A následuje slovo, jestli to tak mohu říci, si sice ve veřejném prostoru může dovolit vyslovit rotterdamský starosta, ale soudě podle nedávných událostí, už ne český prezident, natož aby si je veřejně osvojoval prostý český fejetonista.
A tak se raději uteču k jinému starostovi. Podobně jako nyní vycházející rotterdamská hvězda byl hvězdou po 11. září 2001 v Německu. Ke starostovi berlínské čtvrti Neukölln, k Heinzi Buschkowskimu. Vstoupil do dějin prohlášením, že multikulturalismus je mrtev.
Sám výrok by ho byl sotva tak proslavil. Slavný a dodnes respektovaný je proto, že již dvě desetiletí starostuje berlínské čtvrti, vyznačující se velikou rozmanitostí národnostních, etnických a náboženských původů jejích obyvatel.
Jeho úspěch, a proto ho sousedé, pocházející z mnoha koutů světa volí, tkví především v tom, že vytváří v mezích svých možností podmínky pro jejich vzájemné soužití při respektu obecně sdílených evropských, potažmo německých pravidel hry.
Postůjme chvíli u toho zdánlivě nevinného slova multikulturalismus. Jím prosazovaná bezbřehá tolerance k jinakosti nakonec vede k jevům, jež určitě sám ve své dobré víře nesledoval.
Ke ghettoizaci a k následnému rozpadu společnosti vůbec. V důsledku … fatálního rozhodnutí zavést náboženské vyučování do škol neuköllnské čtvrti, řekl Buschkowski v roce 2002 v německé televizi ZDF, potkáváte najednou daleko víc šátků na hlavě než před tři čtvrtě rokem… Dnes, když se dětí zeptáte na dvoře nebo ve škole, poslechni, vždyť ty jsi nikdy nechodila se šátkem na hlavě, proč ho najednou nosíš? Co se stalo? Nic. Tuhle u nás zazvonili, za dveřmi stáli dva muži a s maminkou se hádali. A druhý den už je ve škole v šátku. Lidé zde se cítí vyděleni z většinové společnosti.
A já k starostovu vyjádření dodám: Problém nastane i tehdy, když má spolu se třídou jet na výlet, protože sama údajně může jen do vzdálenosti, již ujde velbloud za jeden den, anebo se má se třídou účastnit hodin plavání, a přitom nesmí být oděna, aby byly jakkoli viditelné křivky jejího těla.
Protiislámské nálady jen živí terorismus a eskalují nenávist, vyzývá k toleranci Patočka
Není to ale nic, co bychom neznali. Moje nábožná prababička se ve vaně zásadně koupala v dlouhé říze. Skrze ni se mydlila a splachovala, protože přece bylo hříchem vidět i vlastní nahotu. Pan farář tak soudil. Imám podobně soudí dodnes.
Po staletí nás přece církve sekýrovaly se sexualitou. Dokonce přikázání „Nepožádáš…“, které v době, kdy vzniklo, vyjadřovalo nedotknutelnost soukromého vlastnictví, proměnily v „Nesesmilníš“. Není divu.
Skrze sexualitu nás nejlépe ovládaly, tvrdíce, že jen svazek manželský, bohem požehnaný, je posvátný a hříchu prostý.
Až Martin Luther měl manželství za užitečné, rozhodně ne za posvátné. Bezděky tak započal v Evropě revoltu proti církevní pruderii.
S těmi, kteří neodtáhnou do míst, jež si může ve veřejném prostoru případným slovem dovolit nahlas označit rotterdamský starosta, budeme muset mít určitou trpělivost. Chtějí-li však s námi opravdu žít pod jednou střechou, i oni se nutně musí mezi sebou poohlédnout po svém Martinu Lutherovi.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
