Jan Zavřel: Proč všichni lžou? (2. část)

Blokování všech okamžitě likvidních rezerv MSD započalo ze strany VSZ Praha dne 3.5.2013 na základě trestního oznámení FAU MF ze dne 25.4.2013, kde byly uvedeny dva úvěry z dubna roku 2013 s podezřením na úvěrový podvod v celkovém objemu 333 mil. Kč. Tak jak VSZ Praha neustále rozšiřovalo rozsah zajištění až na dvojnásobek vlastního kapitálu MSD a tak jak jako na běžícím pásu odmítalo jednu žádost MSD byť i jen o částečné uvolnění finančních prostředků na platby klientům, rozšiřovalo VSZ Praha svou argumentaci o nové argumenty, které se později ukázaly jako nepravdivé, jako například:

Účelově převzalo VSZ Praha do svého „vyšetřování“ vzorek úvěrů prověřovaných kontrolou ČNB: „Prověřovány jsou úvěrové obchody družstva jako celek za období od počátku roku 2012 do dubna 2013 v rozsahu nejméně 33 úvěrových případů o celkovém objemu 3,97 miliard Kč.“

Dále pak byl časový rozsah trestné činnosti rozšířen i na rok 2010 a na desítky úvěrů: „Všechny dosud zjištěné skutečnosti svědčí pro to, že se jednalo v celé řadě (nejméně v řádech desítek) dílčích útoků“

Ve svém vyjádření pro ústavní soud VSZ Praha posouvá prověřovaný časový úsek ještě před rok 2010: Cituji: „Prověřovanou trestnou činnost lze popsat tak, že se jednalo nejméně od počátku roku 2010 o předem připravené a dohodnuté transakce v řetězci, …“ Účelovost tohoto tvrzení lze mimo jiné doložit i faktem, že osoby, které byly v období před rokem 2010 do konce záři 2010 v představenstvu MSD, nebyly pozvány ani k podání vysvětlení.

Přitom od trestního oznámení FAU MF ze dne 5.6.2013 nedošlo až do data obžaloby v lednu 2016 tedy po téměř třech letech šetření k prodloužení období před listopad 2012, počet podezřelých úvěrových případů nebyl nikdy rozšířen, ale naopak zúžen z 11 uvedených v trestním oznámení FAU na konečných 8 uvedených v obžalobě v celkové výši 1,4 mld. Kč oproti dříve uváděným 3,97 mld. Kč. Lze tedy konstatovat, že ani jeden účelově vymyšlený argument ze strany VSZ Praha nedošel po třech letech vyšetřování svého naplnění. Přes to VSZ Praha neváhá gradovat své „odůvodnění“ i následovně: „Jedná se důvodné podezření z trestné činnosti, jejímž cílem mělo být úplné vyvedení vkladů členů družstva a následné zastření původu finančních prostředků z Metropolitního spořitelního družstva.“ Za povšimnutí určitě stojí i fakt, že VSZ Praha uměle nafukovalo celý případ i ve svém vyjádření pro ústavní soud.

Jako naprosto liché vyšlo na základě obžaloby i tvrzení VSZ Praha že „management spoléhal, že vklady budou vyplaceny z FPV“ Údajná „škoda“ patřičně nafouknutá a vyčíslená VSZ Praha v obžalobě ve výši 1,2 mld. Kč byla v souladu s úředním sdělením ČNB ze dne 27. května 2011 plně kryta vlastním kapitálem MSD a členů družstva, ani FPV by se celá situace vůbec nedotkla i kdyby došlo k naplnění nepravděpodobného scénáře nastíněného VSZ Praha.

Dále VSZ Praha kriminalizuje snahu MSD dostát svým zákonným závazkům i takovými nesmyslnými tvrzeními jako ukrývání disponibilních prostředků v ČNB na účtu povinných minimálních rezerv v ČNB (PMR). Přitom zákonem není omezeno, kolik finančních prostředků by na účtu PMR mělo nebo muselo maximálně být.

VSZ Praha si zákon neprostudovalo a tak nevědělo, že ze zákona se na účtu PMR sleduje průměr prostředků za daný měsíc, takže v průběhu měsíce může být na účtu PMR i 0 Kč a jindy mnohonásobně více než předepsaná částka – vždy tak, aby průměr za daný měsíc dosáhl zákonem požadované hodnoty.

VSZ Praha kriminalizovalo i nákup dluhopisů přes společnost WOOD & Company Financial Services, a.s., obchodníka s cennými papíry. Z těchto dluhopisů insolvenční správce později inkasoval platbu úroků a prodal je za běžné tržní ceny.

Ve snaze kriminalizovat management MSD VSZ Praha kriminalizuje i výplatu ročních odměn ze zisku MSD, kdy se jednalo o dlouhodobě plánovaný krok, jak vyplývá ze zápisu představenstva ze dne 19. 3. 2013, zápisu z členské schůze ze dne 22. 4. 2013 a vnitřního předpisu č. 2/2010, verze 4.00, Pravidla pro odměňování. Navíc systém odměňování MSD byl 1x ročně v souladu se zákonnými požadavky reportován na ČNB a ta k němu neměla nikdy žádné připomínky.

Zde si dovolím připomenout, že MSD za rok 2012 vykázalo zisk 160 mil. Kč po zdanění (auditováno auditorem schváleným ČNB) a k 30.4.2013 mělo zisk 90 mil. Kč.
VSZ Praha kriminalizovalo i členy MSD, kteří si v MSD uložili své peníze svým tvrzením, že „podezření se netýká pouze členů statutárního orgánu družstva, ale i řady osob, které stály mimo družstvo, či které ve vztahu ke družstvu vystupovaly kupř. jako klienti, i příkazy k úhradě, vystavené jinými osobami než členy managementu družstva mohou mít s posuzovanou trestnou činností souvislost.“ Toto tvrzení VSZ Praha se rovněž nikdy nepotvrdilo a lze ho považovat za zcela účelové.

VSZ Praha argumentovalo kvantitou, nikoliv kvalitou a to množstvím nashromážděného (sběrového) papíru: „… se spisový materiál, shrnutý v té době cca do 4 svazků, rozrostl tak, že v současné době je členěn do více než dvaceti svazků.“ Co se v těch více než 20 svazcích asi nachází, když za tři roky vyšetřování došlo k zúžení celého případu proti původnímu trestnímu oznámení FAU MF a VSZ Praha bylo v obžalobě nuceno falešně interpretovat tzv. „důkazy“?

VSZ Praha se uchylovalo k nepravdivým tvrzením, kdy například tvrdilo, že na bankovních účtech poškozeného je fakticky blokována částka ve výši 2.168.956.199,00 Kč. Ve skutečnosti byla totiž MSD na všech bankovních účtech blokována částka ve výši 2.666.215.531,00 Kč.

Navíc k zajištění peněz VSZ Praha na účtech MSD došlo od 3. května do poloviny května roku 2013 a přitom teprve zkraje června roku 2013 začíná Policie České republiky (PČR) otvírat pytle s dokumenty zajištěnými v MSD již 3. května 2013. Přitom tato zajištěná dokumentace sama o sobě měla orgánům činným v trestním řízení sloužit jako podklad k provedení zajištění peněžních prostředků. Co vedlo PČR k zajištění desítek úvěrových spisů, když od samého počátku se jednalo o 8 úvěrů? Nepotvrzuje snad výsledek vyšetřování, že úvěrová činnost a řídící a kontrolní systém MSD byl jako celek v pořádku, když ze stovek úvěrů poskytnutých MSD má PČR po třech letech podezření na 8 úvěrů?

Dále MSD upozornilo na tyto nedostatky v procesu blokování peněz ze strany VSZ Praha:

Blokace nesmí ohrožovat chod poškozeného. Trestní řád umožňuje selektivní blokaci, a pokud je možná, jakože v daném případě byla, tak musí být využita, jinak jde o nezákonný postup.

MSD upozorňovalo VSZ Praha také na to, že v okamžiku, kdy dojde k tak masivnímu zajištění peněžních prostředků finanční instituce, jako se tomu stalo v případě MSD, musí zajišťující subjekt, tedy VSZ Praha, převzít a plnit funkci zpracovatele žádostí o provedení příkazů k úhradě.

VSZ Praha nijak s MSD nekomunikovalo a věc zajištění peněz neřešilo, přestože MSD dobrovolně poskytlo veškeré informace a bylo plně kontaktní. Státní zastupitelství tak nepostupovalo v souladu s trestním řádem, kdy v takto specifické věci mělo postupovat v součinnosti s poškozeným. Navíc VSZ Praha mohlo anebo i bylo povinno podle § 45 odst. 2 trestního řádu, per analogiím, stanovit opatrovníka, který by na výplatu peněz MSD jeho členům dohlížel, toto však rovněž neučinilo.

Pokud mělo VSZ Praha podezření, která uvádělo, tak mělo zajistit najednou všechny účty MSD a všechny prostředky na nich uložené. Postup, kdy byla nejprve zajištěna část prostředků, když MSD muselo ze zákona dovolené platby provádět, a pak bylo zajištěno vše právě s argumentem, že MSD provádělo „nedovolené“ operace, je tak účelový, že je až za hranou zákonného postupu. Navíc je zvláštní, že VSZ Praha zablokovalo svými rozhodnutími 2,7 mld. Kč a spokojilo se se stavem, kdy na zablokovaných účtech byl zůstatek „jen“ 2,3 mld. Kč. Proč tedy dále VSZ Praha neblokovalo další prostředky na účtech MSD, když bylo původně toho názoru, že v MSD je nutno zablokovat 2,7 mld. Kč?

Na účtech MSD bylo blokováno celkem 2.726.269.595,69 Kč (část prostředků byla ČSOB blokována neoprávněně) přitom celková výše nevyčerpaných (či nedočerpaných) úvěrů činila 570.307.775,00 Kč a je prokazatelné, že MSD respektovalo zákaz ČNB tyto nedočerpané úvěry klientům poskytnout. Jaký byl tedy reálný důvod blokace tak vysoké částky na účtech MSD? Jestliže VSZ Praha účelově argumentovalo vyvedením všech peněz z MSD proč potom nezajistilo i další 2 mld. Kč, které přitekly na účty MSD později? Čím si management MSD získal důvěru VSZ Praha, že mohl zcela bez kontroly hospodařit s dvěma miliardami Kč?
Z odůvodnění rozhodnutí o neuvolnění finančních prostředků MSD je však zřejmé, že se státní zástupkyně jednotlivými příkazy k úhradě vůbec nezabývala, položky uvedené v seznamu předloženém MSD a doložené příkazem k úhradě nezkoumala, neprověřila a nevyhodnotila, neboť uvedené příkazy k úhradě v odůvodnění rozhodnutí vůbec nezmínila. Neuvedla tak, které z nich považuje za vadné a které nikoli a proč. Proto je zjevné, že státní zástupkyně neposuzovala materiální obsah podané žádosti o, byť i jen částečné, uvolnění peněz na účtech MSD, když v odůvodnění se tvrzením MSD nezabývala. Navíc všechny příkazy klientů byly opatřeny úředně ověřeným podpisem a není známo, že by byla někomu zamítnuta výplata peněz z FPV, čímž bylo prokázáno, že žádný člen MSD v něm neměl uloženy „špinavé“ peníze.

MSD žádalo státní zástupkyni JUDr. Danielu Smetanovou o setkání za tím účelem, aby celá problematika zajištění peněžních prostředků byla rozumně a uspokojivě vyřešena tak, aby nebyl ohrožen chod MSD. Navržené jednání však bylo ze strany státní zástupkyně odmítnuto. Přestože stání zástupkyně jednání s poškozeným odmítnula, nadále věc medializovala, vydávala prohlášení a poskytovala novinářům rozhovory, čímž obhajovala svůj nezákonný postup a evidentní nedostatky v procesu zajištění peněžních prostředků. Navíc touto svou mediální činností prokazatelně vyvolala run na MSD.

VSZ Praha zcela v rozporu se zákonem informovalo veřejnost o rozhodnutí ČNB o odejmutí licence MSD podnikat jako družstevní záložna. Jediný, kdo je oprávněn informovat o odejmutí licence je ČNB, až poté, co takové rozhodnutí nabude právní moci. Dozorová státní zástupkyně poskytovala třetím osobám informace o probíhajícím správním řízení a i za cenu porušení zákona, a tím se u veřejnosti snažila obhájit svůj postup, přitom podávala informace o správním řízení, které není pravomocně ukončené, které sama nevede a jehož není účastníkem, o kterém tudíž nemá mít informace, informovala veřejnost způsobem vyvolávajícím dojem, že MSD byla pravomocně odebrána ČNB licence k činnosti, aniž by současně uvedla relevantní okolnosti a kroky MSD jako účastníka správního řízení a konečně za situace, kdy ČNB, která vede předmětné správní řízení, odmítla veřejně jakoukoli informaci vydat s tím, že jí to zakazuje zákon. Nesvědčí snad tento postup o ukázkové spolupráci ČNB a VSZ Praha? Vždyť ČNB by po zveřejnění této informace měla právní problém. Ale jaký problém mohlo mít VSZ Praha za situace, kdy celou akci přikryla Vrchní státní zástupkyně? Z uvedené situace lze s poměrně vysokou mírou pravděpodobnosti odvodit, že VSZ Praha zveřejnilo na objednávku ČNB informace, které ČNB sama zveřejnit nesměla a že ČNB už dopředu věděla, že licenci i přes rozklad předložený MSD stejně odejme.

S ohledem na skutečnost, že orgány činné v trestním řízení čile čerpaly z v té době probíhajících, avšak do té doby neukončených správních řízení u ČNB, mělo se VSZ Praha rovněž seznámit s námitkami a příp. důkazy uplatněnými v těchto řízeních MSD, aby náhled na věc nebyl pojímán pouze jednostranně. VSZ Praha zcela nekriticky přejímalo lživá tvrzení ČNB o schvalování úvěrů.“ za několik minut“ nebo například o formální roli útvaru řízení rizika a další. VSZ Praha si vlastními silami nijak neprověřovalo, zda výsledky správního řízení ČNB odpovídají realitě, což je v podmínkách jakéhokoli úředního řízení ve smyslu zásad spravedlivého procesu neobvyklé. Není od věci se v této souvislosti ptát: Bylo VSZ Praha dopředu od ČNB informováno o předem rozhodnutém výsledku správního řízení vedeného ČNB?

Nikdy nebylo prokázáno, že by MSD vyvádělo peníze ze svých účtů, že by peníze uložené v MSD pocházeli z trestné činnosti, že by se některý člen MSD, střadatel nebo člen s dalšími členskými vklady pokusil přes MSD vyprat peníze pocházející z trestné činnosti, že by MSD porušovalo omezení své činnosti nařízené ČNB dne 7.5.2013, že by transakce prováděné mezi vlastními účty MSD byly nezákonné.

VSZ Praha svým trváním na zajištění všech prostředků na všech účtech MSD donutilo MSD k předčasnému zrušení termínovaných vkladů a předčasnému prodeji dluhopisů a tím mohlo způsobit MSD škodu jednak z ušlých úroků a poplatků za předčasně zrušené termínované vklady, a jednak není možné vyloučit, že prodejem dluhopisů v jinou dobu by byl výnos z prodeje těchto dluhopisů vyšší.

Výsledkem konání VSZ Praha tedy bylo, že úplně nevinní a nezainteresovaní lidé byli bezprecedentně poškozeni a nemohli se po dobu cca 5-ti měsíců dostat ke svým penězům, na což měli zákonný a nezpochybnitelný nárok. Tímto jednáním VSZ Praha jim vznikla blíže neurčená škoda. Dále VSZ Praha způsobilo svým jednáním škodu FPV, který musel vyplatit o cca 2 miliardy Kč více, než bylo v dané situaci nezbytně nutné. Na těchto škodách se podílelo VSZ Praha, Vrchní soud v Praze a v konečném důsledku i Ústavní soud i když tento rozhodoval na základě nerelevantních a zkreslených informací.

Po té co VSZ Praha zajistilo peníze MSD v objemu převyšujícím dvojnásobek základního kapitál, což muselo zcela zákonitě vést ke krachu MSD, zcela rezignovalo na svou úlohu a nechalo management MSD bez kontroly hospodařit s 2 mld. Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že VSZ Praha muselo mít přehled o platbách uskutečňovaných z MSD a vzhledem ke skutečnosti, že se nikde v obžalobě neobjevilo obvinění managementu MSD o nesprávném hospodaření s těmito dvěma miliardami, jeví se trvání VSZ Praha na zajištění 2,7 miliardy Kč s vysokou mírou pravděpodobnosti jako velmi účelové s cílem maximalizovat škody členů MSD – střadatelů a škody FPV a s cílem dosáhnout krach MSD.

Závěrem je třeba upozornit i na fakt, že za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá (25 Cdo 479/2007).

Nepochybně je zajímavé, že přes skutečnost argumentace neustálého rozšiřování případu jak co do počtu prověřovaných úvěrů tak co do délky časového období a co do množství nashromážděného papíru blíže neurčeného druhu byla státní zástupkyně paní JUDr. Daniela Smetanová nucena uchýlit se v obžalobě k falešné interpretaci nashromážděných rádoby „důkazů“.

V obžalobě jsou jako „důkazy“ použity dokumenty z jiné doby z jiné firmy a týkající se úplně jiné činnosti, které nemají jakoukoliv souvislost s činností MSD. Dále je používána metoda vytrhávání jednotlivých skupin slov z telefonických odposlechů, kdy se například VSZ Praha snaží v rozporu s vyjádřením auditora „dokazovat“ že v MSD nesedí v bilanci součet aktiv a pasiv. Selektivně jsou z důkazového materiálu v rozporu se zákonem vybírány pouze „důkazy“ které může VSZ Praha použít proti obviněným a jsou vypuštěny všechny skutečnosti, které svědčí v jejich prospěch.

Vrcholem umění lhát je zcela účelová záměna jmen účastníků komunikace po SKYPE, která je doložena ve spisu, provedená státní zástupkyní JUDr. Danielou Smetanovou v závěrech obžaloby. Smí snad státní zástupce libovolně pozměňovat důkazní materiál a vkládat do úst obžalovaným libovolné rozhovory dle své aktuální potřeby?