Minulý týden přinesl další vzrušující kus na prknech divadla předstírajícího, že jsme suverénní a demokratický stát. Ústavní soud si na první pohled dovolili hodně: Jako by se tak trochu vzbouřil všemocné mezinárodní očkovací lobby, reprezentující průmysl s rozpočtem konkurujícím příjmům zbrojařů.

Když tu zprávu média přinesla, spousta rodičů v první chvíli zajásala. Především samozřejmě ti, kdo jsou znepokojeni povinností nechat státem očkovat své (v té chvíli ještě zdravé) potomky, přestože není jisté, že vakcíny dělají vůbec něco (kromě nežádoucích účinků).

Dobré zprávy? Jak které

Znepokojení je přitom pro popis jejich duševního rozpoložení velmi slabé slovo. Téměř denně potkávám matky, které poté, co si přečetly několik seriózních knih na dané téma, vědí o věci často více, než jejich dětská lékařka. Obvykle jsou pak ve stavu totální paniky. Není divu: Zákon, jímž stát přikazuje rodičům, aby vystavili své milované miminko vědomě něčemu, co mu v lepším případě ublíží "jen tak trochu", skutečně oživuje vzpoomínky na doktora Mengeleho. Úleva způsobená “přelomovým” rozhodnutím nejvyšší soudní instance je ale bohužel zřejmě předčasná.

Ústavní soud sice skutečně rozhodl, že pokuty, uložené páru “odmítačů” očkování z Tišnova na brněnsku, byly uloženy protiústavně. Také opatrně prohlásil cosi o “svobodě svědomí” (z jiných než náboženských důvodů). Opřel se o argumentaci matky, která pracuje s dětmi, jež trpí autismem. Svým způsobem tak  naznačil, že matčina argumentace není úplně šílená, což by tak trochu implikovalo, že poruchy autistického spektra a očkování spolu souvisejí. Tím ale také dobré zprávy končí.

Očkování nadřazeno ústavě i svědomí

V mimořádně špatném rozhodnutí, které odporuje základním principům právního státu (alespoň podle teorie, kterou nás kdysi učili), se Ústavní soud pokusil, aby se vlk nažral a koza zůstala sežraná, ale o něco méně vyděšená. Stačí už jen “komentář”, který přinesl i mainstream: “Podle Ústavního soudu lze nález aplikovat skutečně jen ve výjimečných případech tak, aby se nenarušila proočkovanost obyvatelstva, která se pohybuje od devadesáti do pětadevadesáti procent.” Jinými slovy: svoboda svědomí sice existuje, ale jen "výjimečně". A zájem na takzvané proočkovanosti populace (mimochodem jde o běžný, nikoli ústavní zákon) je nadřazen Listině základních práv a svobod.