Prezident republiky ve své Svatováclavské řeči v žádném případě nevystupoval proti sociálnímu chování státu, ale odsoudil, a v tom s ním víc než souhlasím, takové formy sociálního státu, které vedou k nespravedlivému přerozdělování prostředků a k oslabování občanské angažovanosti.

Tomáš Halík, který si sám brousil zuby na prezidentské křeslo (a možná ho tyto ambice ještě neopustily), považuje V. Klause za nepřítele a odmítá na něm nalézt cokoliv pozitivního. Vyhlašuje proti němu křižácké tažení a tím se odsouvá do středověku, prohlubuje propast mezi katolickou církví a zbytkem společnosti a představuje církev jako levicovou politickou stranu.
 Vždycky jsem si představoval, že role moderního kněze je především v hledání a akcentování pout mezi lidmi, ale koniášské horlení se míjí dobou i účinkem. Možná by měl páter Halík pálit Klausovy knihy před kostelem, kde káže.