákona, tedy exekutorský boss a zabavil vám nejen současnost, ale také budoucnost. Co budete dál dělat? Zavoláte policii, ta se na vás vykašle. Celý naštvaný vyběhnete jen tak ven a řvete jako lev.
Vaše vnitřní bolest tryská ven a lidé na ulici se dívají, kroutí hlavami nad jedním bláznem, který ještě včera byl nomálním. Poté co jste propadl totálnímu zoufalství a absolutnímu ztrapnění se před celou ulicí, se seberete zpět do holobytu a pokusíte se dospět k nějaké smysluplné reálné obraně. Jsou tady přeci zákony a soudy. Říkal to přeci ten ministr včera v televizi. Právo podle nich je na straně té státem okradené osůbky, tak vám se nic ale vůbec nic nemůže stát. Půjdete k soudu podáte žádost a jistě vše dostanete.
Dospějete k soudu a začnete si pomaličku připadat jako ti kreslení Asterix a Obelix když chtěli jeden formulář na římském úřadě. Jdete k tomu a tomu oknu, platíte za ten a ten kolek a nakonec se dozvíte, že nemáte možnost okamžitého navrácení vaší věci. Exekutor je ze 120 kilometrů vzdáleného místa a vy jste tou milou úřednicí přemlouvání, ba doslova prošeni, abyste osobně do toho města přijel a s ponížením požádal exekutora o vyškrtnutí svého majetku.
Seberete poslední síly a vydáte se do banky. Vyberete peníze na cestu. Dorazíte do města a po krátké procházce uvidíte nádherný secesní dům. Má na svém průčelí honosný nápis oznamující exekutorský úřad. Vejdete dovnitř a sotva otevřete ústa, tak jste zadržen ochrankou s dotazem co tam ráčíte pohledávat, že pan exekutor nemá čas. Do ruky je vám vražen nějaký dokument. Člověk v uniformě připomínajícího bachaře vám řekne: "musíte ho vyplnit a pak si sedněte tam, někdo z exekutorského úřadu s vámi bude mluvit". Čekáte hodinu, dvě, tři, jste celý rozčilený.
Potom kolem vás projde nějaká slušně oblečená paní, zastavíte ji, optáte se jí a ona vám sdělí: "jo tohle, to musíte k soudu a musíte podat vylučovací žalobu, milý pane takhle rychle to nejde. Doporučuji vám abyste ji podal co nejdřív, než začne dražba". S vytřeštěnýma očima zvládnete jenom postřehnout poslední slova o dražbě.
Vrátíte se zpět do svého bydliště. Celodenní výlet nestál ani za zlámanou grešli. Podáte žalobu, soudíte se jeden měsíc, dva, tři, čtyři. Až se přiblížíte k půl roku tak absolutně ztratíte naději. Kdysi tak silný a pilný člověk plný života se potácí jako vyschlý stařík. Pravidelně musí navštěvovat psychologa, protože toto vše je nad jeho mysl. Ten pracovitý člověk věřil v právo a nyní zjistil, že žádné není. Po dvouletém soudním stání už před panem soudcem nestojí slušný a silný muž, ale ztracená troska tak trochu apatická k celému rozhodnutí. Bělostné tváře lehce se cukající v podivném rytmu okrášlené vráskami jen tak bezmezně čučí na soudce.
Doposud musí tento exekutorem okradený člověk žít jako zvíře v holobytu. Tento stát vyrobil další lidskou trosku. České právo a jeho dostupnost zlomila jednoho člověka, který kdysi věřil. Likvidace podle zákona byla dokonána. Konečně po dvouletém markýriu dokazování se vše ukončuje. Tento pán přišel o milenku, přišel o práci, ztratil budoucnost, je z něj lidská troska a nyní dostane pouze 40 % zabaveného majetku, který je jakž takž použitelný. Ostatní věci jsou rozbité, shnilé a smradlavé.
Milá televize za 45 000 korun, na kterou jste byl tolik pyšný dnes nefunguje. po dvou letech soud rozhodl ve váš prospěch. Ale toto soudní rozhodnutí není výhrou, je prohrou znamenající totální kolaps. Vítěz, který není ani vítězem své vyhrané věci nechá na místě a jen tak po několik hodinách bloumání po městě dorazí do holobytu okrášlujícího pouze strohá matrace a svíčka.
Je sám, celý život je kolem něj jednou obrovskou propastí a on jako nějaký strom v poli stojí uprostřed toho všeho. Napadne ho spásná vše řešící myšlenka. Klátivým krokem se doplíží k oknu. Otevře jej a skočí s obrovskou ulevou na rušnou ulici. Davem přivolaná sanitka už ničemu nepomůže. V rukou ve smrtelné křeči tato oběť systému svírá soudní rozsudek navracející zabavený majetek. Další ztroskotanec vyrobený státem leží zborcený krví na chodníku pod okny.
Jeden smutný příběh končí, jeden lidský život padl za oběť demokracii a exekutorské mašinérii. Zajímá toto někoho? Nezajímá. V televizí se jen mihne vedoucí exekutorského úřadu a doporučí změnu jména a bydliště. Tato rada už nepomůžete jedné státní mrtvole. Nepomůže nikomu.
Je správné, když jsou takto ničeny lidské životy ve jménu exekutorské lobby?
Publikováno se svolením autora
Více:
Falešná exekuce vyděsila úředníky i občany
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
