Bylo by docela zajímavé vyslechnout argumenty ministra na podporu vyslání vojáků do tzv. „mise“. Zajímavé by bylo poslechnout si jaký je podíl „starých členských zemí“ na odstrašení v místě. Proč ČR musí nastrkovat své vojáky do celkem nesmyslné mise v Pobaltí? To si jako někdo myslí, že až se to tady, vzhledem k současné situaci, podělá, že za to budou mít lístek na loď do Ameriky? Nikdo se ministerstva neptá na žádné detaily, nikoho to nezajímá, hlavně ať NATO neotravuje. Jak kdysi řekl jeden velvyslanec při NATO: “Chci tam vidět zapíchnutou vlajku ČR. Náklady mě nezajímají!“

Nákupy techniky jsou to samé. Nikoho z politiků nezajímá, jak bude nová technika včleněna do organizační struktury vojsk, jak její parametry odpovídají vedení základních druhů bojové činnosti. Nikdo se neptá na nic, ale hrdě se oznámí národu a světu - podívejte jak jsme dobří, nakupujeme. Jenže tomu, kdo bude novinky obsluhovat, prší za krk, nemá pořádnou výstroj a možnost si ji obměnit. Logistikům vstávají hrůzou vlasy na hlavě při myšlence na zásobování vojsk náhradními díly. Pojem unifikace nikomu nic neříká, hlavně ať proudí životodárná tekutina do stranické pokladny. Však „gumy“ si s tím poradí. Ministerstvo a generální štáb se jen hemží různými poradci, kteří si k řemeslu ani nečuchli, ale usměrňují běh věcí ku prospěchu kohosi, kdo tahá za nitky.

K tomu co se uvnitř AČR děje se výborně hodí citát ze hry Voskovce a Wericha „Balada z hadrů“: “Ten kdo se na svět dívá a ke všemu kývá, ten samozřejmě bývá vážený a ctěn. Takový mozek ptačí, tomu to snad stačí, já, ať se páni mračí, já musím s pravdou ven“ A já zde zveřejním část mého dopisu MO ČR, který jsem mu zaslal. Cituji: