V srpnu 2011 uspořádal Nadační fond proti korupci tiskovou (NFPK či Nadační fond) konferenci, na které v paragrafovém znění představil návrh řešení anonymity příjemců veřejných zakázek. Každý příjemce veřejných peněz by měl povinnost doložit, ke komu tyto finanční prostředky nakonec doputovaly. Od té doby NFPK vydal při spolupráci s dalšími organizacemi bezpočet analýz, studií, tiskových zpráv, schémat, účastnil se zahraničních konferencí. Celý tento lobbistický maraton by měl vyústit mimo jiné v právě projednávaný rejstřík konečných vlastníků.

Na podzim 2015 vydala Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí stanovisko, ve kterém zcela jasně doporučila veřejný rejstřík vlastníků. Nechyběla tisková konference. Nadační fond pro jistotu ještě oslovil předsedy všech koaličních stran. Andrej Babiš NFPK v září 2015 odepsal, že paragrafové znění obsahuje po kritice NFPK již pouze veřejnou variantu tohoto rejstříku. Nyní, po roce, Andrej Babiš již podporuje neveřejný rejstřík, což nelze racionálně odůvodnit. Veřejná kontrola bývá mnohdy nejefektivnější. Není důvod skrývat, kdo je příjemcem veřejných peněz. Paradoxně povinný veřejný rejstřík navrhla eurokomisařka pro spravedlnost Věra Jourová a plnou otevřenost rejstříku podporují například Francie, Velká Británie či Holandsko. Evropská komise takto reaguje na některé aféry z minulé doby – například Panama Papers. Ve třetím čtení je tedy nezbytné podpořit návrh poslance Jaroslava Klašky.