Podíl jaderné energetiky klesá, podíl obnovitelných zdrojů roste. Nakouknutí do zprávy Worldwatch Institute o jaderné energetice ve světě po Fukshimě (Nuclear Power in a Post-Fukushima World na http://download.www.arte.tv/permanent/u1/tchernobyl/report2011.pdf) ukazuje, že obnovitelné zdroje začínají vyhrávat nejenom změněným vnímáním bezpečnosti, ale i ekonomickými parametry. Inovace a masová produkce, nikoliv gigantické jednotky, činí obnovitelné konkurenty jaderné energetiky levnějšími, píše uvedená zpráva. Cena větrných turbín klesla od roku 2007 o pětinu, takže instalovaný výkon jaderných elektráren už je dvakrát nebo třikrát dražší. Kdo si koupil standardní fotovoltaický panel roku 2009, zaplatil za špičkový výkon jednoho wattu 4,20 dolaru. Dneska to má za 1,70 dolaru, na konci letošního roku už to má být jen za 1,35 dolaru a v půli příštího roku jen za dolar.

Každá nová elektrárna je dražší, to je opačný proces než u jiné technologie. Klesá rating emitentů, kteří jsou angažováni v jaderné energetice. Každý velký projekt bude mít devastující vliv na rating dlužníka.

Dokonce i v nejjadernější zemi světa, ve Francii si myslí jen 14 procent dotázaných, že jaderná energetika je dlouhodobě udržitelné řešení. Podobný vývoj je i jinde. Proto začínají politické strany váhat, zda to ponechat ve svých programech.

Kdo má rád úvahy v zákulisí, ať se podívá na todaysdfense.com. Tam se píše, že „příští velkou věcí" - oním svatým grálem investorů - bude „off-grid" a „micro-grid", tedy ostrovní a regionální řešení, malé zdroje ve správné kombinaci a s inteligentním propojením.

To jsou největší pecky, které jsem si v počítači značil tučně, když jsem se snažil zachytit debatu špičkových expertů. Byla poučná hlavně proto, že ve sněmovně končí projednávání zákona, který formálně nabízí nástroje na podporu obnovitelných zdrojů. Název je však zavádějící, fakticky bude sloužit k jejich potlačování, dožití a vyloučení z energetiky, neboť je považuje za nehodu, jejíž důsledky musí napravit. Uvolněný prostor obsadí nové jaderné elektrárny, které chce stavět ČEZ. Hrne se do nesmírně složitého projektu, a přitom si neumí poradit ani s důslednou modernizací uhelných elektráren podle evropského standardu, tedy pro nadkritický režim. Zatímco svět se mění, v Česku má být zabetonována situace na 80 let dopředu, tedy na dobu, než půjdou Nečasovi vnuci do důchodu.