Jsem přesvědčen, že ve světě, jehož historii tvoří válečně vřavy, kdy si silnější bral (nekupoval) majetek a území slabších, a kdy jsou i dnes tyto vítězné (zištné) bitvy a vítězní (zištní) vojevůdci oslavováni jako průlomové okamžiky státnosti, potažmo jako nejlepší synové národa, je trvání na tomto, jinak relevantním právním názoru, minimálně směšné. Zvlášť, když je z historie patrné, že už od Krista neprobíhala kumulace dnes církvemi poptávanému majetku pouze de iure...
Proto si myslím, že rozhodnutí o církevních restitucích nebylo učiněno na základě osobního přesvědčení těch, co ho schvalovali, že vše, co bylo ukradeno, má být vráceno okradeným, ale na principu prach obyčejného politicko - zištného rozhodnutí, kterým si z dějin vyzobli jen to, co se určité zájmové skupině u moci zrovna hodilo.

Mohu to dokázat i ukázáním na výši našeho státního dluhu, který nebyl stvořen legální spotřebou nezaměstnaných, nemocných či jinak sociálně potřebných, ale prach obyčejnou zlodějnou, notabene posvěcenou polistopadovými politickými rozhodnutími. Pokud mi chce někdo tvrdit, že "komunista" neměl nárok zestátňovat církevní majetek, ale polistopadový politik měl demokratické právo státní majetek vydat bezprecedentnímu rozkrádání, pak je to u mne licoměrný cynik, který by si zasloužil vyobcovat ze slušné společnosti. Tou bohužel nejsme a tak nám i tací lidé vládnou.