Jan Zavřel: Proč všichni lžou? (4. část)

Na úvod je nutné konstatovat, že znalec zcela otevřeně deklaruje, že si ke zpracování posudků nezajistil základní informace jako vnitřní předpisy MSD, zápisy z představenstev MSD nebo přístup do jeho informačního systému a to i přes skutečnost, že mu byla součinnost v tomto směru nabídnuta. Znalec v posudcích používá všeobecné pojmy a odkazuje se na „zvyklosti“ finančních institucí, které nejsou nikde definovány ani zákonem nebo úředním sdělením stanoveny. (V posudku přiznává, že, cituji: „Znalec ale také doplňuje, že neměl k dispozici veškeré příslušné podklady, které by umožnily zcela komplexní posouzení“)

Posudek vůbec nepřihlíží k §8 Vyhlášky 123/2007 Sb., který říká: „Povinná osoba naplňuje požadavky stanovené na řídicí a kontrolní systém s ohledem na svou velikost, organizační uspořádání, povahu, rozsah a složitost činností, které vykonává nebo hodlá vykonávat, a přihlíží přitom k vývoji prostředí, v němž podniká, včetně vývoje v oblasti řádné správy a řízení společnosti.“ To znamená, že ne všechny finanční instituce musí mít nutně stejně robustní řídící a kontrolní systém.

Znalec nezohledňuje, že ČNB byla povinna podle §9 odstavce (3) Vyhlášky 123/2007 Sb.: „Česká národní banka uveřejňuje ve Věstníku České národní banky a) přehled vybraných uznávaných standardů a přehled vybraných vydavatelů uznávaných standardů, b) srovnávací standardy (benchmark), jejichž obsahem jsou očekávání České národní banky při naplňování požadavků této vyhlášky.“ ČNB nic takového nevydala, takže, to co uvádí znalec ve svém posudku např. o obvyklé praxi bank, není nijak zákonně kodifikováno, a tudíž to nemůže být ze zákona vymáháno. ČNB v žádné své vyhlášce nebo úředním sdělení nepojednává o způsobech čerpání úvěrů a nezakazuje načerpání úvěru na účet dlužníka a nestanovuje povinné nebo doporučené náležitosti podnikatelského záměru. Kupodivu nikde není ani definovaná zákonná povinnost dlužníků předkládat podnikatelský záměr. V odborném tisku jsou publikovány i takové extrémní názory jako: „podnikatelský záměr škodí businessu“. Viz článek v Ekonom 30.1.-5.2. 2014 číslo 5 „Všichni pořád požadují nějaké byznys plány, ale tím spoustu dobrých nápadů zabijí.“

Znalec podnikatelský záměr označuje za nerealistický a neúplný pouze na základě jeho formální stránky. Úvěr byl poskytnut na nákup a prodej nemovitostí, který v roce 2013 byl velmi výhodný, což dokazují i články v tisku jako např. Ekonom 7.-13. 5. 2015 číslo 19. Nákup a prodej nemovitostí se ziskem je zcela legitimní podnikatelský záměr, na kterém realizovala svůj zisk celá řada podnikatelů a není na něm nic nereálného.

Ve svém posudku znalec použil neurčitý termín: „omezení podstupovaných kreditních rizik MSD na co nejmenší akceptovatelnou úroveň“. Zákon ani vyhlášky pojem „co nejmenší akceptovatelná úroveň rizika“ nezná, nikde není definováno, co se tím myslí a jak se taková úroveň rizika vypočítá (nulové riziko je při neposkytnutí žádného úvěru, ale pak je i 100% jistota záporného hospodářského výsledku). Znalec v posudku tento pojem rovněž nedefinuje. Naopak úřední sdělení ČNB ze dne 27. června 2012 mluví zcela logicky o povinnosti „při řízení rizik zohlednit všechna významná rizika a rizikové faktory, kterým je nebo může být vystavena (banka, spořitelní a úvěrní družstvo) s přihlédnutím k povaze, rozsahu a složitosti činností, a je povinna udržovat ke krytí rizik, kterým je nebo může být vystavena, přiměřený kapitál.“ Čili nikoliv rizika minimalizovat, ale rozpoznaná rizika krýt kapitálem. V odstavci 3. opět vyhláška nemluví o minimalizaci rizik, ale o krytí rizik kapitálem, viz: „Z uvedených důvodů instituce, pokud je vystavena úvěrovému riziku, řídí i riziko spojené s úvěrovou ztrátou a v přiměřené míře je pokrývá kapitálem.“ MSD mělo vždy všechna možná rizika pokryta kapitálem, což vyplývá z faktu, že ČNB neměla nikdy připomínky k systému vnitřně stanoveného kapitálu, který jí byl v souladu se zákonnými ustanoveními pravidelně reportován. Navíc znalec ignoroval skutečnost, že MSD v souladu s vyhláškami a úředními sděleními ČNB na své členské schůzi dne 22.4.2013 rozhodlo o navýšení vlastního kapitálu o celý zisk z předchozího roku ve výši 165 mil. Kč a o další členské vklady ve výši 200 mil. Kč. Znalec zde prokázal zásadní neznalost principů řízení a krytí rizik bank a družstevních záložen.

Znalec se vůbec nezabývá možností, že potenciální útok úvěrových podvodníků mohlo MSD díky své vysoké likviditě a relativně silné kapitálové vybavenosti přežít a bez brutálních zásahů státních orgánů by nezkrachovalo. Navíc z minulého vývoje je jasné, že členové družstva s dalšími členskými vklady byly ochotni a připraveni podle potřeby posílit vlastní kapitál MSD. Například i fiktivní škoda uvedená v obžalobě ve výši 1,2 mld. Kč., by byla plně kryta vlastním kapitálem MSD.

Znalec vůbec neuvedl ve prospěch MSD, že MSD ve své smluvní dokumentaci a úvěrových podmínkách mělo řadu ustanovení, která dlužníkům zakazovala zneužití poskytnutých úvěrů a vystavovala je tak trestnímu postihu. Při hodnocení transakcí dlužníků MSD do posudku objektivně neuvedl, že o těchto transakcích porušujících úvěrovou smlouvu a všeobecné úvěrové podmínky MSD nebylo informováno a tudíž o nich nevědělo a ani k nim nedalo souhlas.

Dalším zavádějícím a „všeobecným“ tvrzením, vyplývajícím z neznalosti vnitřních předpisů MSD je tvrzení znalce, že pracovníci obchodu „jsou na uzavření obchodu obvykle finančně zainteresování.“ aniž by znalec uvedl skutečnost, že v MSD tomu tak nebylo. V MSD byli všichni pracovníci zainteresování na zisku MSD, což vylučovalo, aby pracovníci úvěrového oddělení byli náchylní poskytovat špatné úvěry za každou cenu – špatné úvěry přináší jedině ztrátu.

Dále znalec prokázal zásadní neznalost účetnictví, když konstatuje, že převodem finančních prostředků z jedné společnosti na druhou došlo ke snížení majetku. Ke snížení majetku převádějící společnosti v žádném případě nedošlo, pouze krátkodobý finanční majetek byl nahrazen pohledávkou za společností, na kterou byly finance převedeny. Ke snížení hodnoty majetku by došlo až v případě, kdyby se pohledávka stala nedobytnou.

Znalec překračuje svůj mandát, když se vyjadřuje k právní úrovni smluvní dokumentace, ač na to nemá příslušnou odbornost.

Znalec vůbec nebere v úvahu nebo možná ani neví, že v bankovní praxi všech bank je běžně vyžadováno, aby pro projekty nákupu, zhodnocení a prodeje nemovitostí, developerské projekty a pro projektové financování byly realizovány v čerstvě založené společnosti tzv. „SPV“ nebo též „SPC“. (viz též úřední sdělení ČNB ze dne 27. května 2011).

Znalec zcela opominul v posudku uvést, že systém hodnocení zástav v MSD byl založen na posudcích soudních znalců, kteří trestněprávně odpovídají za své posudky a skládají slib. Podle českého práva lze na tyto posudky spoléhat „v dobré víře“ (čehož například využil i předseda vlády České republiky pan Bohuslav Sobotka v kauze bytů OKD, což také veřejně prezentoval). MSD jako malá organizace ve smyslu §8 vyhlášky 123/2007 Sb. si zvolila tento postup, který je plně v souladu s českým právním řádem. Posudky byly dále zkoumány a hodnoceny úvěrovým oddělením front office, risk manažerem a úvěrovou komisí.

Hrubou dezinterpretací v posudku je i skutečnost, kdy znalec vůbec nebere v úvahu, že dlužník přestal splácet své závazky vůči MSD až nějaký čas po zablokování jeho peněz. Obecně nelze po dlužníkovi spravedlivě požadovat, aby realizoval podnikatelský záměr a splácel úvěr, když má zablokovány peníze právě z takto poskytnutého úvěru.

Znalec v posudku dále konstatuje, že dlužníci žádné nemovitosti nenakoupili. Jak ale mohli dlužníci nakoupit nemovitosti, když jim krátce po poskytnutí úvěru byly zablokovány poskytnuté peníze.

Znalec zřejmě zcela záměrně formuluje texty posudku tak, že vyznívají, jakoby růst družstva byl sám o sobě trestný čin. Stejná nebo podobná formulace se objevuje i v hodnotících textech ČNB. Růst MSD byl výsledkem správné tržní strategie a manažerského umu.

Když znalec v posudku komentuje zvyšování dalších členských vkladů MSD, zcela abstrahuje od skutečnosti, že toto navyšování bylo nutné z hlediska plnění požadavků ČNB na vlastní kapitál finančních institucí a v souladu s požadavky Vyhlášky 123/2007 Sb. a dále zcela ignoruje fakt, že navyšování dalších členských vkladů schvalovala členská schůze a ČNB byla o něm pravidelně informována – dostávala zápisy z členských schůzí. Znalec záměrně celý odstavec formuluje tak, aby vyzněl v neprospěch managementu MSD. Znalec v posudku zcela účelově deklaruje pokles dalších členských vkladů o 0,18% proti navýšení v roce 2013 jako „výraznější pokles členských vkladů“, když tento pokles proti celému vlastnímu kapitálu MSD činí „výrazných“ 0,031%. Jednalo se o účetní transakci, která odstraňovala nepřesnosti vzniklé ještě z doby vedení účetnictví externí účetní.

Dále znalec vůbec neuvedl, že jak MSD rostlo, poskytovalo nové úvěry a že je zcela zákonité, že část těchto úvěrů musí být klasifikována – viz úřední sdělení ČNB ze dne 27. června 2012 kde ČNB uvádí předpokládanou průměrnou výši ztrát jednotlivých finančních institucí. Viz ZDE.

Znalec v posudku zřejmě záměrně neuvedl, u kterých úvěrů a z jakých zdrojů zjistil, že došlo ke schválení úvěrů během dvou dnů. Toto je i vzhledem k výpovědi všech svědků zcela nepravdivá informace a navíc je v rozporu s tvrzením ČNB, která deklaruje schvalování úvěrů „během několika minut“. V současném boji o klienta se banky předhánějí v marketingových sděleních, za jak krátkou dobu v řádu jednotek dnů jsou schopny schválit úvěr. Takže i kdyby MSD schvalovalo úvěry za dva dny, jako že se tak nedělo, v čem by byla trestnost jeho počínání?

Dále znalec opakovaně formuluje textaci tak, aby vyznívala proti MSD, a obrací logiku věci zcela naruby, když tvrdí, že je podezřelé, že všechny úvěry byly poskytnuty právě do výše 80% zástav. MSD vždy z hlediska obezřetnosti snižovalo hodnotu zástav stanovenou posudkem vypracovaným soudním znalcem a pro požadovaný úvěr požadovalo odpovídající výši zajištění, bez kterého nemohlo úvěr poskytnout. Takže žadatel buď měl dostatek zajištění, nebo úvěr nedostal. Snižování hodnoty zástav samozřejmě vycházelo z vnitřních předpisů MSD a bylo znakem obezřetnosti MSD.

Znalec si v posudku protiřečí. V posudku uvádí, že průměrná riziková přirážka k úrokové sazbě na trhu byla 1,4 %, přičemž v půli odstavce říká, aniž by to nějak zdůvodnil, že 7% riziková přirážka připočítávána k úroku MSD je nízká. Přitom je to 5 krát víc než průměr trhu. Kde je míra navýšení rizikové přirážky? Jak může znalec něco hodnotit, aniž uvede příslušnou míru? Správnost výše rizikové přirážky použité MSD lze dokázat i ziskovým hospodařením MSD s velmi dobrou likviditou a kapitálovou vybaveností a nízkým procentem úvěrů v selhání.

Ze srovnání ocenění tržních hodnot nemovitostí, k nimž dospěl A-Consult ve svém posudku č. 57/2013 a znalecký ústav EQUITY SOLUTIONS Appraisals v posudcích č. 191, 228, 240, 242, 250, 258, 332, 424/2014 lze učinit závěr, že ve všech případech společnost A-Consult ve svém znaleckém posudku výrazně podhodnotila tržní hodnoty nemovitostí a to až 7 krát. Je zřejmé, že znalecký posudek, který vypracovala společnost A-Consult a v němž stanovila ceny nemovitostí, které sloužily jako zajištění k úvěrům je nepodložený, neobjektivní a zaujatý v neprospěch MSD, neboť jeho účelem nebylo objektivně posoudit stav věci, ale poskytnout podporu pro tvrzení o nedostatečném řízení rizik v rámci úvěrového procesu v MSD.

Znalec opět zřejmě zcela účelové opomíjí, že systém MSD proti praní špinavých peněz byl kontrolován ČNB, kdy někteří pracovníci ČNB podílející se na této kontrole si u MSD po kontrole uložili peníze, čímž nepřímo vyjádřili svou důvěru v MSD. Bylo to snad z toho důvodu, že je chtěly vyprat? Dále znalec neuvádí, že vnitřní předpis v této oblasti (ostatně ho ani neznal) byl schválen FAU MF (Finančně analytický útvar Ministerstva financí České republiky) a že pracovníci MSD byli proškoleni pracovníkem FAU MF. MSD s FAU MF spolupracovalo a hlásilo mu podezřelé případy (celkem 19). FAU MF nemělo k činnosti MSD nikdy žádné připomínky.

Když znalec o MSD nemůže říct nic negativního, tak alespoň odkáže na skutečnost, že nic nenašel, protože neměl informace. Jak vlastně mohl posudek bez informací zpracovat? Proč si nezařídil přístup do informačního systému ELBOS? Proč si neobstaral vnitřní předpisy MSD? Proč si nezjistil relevantní skutečnosti například o zablokování peněz klientů-členů MSD a MSD? Proč nevycházel ze zápisů z představenstva, které nejlépe dokumentují práci představenstva a systém řízení MSD?

Znalci společnosti A-Consult nejsou znalci se specializací na bankovnictví. Soudních znalců se specializací v oboru bankovnictví je v České republice pouze 8, z nichž pak se hned 5 vyslovilo, že úvěrové procesy v MSD byly v pořádku. Dále lze konstatovat, že společnost A-Consult nebyla oprávněna provést posouzení znaleckých posudků nemovitostí zastavených ve prospěch MSD, protože nebyla uvedena v seznamu II. oddílu znaleckých ústavů v oboru ekonomika.

Závěrem lze z výše uvedených kritických poznatků o posudcích znalce dovodit, že znalec s velkou mírou pravděpodobnosti nerozumí podnikání ve finančním sektoru a nezná zákonné požadavky pro toto podnikání. Závěry znaleckých posudků lze pak hodnotit jako naprosto hrubou manipulaci se skutečností textově postavenou tak, aby čtenář posudků nabyl dojmu, že v MSD se od samého počátku dělo něco hrozného a nekalého. Lze tedy důvodně předpokládat, že výše uvedené posudky naplňují skutkovou podstatu § 346 odstavec (1) Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.: „Kdo jako znalec podá nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“