První otázkou je nastavení nového měnového pořádku. Skotští politici by si přáli zachovat měnovou unii s Británií. To ale Londýn odmítá, a tak v zásadě přicházejí v úvahu dvě varianty. Buď se Skotsko rozhodne přijmout libru jednostranně proti vůli Londýna (podobně jako Černá hora euro). Tím by ale ztratilo jakýkoliv vliv na měnovou politiku a nová centrální banka by ani nemohla dobře působit jako věřitel poslední instance. Alternativou je přijmout svojí vlastní měnu. To by ale bylo spojeno s poměrně velkými transakčními náklady. Skotská ekonomika je malá a hodně orientovaná na finance a těžbu ropy - nová měna by tedy pravděpodobně byla hodně nestabilní. Pokud by Skotové chtěli zajistit kvůli stabilitě úspor alespoň dočasně stabilní kurz k libře, museli by si nakonec zvyknout na znatelně vyšší úrokové sazby. Pokud by skotské banky měly ztratit přístup k Bank of England již během přechodného (18měsíčního) období, budou se poměrně rychle stěhovat na jih do Londýna.

Druhá velká otázka je dělení vládního dluhu a stav veřejných rozpočtů. Pokud by se dluh dělil podle počtu obyvatel a ropná pole podle geografické příslušnosti, pohybují se odhady skotského veřejného dluhu od 80-90 % HDP. Což na malou otevřenou ekonomiku s nejistým měnovým režimem není vůbec málo. Eventuální postoj ratingových agentur ke Skotsku bude pak záležet na tom, jak rychle se sporné otázky nové měny a rozdělení ropy a dluhu vyřeší.

Třetí velkou otázkou s tím spojenou je ochota podnikatelů zůstat v nejistém skotském prostředí. Z prováděných průzkumů vyplývá, že až 40 % skotských firem by zvažovalo v případě samostatnosti odchod do Británie. To by pro relativně malou ekonomiku nebylo nic příjemného.