Je původním vzděláním biolog a velká část jeho psaní se soustředí na popularizaci vědy. V předchozích pěti knihách (a častých sloupcích v různých časopisech) se věnoval stejně zábavně genetice a evoluci, na něž se i zde často odvolává. Tentokrát je to „evoluce prosperity", jak sděluje podtitulek. Zlepšování světa se děje díky „sexuálnímu styku idejí": jejich střetáním, prolínáním a vzájemným doplňováním, experimentováním, opravováním a napravováním.

Při popisu Ridleyho představ skvělé, geniální, pestré a bohaté budoucnosti se místy neubráníme otázce, zda zde sledujeme racionální optimismus nebo naivní idealismus, nebo zda si z nás autor dělá legraci. Jeho fantazie geniálních vynálezů budoucnosti, vycházející z na tehdejší dobu stejně geniálních vynálezů minulosti, je však tak bujná a napínavě psaná, že mu odpustíme i ten ústřel do utopie. Víru v lepší budoucnost, či přinejmenším zvědavost, nám udržuje touto otázkou: Podíváme-li se na pokrok, kterým lidstvo prošlo a stále prochází, jak nás může vůbec napadnout, že by se měl kdy zastavit nebo zvrátit? Přidává nám k tomu graf zobrazující třítisícinásobný růst celosvětového HDP propočítaný na hlavu za uplynulé tisíciletí, z něho více než devadesát procent se událo jen v posledním století.

Všem romantikům snícím o jakési dřívější pohodě starých dobrých časů Ridley připomíná, že sice chodili na Shakespeara, poslouchali Monteverdiho a koukali na Tiziana, ale umírali ve čtyřiceti na kurděje, zápaly plic, tuberkulózu a mor, ve třiceti jim vypadávaly zuby, v ulicích měst se brodili koňským trusem a kalužemi močůvky, psali při svíčkách, topili rašelinou a myli se jednou za týden až za měsíc. Vážně byste chtěli takhle žít? Ptá se jich.