Těmi, které se jen tak nezmění jsou překážky v hodnotovém nastavení společnosti. Bohužel, stále ještě si nemalá část obyvatel naší země myslí, že občanská aktivita a zájem o věci veřejné v mladém věku není nic dobrého. Snad je za tím přetrvávající zkušenost z minulého režimu, že určitý typ aktivity se může velmi vymstít nebo že příliš aktivní lidé pomáhají udržovat špatný systém. Možná hraje roli i klausovská doktrína devadesátých let, že veškerou aktivitou občana by mělo být pouze využití volebního práva jednou za čtyři roky. Sám dobře vím, jak hluboko je toto v myšleních lidí zakotveno a jak je těžké se s tím ve společnosti potýkat. Jenže, společenskou změnu nelze udělat jen tak, ta musí probíhat po desítky let.

Jednodušší metodou, jak mladé přimět k občanské angažovanosti, je jim v tom prostě nebránit legislativními opatřeními.

Například, prezidentské volby nebo místní referendum. Poměrně jednoduchá, velmi sledovaná a snadno uchopitelná témata. A můžou občané mladší osmnácti let podepsat podpisovou listinu, aby vypsání referenda nebo svého oblíbeného kandidáta podpořili? Myslí si snad společnost, že by takové jednání nepochopili?