Klimatickým alarmistům teče poslední léta do bot – a není to proto, že by tály ledovce. Právě naopak: katastrofické scénáře globálního „oteplování“ se ne a ne naplnit, přestože mnohé „neposlušné“ státy (především Rusko, Indie a Japonsko) stále odmítají zveřejnit svůj socialistický závazek snížit v rámci příští pětiletky emise takzvaných skleníkových plynů.

Poteče kečup?

To pochopitelně dráždí elity zemí, které „jedou“ v byznysu s emisními povolenkami, jimiž úspěšně podrážejí nohy vlastnímu hospodářství ve jménu „klimatické změny“ (o oteplování se již raději nehovoří). Miliardy, které za to z veřejných peněz inkasují, jsou lákavější, než ekonomické zdraví našich (jejich) zemí - jenže jak je nadále získat? Paraziti, přisátí na daňovody donedávna skvěle vyděšených poplatníků, začínají být v problémech. Hysterie, kterou to v nich vyvolává, tak často průzračně odhaluje kořeny klimatického křížového tažení za granty, dotacemi a nemravnými „příplatky“ – jakou jsou ty, jež denně hradíme třeba „solárnímu byznysu“.

Typicky americký ministr zahraničí John Kerry: Jeho manželka, Teresa Heinz Kerry, je předsedkyní nadace rodiny Heinzů, která bohužel nezůstala u vyrábění kečupů a od začátku se (jistě nezištně) podílí na kampani oteplovacích alarmistů. Nelze se potom divit, že pan Kerry hovoří tak, jak se uvádí v článku, který převzal web antimeloun.cz – to jest slovníkem, který by možná spíše než kazatelně slušel řečnickému pultíku některé z ničivých „velkých ideologií“ 20. století:

Věda podle Kerryho

„Oteplování, se kterým se potýkáme, je ‚naprostá katastrofa‘ a je to ‚konec života na Zemi tak, jak ho známe,‘ pokud s tím ‚něco‘ neuděláme, abychom ho zastavili,“ řekl Kerry a dodal, že pochybit nečinností je v tomto případě „krajní nedbalost. Je to hrubě nemorální.“

Ministr Kerry svou litanii o AGW přednesl před Atlantickou radou jako součást globálně organizované Klimatické série „Cesta do Paříže,“ která je zaměřená na strhávání podpory před nadcházejícím Klimatickým summitem Spojených národů v Paříži ve Francii.