Psal se rok 2011, kdy propukla aféra kolem poslance Věcí veřejných Michala Babáka, který poskytl straně dar 6,5 milionu Kč a dalších 5 milionů Kč ji půjčil.[1] Michal Babák si musel sám na tento dar půjčit a argumentoval tehdy tím, že prodá 15 % akcií firmy Bene Factum, za které údajně měl slíbeno až těžko uvěřitelných 35 milionů Kč. Tuto společnost tehdy popisoval jako zlaté vejce, která má nasmlouvány lukrativní zakázky na 5 - 10 let dopředu. Dnes s odstupem pěti let se můžeme přesvědčit, jestli tomu tak skutečně je.

V červenci 2011 bylo zveřejněno majetkové přiznání Michala Babáka.[2] V něm tehdejší poslanec uvedl své celkové dluhy v hodnotě 16 milionů Kč. Je logické, že poskytnutí daru a půjčky přesahující 10 milionů Kč je za takovéto situace zcela nelogické. Michal Babák tehdy musel přijít s nějakým vysvětlením, které by vzbudilo dojem, že má spoustu prostředků a tyto dary jsou pro něho „kapkou v moři“. Michal Babák se pokusil o šalamounský přístup: sdělil údajnou výnosnost až 35 milionů z prodeje 15 % akcií Bene Factum, aniž by svá tvrzení čímkoliv doložil. Napřed nutno upozornit, že dle tehdejšího aktuálního dokumentu „Zprávy o vztazích“ měli po 50 procentech akcií Miloš Havránek a Petr Šrámek a tudíž nebylo již zde pro 15 % akcií Michala Babáka místo.[3] Hlavně ovšem již tehdy bylo velice těžko představitelné, aby hodnota těchto akcií byla takto vysoká. Pokud by cena Babákových akcií byla 25 milionů, pak by hodnota celé společnosti činila 167 milionů korun.[4]Tehdejší velice nízký zisk této hodnotě rozhodně neodpovídal. Pokud by ovšem hodnota těchto akcií byla aspoň poloviční, pak by bylo toto možné odvodit z finančních výkazů 5 let poté, čili právě dnes v roce 2016. Nebudu ještě více stupňovat napětí a prozradím, že hospodářský výsledek za účetní období 2015 byl dokonce ve ztrátě. Celková aktiva se oproti roku 2011 snížila na polovinu, vlastní kapitál se zvýšil o pouhý milion Kč a ovšem dluhy společnosti se naštěstí rovněž snížily. Z dnešního pohledu můžeme tedy bezpečně říct, že tehdy těchto 15 % akcií nemohlo mít takto nebývale vysokou hodnotu, a to ještě lze pochybovat o tom, zdali těchto 15 % akcií Michal Babák vůbec vlastnil, a o pravdivosti slov Michala Babáka můžeme tedy směle pochybovat.

Závěrem lze konstatovat, že současné financování politických stran je tristní a absolutně schází kontrola, která by odhalila nejenom takto na první pohled křiklavé případy. Naštěstí se díky vzájemně spolupracujícím nevládním organizacím sdruženým v Rekonstrukci státu a především aktivní veřejnosti podařilo donutit politiky ke schválení nových přísnějších pravidel financování politických stran. V aktivitě je teď nezbytné nepolevit a možná časem i Michal Babák sám sebere odvahu a otevřeně řekne, jak to bylo s tím „zlatým vejcem“ za neuvěřitelných 35 milionů Kč.