Státní úředník se naopak musí nacházet pod vlivem politické třídy. V jejím zájmu, potažmo v zájmu těch, jež politická třída zastupuje, tedy veřejnosti, přece pracuje.
Pan profesor politických věd přehlédl jednu maličkost. Byla překvapivě středem pozornosti už osvícených panovníků, jakými byli Marie Terezie, její syn Josef či pruský král Bedřich Veliký.
Vystaveni historické nutnosti začít budovat moderní stát, postavený na profesionální byrokracii a řádné armádě, zjistili, že takový stát nemůže fungovat, jestliže by byl pod vlivem momentální politické libovůle kohokoli. Byť ten kdokoli byl sám panovník.
Sjednotili trestní právo a do veřejného života vnesli obecně závazný trestní kodex. Jím byli soudci povinni výlučně se řídit. I ostatní úředníci byli povinni výlučně se řídit právními předpisy. V obecné rovině vyjadřovaly zpočátku vůli panovníka. Postupně však v 19. století v důsledku rozvíjející se demokratizace pro změnu vůli lidu.
Rakouská monarchie ve snaze zajistit nezávislost státní byrokracie byla nebývale důsledná. Vnější projevy její důslednosti potkáváme dodnes pomalu na každém kroku. Byrokracie byla nezávislá i v rozhodování o tom, jak nakládat s veřejnými finančními prostředky.
Avšak jen proto, že každý výdaj byl přesně předpisem vymezen, každý druh spotřeby měl svoji specifickou normu, dnes se tomu říká controlling, každá stavební investice, ať už šlo o školu či nádražní budovu nebo o budovu soudní, musela respektovat závazné standardy stavební i standardy vnitřní vybavenosti. Konkrétní ráz vybavenosti, ať jste vešli do úřední místnosti ve Lvově anebo v Aši, vás nenechal na pochybách, zda jste v pracovně hejtmana nebo předsedy soudu či řadového úřady.
Dodnes podle vnějších dispozic tehdejších staveb na první pohled poznáme, k jakému účelu budova sloužila. Podle nádražních staveb kdekoli ve střední Evropě vymezíme, kam až sahala rakouská monarchie.
Když vypukla první světová válka, rakouská železnice spolehlivě dopravovala vojenské oddíly na místo určení. Stejně tak dopisy a balíky polní pošty. Řídila ji politicky nezávislá byrokracie.
Za to armáda, kam se již v prvních dnech hnula, byla bita jako žito. Rakouští vojáci nebyli přitom o nic méně stateční než jejich protivníci. Armády se ale zmocnili arcivévodové a arciknížata. Jejich jediná kompetence velet se odvozovala od blízkosti k panovnickému domu a chorobnou snahou ukájet si velením politické libido.
Pana profesora by pochválil Vladimír Iljič Lenin. Zastával rovněž názor, že státní úředník musí podléhat politickému vlivu. Vždyť, co je stát? Organizované násilí kanalizované ve prospěch konkrétní politiky.
Jestli se panu profesorovi politických věd chce v takovém státě žít, spánembohem.
Osobně dávám přednost státu právnímu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
