Případně se může jednat o snahu zabránění pouze vybrané trestné činnosti, která příslušným osobám může „hrát do karet“. Aktuálně projednávaná novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje pravidlo, dle kterého by společnost byla zproštěna z trestní odpovědnosti v případě, že v rámci svých pravidel vynaložila „veškeré úsilí“, aby tato trestní odpovědnost nevznikla. Takovéto výrazně změkčení pravidel oprávněně vyvolává kritiku a otázky, zdali trestání firem nebude nepřiměřeně omezeno. Koneckonců tento zákon je uplatňován v minimální míře. Proto je nezbytné buďto tento pozměňovací návrh nepřijmout anebo velice jasně a logicky vysvětlit, co znamená „vynaložení veškerého úsilí“ k zabránění protiprávního jednání.

Na počátku nutno připomenout, že Česká republika přijala tento protikorupční zákon s účinnosti od roku 2012, čili v době, kdy všechny okolní země již trestní odpovědnost firem měly zavedenou. Mezi zahraničními úpravami lze najít i přísnější verze toho zákona jako například v Polsku, kdy trestní odpovědnost firem není nezbytně spjata s vedením společnosti jako v Česku, ale právě s jakoukoliv osobou, která má vztah k dané společnosti. Na druhou stranu lze dohledat i takovou úpravu, kde je posuzována snaha zabránění trestního jednání ze strany zaměstnanců. Konkrétně tedy rakouská úprava pro trestání firem předpokládá, že musí být prokázáno, že zaměstnanec neprojevil „náležitou a odpovědnou péči“. Zde ovšem rakouští státní zástupci mají veliké problémy s prokázáním trestní odpovědnosti firem, nicméně zde platí přesná interpretace takovéhoto postupu, kdy je postup zaměstnance srovnáván s postupy jiných pracovníků z odvětví.

V Česku snaha o změnu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob působí poměrně účelově. Tato nová úprava by se totiž pravděpodobně dotkla všech aktuálních procesů včetně společnosti Metrostav, která je obviněna z přijetí úplatku, podplácení, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, pletich při zadání veřejné zakázky či poškození finančních zájmů Evropské unie v kauze Davida Ratha. Pokud tedy by tato úprava byla přijata, pak by nepochybně Metrostav a další obviněné firmy získaly silný obranný nástroj a bránili by se například přijatým etickým kodexem, viz http://www.skupinametrostav.cz/cz/eticky_kodex/zneni_etickeho_kodexu . Zde Metrostav uvádí: „Vždy dbáme na dodržování zákonů České republiky … Spokojenost zákazníka je naším hlavním cílem, ale nikdy ne za cenu porušování etických či právních norem … Vnímáme svou společenskou odpovědnost vůči občanům atd.“. Otázkou ovšem zůstává, zdali tato slova jsou myšlena vážně a především, zdali je vhodné, aby toto prokazoval státní zástupce – případně zdali je to v jeho silách. Předseda Unie státních zástupců Zdeněk Matula rovnou uvádí, že tato změna „velmi pravděpodobně povede k zastavení podstatné většiny všech dosud neskončených trestních stíhání právnických osob“. Novou úpravu naopak podporuje předkladatelka – poslankyně Marie Benešová, člen Ústavně-právního výboru Marek Benda či předseda Unie obhájců Tomáš Sokol.